25 Cdo 2805/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce Ing. S. J., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) T., a. s.,
zastoupené advokátkou, a 2) E. ČR, a. s., o 168.412,92 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 14 C 135/2004, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
22. června 2006, č. j. 8 Co 669/2006-202, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 1. 2006, č. j. 14 C
135/2004-179, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal jednak zaplacení částky
138.412,92 Kč s příslušenstvím na obou žalovaných z titulu náhrady škody za
nadměrnou spotřebu el. proudu, a jednak zaplacení částky 30.000,- Kč s
příslušenstvím na prvním žalovaném z titulu odpovědnosti za vady provedené
opravy elektrického topení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi
účastníky a vůči státu. Žalobce spatřoval odpovědnost prvního žalovaného za
zvýšenou spotřebu elektřiny v tom, že v rámci provedené opravy instaloval v
jeho domě zařízení, jež umožnilo přepnutí na vysoký tarif, a druhého žalovaného
v tom, že elektrozařízení instalované prvním žalovaným připojil do své rozvodné
sítě, ačkoliv k němu nebyla dodána dokumentace a nebyla provedena revize. Soud
vyšel ze zjištění, že první žalovaný prováděl pro žalobce opravu elektrického
topení včetně izolace a výměny součástí po poškození povodní v srpnu 2002. Dílo
bylo předáno 20. 12. 2002 s tím, že byl dohodnut zkušební provoz na dobu
jednoho měsíce a po jeho skončení bylo dílo předáno do užívání objednatele. Po
předání díla 21. 1. 2003 topení fungovalo řádně, izolace byla provedena v
dohodnutém rozsahu, vzrostla však spotřeba elektrického proudu ve vysokém
tarifu, což bylo způsobeno aktivováním překlenovací klemy, která vyřadila
spínací hodiny (zařízení, které zabezpečovalo dodávání el. proudu ve vysokém a
nízkém tarifu). Dopisem ze dne 6. 6. 2004 žalobce reklamoval u prvého
žalovaného nadměrnou spotřebu elektrické energie ve vysokém tarifu a ztráty
způsobené nevyhovující izolací kotle a potrubí a žádal o odstranění nedostatků.
Své nároky opakovaně uplatnil dne 21. 6. 2004 a 6. 7. 2004, avšak žalovaný
nepovažoval reklamaci za důvodnou. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru,
že žalobce neprokázal, že by v souvislosti s opravou prováděnou prvým žalovaným
došlo k deaktivaci časového spínače, který rozvrhoval odběr elektřiny ve
vysokém a nízkém tarifu, a tím k nárůstu spotřeby elektrické energie u žalobce
ve vyšším tarifu. Příčinu toho soud neshledal ani v samotné montáži jističe,
jehož ovládání bylo v dispozici žalobce. K vyřazení časového spínače došlo v
průběhu užívání po opravě, přibližně dva měsíce po předání díla a tři měsíce po
jeho dokončení. Navíc žalobce a jeho manželka připustili, že jistič umožňující
vyřazení časového spínače, který reguluje dodávku elektřiny ve vysokém a nízkém
tarifu, mohli aktivovat sami. Dodávka elektrické energie ze strany druhého
žalovaného byla v souladu se smlouvou, zařízení bylo namontováno na rozvaděči,
ke kterému neměl druhý žalovaný přístup. Soud uzavřel, že k nárůstu spotřeby
energie ve vysokém tarifu nedošlo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných,
a pokud jde o nárok proti prvému žalovanému z titulu odpovědnosti za vady
opravy, soud dovodil, že žalobce vytkl vady opožděně až po záruční době a jeho
práva z odpovědnosti za vady provedené opravy zanikla ve smyslu ust. § 655
odst. 2 obč. zák. K předání díla došlo 21. 1. 2003, tímto dnem počala běžet
tříměsíční záruční doba (§ 654 odst. 1 obč. zák.) a žalobce uplatnil nároky z
odpovědnosti za vady až dne 6. 6. 2004, když neprokázal, že by reklamace
datovaná ke dni 16. 2. 2003 byla prvému žalovanému doručena.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 6.
2006, č. j. 8 Co 669/2006-202, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu
zjištěného soudem prvního stupně a shodně s ním dovodil, že jednáním prvního či
druhého žalovaného nemohlo dojít ke vzniku škody, za níž je požadována náhrada.
Po zkušební dobu provozu dílo fungovalo řádně a teprve od 21. 3. 2003 (3 měsíce
po převzetí díla) se zvýšila spotřeba v důsledku přepnutí klemy, přičemž
žalobce sám potvrdil, že se tak mohlo stát jednáním jeho nebo jeho manželky.
Soud dovodil, že ke vzniku škody nepostačuje pouhá existence klemy v rozvaděči
umístěném na domě žalobce a ke vzniku škody nevedlo ani připojení elektrického
zařízení na rozvodnou síť druhého žalovaného. Umístění klemy do rozvodné skříně
ani připojení elektrického zařízení k rozvodné síti není bezprostřední příčinou
zvýšeného odběru, ani pracovníci první nebo druhé žalované nepřepnuli předmětný
spínač v rozvodné skříni. Jestliže je nepochybné, že jedinou bezprostřední
příčinou odběru elektrické energie ve vyšším tarifu je přepnutí klemy, k němuž
došlo buď samým žalobcem nebo jeho manželkou, chybí protiprávní jednání první
či druhé žalované i příčinná souvislost jejich jednání se vznikem škody.
Ohledně částky 30.000,- Kč, požadované jako sleva z titulu odpovědnosti za
vady, dospěl odvolací soud k závěru, že práva z odpovědnosti za vady provedené
opravy zanikla, když žalobce prokazatelně poprvé reklamoval vady až po uplynutí
tříměsíční záruční doby dne 6. 6. 2004. Smlouva o dílo byla sjednána na opravu
věci, nešlo o vytvoření nové věci, předmětem díla byla toliko oprava součásti
věci hlavní a nejednalo se o stavební práce, proto se na předmětné dílo
vztahuje tříměsíční záruční doba.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř.]. Namítá, že nárok na náhradu škody měl být posouzen podle ust. §
420a a nikoliv dle § 420 obč. zák. Důkazní břemeno ohledně vyvinění v takovém
případě nese škůdce (žalovaní), který by měl prokázat, že škoda byla způsobena
neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu nebo vlastním jednáním
poškozeného, což však žalovaní neprokázali a neprokázali ani, zda byl žalobce
dostatečně informován o existenci, funkci a o zacházení se zapojeným zařízením.
První žalovaný neprovedl výchozí revizi, nepředal žalobci žádnou dokumentaci,
ze které by bylo patrné, že jej seznámil s podmínkami provozu zařízení, a
ponechal zapojení přemosťovací klemy v provozu po dobu skoro jednoho roku, i
když byl žádán o nápravu. Pokud by k sepnutí regulačního zařízení došlo i
zaviněním žalobce, měl soud postupovat dle ust. § 438 odst. 2 a § 441 obč.
zák., tj. posoudit, v jakém rozsahu se žalobce na vzniku škody podílel, a
odpovědnost účastníků rozdělit poměrně. Tím, že žalovaný nesplnil svou
povinnost informovat a poučit žalobce o provozu instalovaného zařízení, jednal
protiprávně. I kdyby samotné sepnutí způsobil žalobce sám nebo jeho manželka,
stalo se tak v důsledku nedostatečné informovanosti ze strany zaměstnanců
žalovaných. Soudy nezdůvodnily, proč uvěřily svědkovi p. V., že předmětné
poučení učinil, a neuvěřily tvrzení žalobce, který uváděl opak. Ve vztahu k
nároku na slevu z ceny díla namítá, že nešlo o pouhou opravu věci, ale o
kompletní rekonstrukci totálně zničeného zařízení, šlo o stavební práce,
kterými došlo ke zhotovení díla nového. Povinností prvé žalované bylo obnovit
izolaci do původního stavu, který byl před povodněmi. V případě, že se jedná o
dílo nové, odpovědnost za vady se řídí ust. § 654 obč. zák. týkajícím se
stavebních prací, kde záruční doba činí 18 měsíců a žalobce uplatnil svůj nárok
u prvé žalované včas. Dále soudům vytýká, že odmítly provést důkaz výpovědí,
resp. znaleckým posudkem znalce Ing. B. a nepřihlédly k rozporům ve výpovědích
p. J., Ing. K. a p. V. Otázku zásadního právního významu spatřuje v posouzení,
zda v daném případě šlo o opravu věci či o stavební práce. Žalobce navrhl, aby
dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),
zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že
dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v
dané věci řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle
tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné
otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění
přípustnost dovolání nezakládají – srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se
musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání,
zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. ve
věci samé po právní stránce zásadní význam, posuzuje jen takové právní otázky,
které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto
označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a
že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen
pro rozhodnutí konkrétní věci, ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti
soudů vůbec.
Způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6.
2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004). Právní posouzení je nesprávné, jestliže
odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav
nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
V žádné z právních otázek dovolatelem předložených k dovolacímu přezkumu
neshledal dovolací soud zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Ani otázka aplikace § 420a obč. zák. nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně
právně významným. Náhradu škody na obou žalovaných požaduje žalobce na základě
tvrzení, že k odběru elektřiny ve vysokém tarifu v jeho domě došlo v důsledku
pochybení každého z nich. Za škodu způsobenou provozní činností (§ 420a obč.
zák.) nelze považovat škodu, jejíž příčinou má být vadně provedená oprava
poškozené věci či nesprávné připojení přístroje do sítě. Jestliže podle
skutkových tvrzení žalobce příčinou vzniku škody nebylo samotné provozování
určité podnikatelské činnosti žalovaných, nýbrž mělo dojít k pochybení prvního
žalovaného v souvislosti s provedenou opravou elektrického topení v domě
žalobce a k nesprávnému postupu druhého žalovaného při zapojení elektrického
zařízení do rozvodné sítě, nejde o škodu způsobenou provozováním opravárenské
činnosti či dodáváním a rozvodem elektřiny (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 270/2001).
Pokud jde o rozdíl mezi opravou věci a zhotovením nové věci, odvolací soud
zcela pregnantně vystihl podstatu problému a v odůvodnění svého rozhodnutí
tento rozdíl popsal. Zásadním kriteriem je, že předmětem opravy (jež v daném
případě byla také objednána) není vytvoření nové věci, nýbrž jen odstranění
vady věci, jejího poškození či opotřebení, jak ostatně příkladmo uvádí ust. §
652 odst. 2 obč. zák. V daném případě předmětem smlouvy mezi žalobcem a prvním
žalovaným byla oprava elektrického topení v domě žalobce, spočívající ve výměně
částí poškozených po povodni, a dále izolace topení. Při opravě poškozeného
topení došlo k výměně poškozených součástí a pokud v jejím rámci bylo zapotřebí
vynaložit i určité další práce, neznamená to, že se jednalo o zhotovení nové
věci (§ 644 a násl. obč. zák.) či stavby na objednávku (§ 651 obč. zák.). V
případě opravy či úpravy věci může samozřejmě vyvstat potřeba provést určité
stavební práce, avšak je třeba rozlišovat, co je primárním účelem smlouvy.
Samotné stavební práce měly ve vztahu k předmětu smlouvy a k hlavnímu předmětu
činnosti prvního žalovaného, jímž byla oprava poškozeného topení v domě
objednatele, pouze druhotnou povahu. Oprava věci může totiž v sobě zahrnovat i
provedení dalších nezbytných prací, které vyžaduje povaha objednané opravy.
Ostatní námitky dovolatele směřují proti skutkovým zjištěním. Pokud dovolatel
zpochybňuje skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů, a soudům
vytýká nesprávné či nedostatečné hodnocení provedených důkazů, uplatňuje
dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového
zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném
dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994). Tyto námitky,
předložené k posouzení dovolacímu soudu, nejsou námitkami proti právnímu
posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §
237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené
rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam. Dovolání
tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Proto dovolací soud
dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s.
ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce
nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným náklady v dovolacím
řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu