25 Cdo 2578/2020-164
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v
právní věci žalobkyně: R. H., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Pavlem
Matějíčkem, advokátem se sídlem Jiráskova 994/9, Přerov, proti žalovanému: R.
H., narozený XY, bytem XY, o 333.480 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 334/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 2. 2020, č. j. 69 Co
383/2019-137, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 2. 2020, č. j. 69 Co 383/2019-137,
podle § 243c
odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadovaný údaj, v čem dovolatelka
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a
v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence této zákonné
náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Žalobkyně vůbec nevymezuje, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil,
případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu tato otázka ještě nebyla
vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být
přitom dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v
dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za
splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto
ustanovení; ostatně ani ta v dovolání žalobkyně obsažena není, jakýkoliv údaj v
tomto směru v dovolání absentuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka“, nebo usnesení Ústavního
soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, či ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14). I z další
judikatury Ústavního soudu se přitom podává, že pokud občanský soudní řád
vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních
náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem
stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Dovolací soud není oprávněn si předpoklad přípustnosti dovolání
vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení,
zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019) a
ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18). Tvrzení dovolatelky, podle něhož „se soudy v předcházejících řízeních řádně
nevypořádaly s předloženým důkazem znaleckým posudkem, jako skutkovým důkazem,
a tak skutková zjištění nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování“, řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve
smyslu § 237 o. s. ř. nepředstavuje. Vznesenými námitkami zpochybňujícími
postup nalézacích soudů v důkazním řízení navíc žalobkyně neuplatňuje (jediný
možný) dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Uplatněním způsobilého
dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného
skutkového stavu, než z jakého vyšel při svých právních závěrech odvolací soud,
ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o
zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (srov. opět např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn.
29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sbírky, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo
1803/2014). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Poučení: Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí,
může oprávněný požádat o jeho soudní výkon. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.