Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 2578/2020

ze dne 2020-09-03
ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2578.2020.1

25 Cdo 2578/2020-164

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v

právní věci žalobkyně: R. H., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Pavlem

Matějíčkem, advokátem se sídlem Jiráskova 994/9, Přerov, proti žalovanému: R.

H., narozený XY, bytem XY, o 333.480 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního

soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 334/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku

Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 2. 2020, č. j. 69 Co

383/2019-137, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů

dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v

Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 2. 2020, č. j. 69 Co 383/2019-137,

podle § 243c

odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadovaný údaj, v čem dovolatelka

spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a

v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence této zákonné

náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Žalobkyně vůbec nevymezuje, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil,

případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu tato otázka ještě nebyla

vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být

přitom dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v

dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za

splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto

ustanovení; ostatně ani ta v dovolání žalobkyně obsažena není, jakýkoliv údaj v

tomto směru v dovolání absentuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne

25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky

soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka“, nebo usnesení Ústavního

soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, či ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14). I z další

judikatury Ústavního soudu se přitom podává, že pokud občanský soudní řád

vyžaduje, aby Nejvyšší soud posoudil splnění zákonem stanovených formálních

náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem

stanovený postup (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Dovolací soud není oprávněn si předpoklad přípustnosti dovolání

vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení,

zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019) a

ústavně zaručené právo druhé strany na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18). Tvrzení dovolatelky, podle něhož „se soudy v předcházejících řízeních řádně

nevypořádaly s předloženým důkazem znaleckým posudkem, jako skutkovým důkazem,

a tak skutková zjištění nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v

provedeném dokazování“, řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve

smyslu § 237 o. s. ř. nepředstavuje. Vznesenými námitkami zpochybňujícími

postup nalézacích soudů v důkazním řízení navíc žalobkyně neuplatňuje (jediný

možný) dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Uplatněním způsobilého

dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného

skutkového stavu, než z jakého vyšel při svých právních závěrech odvolací soud,

ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o

zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (srov. opět např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn.

29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sbírky, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo

1803/2014). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta

druhá o. s. ř.). Poučení: Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí,

může oprávněný požádat o jeho soudní výkon. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.