USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: V. S., zastoupený Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem Sladkovského 2059, Pardubice, proti žalované: Wienerberger s. r. o., IČO 00015253, se sídlem Plachého 388/28, České Budějovice, zastoupená Mgr. Davidem Černým, advokátem se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, o 200.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 9 C 79/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 4. 2024, č. j. 69 Co 97/2024-113, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 4. 2024, č. j. 69 Co 97/2024-113, potvrdil usnesení ze dne 19. 3. 2024, č. j. 9 C 79/2023-105, jímž Okresní soud v Přerově zastavil řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek ze žaloby ve lhůtě stanovené usnesením téhož soudu z 20. 2. 2024, č.
j. 9 C 79/2023-92, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že ve sporu o náhradu nemajetkové újmy vyvolané tvrzeným nemravným a zavrženíhodným jednáním, postupem a postojem žalované při prodeji vadné střešní krytiny a následném řešení této záležitosti byl žalobce shora uvedeným usnesením vyzván, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč na tam uvedený účet a variabilní symbol 9110079231; současně byl poučen o tom, že pokud soudní poplatek nebude zaplacen ve stanovené lhůtě, po marném uplynutí lhůty se k zaplacenému soudnímu poplatku nebude přihlížet.
Usnesení bylo doručeno zástupci žalobce dne 21. 2. 2024, který následně soudu sdělil, že žalobce soudní poplatek zaplatil poštovní poukázkou dne 29. 2. 2024. Česká pošta, s. p., však žalobci poukázanou částku vrátila, takže soudní poplatek nebyl zaplacen ve lhůtě, která uplynula dnem 7. 3. 2024. Z kopie poštovní poukázky vyplývá, že byla podána dne 29. 2. 2024 se zjevnou chybou v označení variabilního symbolu (namísto 9110079231 je uvedeno číslo 91110079231). Svůj omyl omlouval žalobce těžkým zdravotním stavem a soudní poplatek zaplatil až dne 13.
3. 2024. Odvolací soud uvedl, že v odůvodnění usnesení okresního soudu jsou zcela podrobně popsány důvody, které vedly soud k takovému postupu, včetně odkazů na ustálené judikaturní závěry Nejvyššího a Ústavního soudu. Jde o postup ústavně konformní, neboť každý poplatník nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolil.
2. Proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost spatřuje v odklonu od nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1136/20, podle nějž je pro řádné zaplacení soudního poplatku rozhodující pouze připsání částky na účet soudu, u kterého je řízení vedeno, nikoliv přiřazení ke konkrétní věci, o níž je řízení u tohoto soudu vedeno. Podle dovolatele se soudy obou stupňů dopustily přepjatého formalismu a porušily jeho základní právo na spravedlivý proces – právo na přístup k soudu. Namítá, že variabilní symbol byl používán na základě vyhlášky ČNB č. 62/2004 Sb., která však byla zrušena. Soudní poplatek uhradil poštovní poukázkou dne 29. 2. 2024, na kterou kromě chybného variabilního symbolu uvedl nejen svoji identifikaci ale i označení soudu a spisovou značku, tedy provedl jednoznačnou identifikaci dané platby jinou formou, jinými identifikačními údaji, byť neuvedl správný variabilní symbol, což bylo dáno jeho tíživým a těžkým zdravotním stavem, o kterém byl soud prvního stupně informován. Dovolatel má rovněž za to, že odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu nevyhovuje požadavkům na odůvodnění rozhodnutí podle § 157 o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť závěr, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z žaloby, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které není důvod se odchýlit.
4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
5. Závěr odvolacího soudu je v souladu s ustálenou soudní praxí, podle níž je poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) splněna dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (k tomu srov. právní závěr vyjádřený například v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3698/2018, a ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, poslední uveřejněno pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sb. rozh. obč.“). Ohledně včasnosti zaplacení soudního poplatku i judikatura Ústavního soudu zcela konzistentně aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jejímu připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby, respektive že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu (srov. bod 14 usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1588/20, a jeho další usnesení zde uvedená). Lze též poukázat na plenární nález ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, v němž Ústavní soud uvedl, že „v případě bezhotovostního převodu splní účastník svou poplatkovou povinnost až okamžikem, kdy byla platba připsána na účet příslušného soudu“.
6. Rovněž dovolací soud již dříve konstatoval, že pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou nebo provozovatelem poštovních služeb, v jejichž důsledku nebyla předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty, stanovené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, připsaná na účet soudu, jde na vrub poplatníka, jemuž nic nebránilo v zaplacení poplatku současně s podáním poplatného úkonu a který tak nese odpovědnost za nesplnění poplatkové povinnosti v podobě rozhodnutí soudu o zastavení řízení podle § 9 odst. 1 nebo 2 zákona o soudních poplatcích (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, č. 76/2022 Sb. rozh. obč; dále srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 1789/20, ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 2661/20, nebo ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 632/20). Na těchto závěrech přitom nemá dovolací soud důvod nadále cokoliv měnit.
7. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že žalobce ve stanovené lhůtě, tj. do 8. 3. 2024, soudní poplatek z žaloby neuhradil, neboť k zaplacení soudního poplatku dochází až jeho připsáním na účet soudu, nikoli jeho odesláním soudu poštovní poukázkou. Okresní soud tudíž nepochybil, pokud dovolací řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil. Z toho pro poměry projednávané věci vyplývá, že dovolatelem namítané skutečnosti, podle kterých chyboval pro svůj nepříznivý zdravotní stav v uvedení variabilního čísla na poštovní poukázce a z tohoto důvodu mu byl Českou poštou, s. p., vrácen, nemají žádný vliv na závěr o tom, že poplatková povinnost v soudem stanovené lhůtě splněna nebyla. Žalobce jako poplatník zde nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek do dispozice soudu řádně a včas nedostal.
8. Na nyní projednávanou lze aplikovat právní závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1136/20, ovšem nikoliv shodně, jak se mylně domnívá dovolatel, neboť v tam řešeném případě byl soudní poplatek na účet soudu ve stanovené lhůtě doručen, avšak v důsledku pochybení poplatníka v použité identifikaci variabilním symbolem byl přiřazen k jiné spisové značce. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že pro řádné zaplacení soudního poplatku je rozhodující pouze připsání částky na účet soudu, u něhož je řízení vedeno, nikoliv přiřazení ke konkrétní věci, o níž je řízení u tohoto soudu vedeno. V nyní posuzované věci je situace odlišná, neboť jak dovolací soud ověřil z úředního záznamu účetní Okresního soudu v Přerově a z výpisu bankovního účtu tohoto soudu, částka soudního poplatku soudu došla na účet až dne 13. 3. 2024 (po druhém podání na poštu), do té doby soud platbu neobdržel. Nejde tedy o případ, že by se platba dostala do faktické dispozice soudu ve stanovené lhůtě a že by soudní poplatek byl soudem nesprávně vrácen (dovolateli jej po prvním podání rovnou vrátila pošta). Jestliže v předepsané lhůtě soudní poplatek nebyl soudu vůbec doručen, nelze dospět k jinému závěru, než že soudní poplatek nebyl včas uhrazen. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tak zcela v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.
9. Způsobilým dovolacím důvodem není poukaz na vady řízení (uplatněné výtkami týkajícími se nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí). Takovou námitkou se dovolací soud nemůže samostatně zabývat, neboť k vadám řízení lze přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání; samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 248/2015).
10. Dovolání žalobce též směřuje proti výroku o náhradě nákladů řízení, proti němuž však je možnost podání tohoto mimořádného opravného prostředku vyloučena výslovnou dikcí § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 10. 2024
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu