25 Cdo 2696/2025-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: D. Č., zastoupený Mgr. Davidem Cagašem, advokátem se sídlem Jaklovecká 1249/18, Slezská Ostrava, Ostrava, proti žalovanému: prof. MUDr. Ladislav Hosák, Ph.D., IČO 64806782, se sídlem Sokolská 581, Nový Hradec Králové, Hradec Králové, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 7 C 155/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2025, č. j. 71 Co 241/2024-171, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 3. 2025, č. j. 71 Co 241/2024-171, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 7. 2024, č. j. 7 C 155/2023
-119, ve výrocích, kterými soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce na zaplacení 52 000 Kč s úrokem z prodlení ode dne 10. 7. 2023 do zaplacení, a zastavil řízení ohledně úroku z prodlení od 1. 12. 2020 do 9. 7. 2023, zrušil jej ve výroku o náhradě nákladu řízení státu a sám rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný byl pověřen zpracováním znaleckého posudku pro účely posouzení příčetnosti žalobce v rámci probíhajícího trestního řízení. Žalovaný znalecký posudek vypracoval a dospěl k závěru, že žalobce trpí hebefrenní schizofrenií s výrazným narušením vztahu ke společnosti a společenským normám.
Ve znaleckém posudku žalovaný mimo jiné uvedl, že žalobce ví, že nakládání s látkou DHEA (léčivým přípravkem, jehož užívání podléhá předpisu lékaře) je protiprávní, v minulosti byl již za stejný čin soudně trestán, přesto se o to pokusil znovu; naposledy byl v psychiatrické ambulanci 11. 2. 2019, pak docházet přestal; obviněný v minulosti na internetu nabízel prodej drog; jako nájemník byl velice problémový a musel být z bytu vystěhován. V těchto tvrzeních shledával žalobce zásah do své osobnosti.
Krajský soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil žalobcův nárok podle § 81 a § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a uzavřel, že žalovaný se protiprávního zásahu do osobnosti žalobce nedopustil. Žalovaný plnil svou zákonem uloženou povinnost a při jejím plnění se nedopustil excesu. Žalovaný ve znaleckém posudku neuvedl žádné smyšlené či lživé tvrzení. Při vypracování znaleckého posudku vycházel ze zdravotnické dokumentace žalobce, vyšetřovacího spisu a údajů, které mu při vyšetření sdělil sám žalobce.
Tato data vybíral s ohledem na zadanou odbornou otázku a příslušelo mu posoudit, zda jsou relevantní ve vztahu k diagnostickým kritériím duševního onemocnění, kterým žalobce trpí. Obsahem znaleckého posudku nebyly skutečnosti, které by jeho součástí být neměly, ale pouze údaje, které byly pro vypracování znaleckého posudku nezbytné.
2. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na otázce hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud řešena. Odvolací soud pochybil, jestliže rozhodl o výrocích soudu prvního stupně, které nebyly předmětem odvolacího řízení, neboť je žalobce svým odvoláním nenapadl. Dále odvolací soud nesprávně posoudil žalovaným znalcem uvedené skutečnosti ve znaleckému posudku a u ústního jednání jako výkon jeho subjektivního práva, resp. plnění zákonem uložené povinnosti, a tedy jako důvod, proč tyto tvrzení nemohly vést k zásahu do osobnostních práv žalobce. Podle přesvědčení žalobce se jednalo o výroky, které neměly být součástí znaleckého posudku, neboť se primárně netýkaly onemocnění žalobce a nebyly předmětem znaleckého zkoumání. Protože neměly být obsaženy ve znaleckém posudku, je možné uzavřít, že představovaly protiprávní zásah do žalobcovy osobnosti. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
4. Nejvyšší soud ustáleně dovozuje, že došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení, k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka, resp. účastníka v takovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud osoba (fyzická či právnická), jež se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených práv a povinností.
Přípustnost těchto případů je odůvodněna zvláštním veřejným zájmem jak na nerušené a plynulé realizaci subjektivních práv, tak na plynulém plnění právních povinností uložených zákonem (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010 k výkladu vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem, sp. zn. Cpjn 13/2007, publikované pod č. 54/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
10. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2847/2020). Plněním zákonné povinnosti v tomto smyslu je i podání znaleckého posudku v řízení před orgánem veřejné moci. Vybočením z plnění zákonné povinnosti a ze zákonného oprávnění při podání znaleckého posudku v řízení před orgánem veřejné moci pak bude např. jednání naplňující znaky přečinu podle § 346 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, případně i jiná činnost, která přes řádné poučení soudem a bez podnětu soudu vůbec nesouvisí s předmětem znaleckého posudku a předmětem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 937/2011, ze dne 9. 9. 2015, č. j. 30 Cdo 1519/2015, ze dne 19. 10. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2847/2020, nebo ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 25 Cdo 331/2024).
5. Ze skutkových zjištění nalézacích soudů (jejich správnost nepodléhá podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolacímu přezkumu) se podává, že žalovaný postupoval v rámci plnění znaleckého úkolu podle zadání orgánu veřejné moci, v posudku zodpověděl všechny položené otázky, své závěry založil na dostatečném množství informací, které měly vztah k předmětu znaleckého zkoumání a které byly nezbytné k posouzení žalobcova zdravotního stavu, a rovněž je dostatečným způsobem odůvodnil. Údajné difamující skutečnosti o žalobci čerpal žalovaný z policejního spisu a zdravotnické dokumentace, popř. z údajů, které mu sdělil sám žalobce. Za dané situace nelze závěru krajského soudu, podle něhož ze strany žalovaného nedošlo k vybočení z plnění zákonné povinnosti, a tedy ani k neoprávněnému zásahu do osobnosti žalobce, vytknout nesprávnost či nepřiměřenost. Takový závěr naopak plně odpovídá shora nastíněným východiskům ustálené judikatury a je výrazem důsledné realizace veřejného zájmu na plynulém plnění povinností uložených zákonem. Z toho je zřejmé, že se nejedná o právní otázku, která by nebyla doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, jak se mylně domnívá žalobce, ale především, že ji odvolací soud posoudil plně v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
6. Vytýká-li dále dovolatel odvolacímu soudu, že se zabýval i výroky, které nebyly odvoláním žalobce napadeny, jde o námitku vady řízení, ke které však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
7. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu