25 Cdo 2927/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce R. D., zastoupeného JUDr. Vendelínem Mihalikem, advokátem se sídlem
Praha 2, Římská 16, proti žalované Českým drahám, a.s., se sídlem Praha 1,
nábřeží L. Svobody 1222, IČO 70994226, o náhradu škody, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 288/2009, o dovolání žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2011, č.j. 39 Co 227/2010-53, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2011, č.j. 39 Co 227/2010-53,
a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. března 2010, č.j. 39 C
288/2009-36, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu
řízení.
Žalobce se žalobou ze dne 30. 10. 2009 domáhal zaplacení částky 2.544,90 EUR s
příslušenstvím, která představuje náklady na opravu osobního motorového vozidla
žalobce, jež bylo poškozeno v průběhu jeho přepravy autovlakem z Košic do Prahy
zajišťované žalovanou.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. března 2010, sp. zn. 39 C
288/2009-36, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 2.544,90 EUR a rozhodl
o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 3. 11. 2008 uzavřel žalobce
s žalovanou smlouvu o přepravě osobního motorového vozidla BMW 645 Ci
autovlakem z Košic do Prahy. Před naložením žalovaná kontrolou vozidla ověřila,
že je nepoškozeno, a poté bylo vozidlo naloženo do vlaku. K převzetí vozidla
žalobcem došlo druhý den, tj. 4. 11. 2008 v Praze, kdy si žalobce všiml na
levém zadním nárazníků proraženého otvoru, poškozené mlhovky a odřeného laku po
celé jeho délce, zaměstnanec žalované proto vyhotovil podklad pro sepsání
komerčního zápisu o poškození přepravované zásilky, který byl následně
předložen žalobci k podpisu. Za opravu vzniklých poškození zaplatil žalobce
celkem 2.544,90 EUR. Po provedení opravy vyčíslil žalobce výši škody a dopisem
ze dne 14. 5. 2009 vyzval žalovanou, aby mu škodu nahradila. Na uvedené
žalovaná reagovala dopisem ze dne 21. 5. 2009 sdělením, že jeho žádost na
náhradu škody zamítá pro prekluzi uplatňovaného práva. Na uplatněný nárok soud
aplikoval české právo, a to s odkazem na čl. 4 Římské úmluvy o rozhodném právu
pro smluvní závazky č. 80/934/EEC ze dne 19. 6. 1980, jelikož charakteristické
plnění podle přepravní smlouvy je přeprava, kterou provedl český subjekt.
Notifikaci poškozeného vozidla žalovaným ze dne 4. 11. 2008, resp. komerční
zápis ze dne 2. 12. 2008 považoval soud za řádné a včasné uplatnění práva na
náhradu škody, když s ohledem na to, že zaměstnanec žalované sepsal se žalobcem
podklad pro komerční zápis, který následně žalobce podepsal, byla dodržena i
písemná forma, a výše škody byla doplněna dodatečně. Jelikož nebyla v řízení
prokázána existence liberačních důvodů, odpovídá žalovaná podle § 769 odst. 1
obč. zák. žalobci za škodu na vozidle způsobenou v průběhu jeho přepravy, z
čehož jí vyplývá povinnost uhradit žalobci částku, o kterou bylo poškozené
vozidlo znehodnoceno, resp. náklady účelně provedené opravy.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. ledna 2011, č.j.
39 Co 227/2010-53, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými a
právními závěry soudu prvního stupně. K žalovanou namítané prekluzi nároku
žalobce soud uvedl, že pro uplatnění práva na náhradu škody vzniklé na
přepravované věci je podstatné to, že lze z písemného podání žalobce dovodit,
že tímto mínil u žalované právo na náhradu za poškození věci uplatnit. Odvolací
soud měl za to, že komerčním zápisem ze dne 2. 12. 2008, v němž je škoda
popisována, byl nárok řádně uplatněn. Žalovanou nebylo vysvětleno, k čemu
jinému by zápisy měly sloužit. Zdůraznil, že jestliže bylo použito předtisků
žalované, je třeba případné nejasnosti vyložit ve prospěch žalobce, jehož
možnosti ovlivnit obsah zápisu byly omezeny a který byl v dobré víře o tom, že
sepsáním zápisu náhradu škody uplatňuje. Výše škody byla sdělena žalované
dopisem ze dne 14. 5. 2009 a není rozhodné, že ji sdělil a doložil jiný (od
žalobce odlišný) subjekt, neboť z odpovědi žalované (dopisu ze dne 21. 5. 2009)
je nepochybné, že neměla s podřazením pod správnou škodní událost žádný problém.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu
nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že
komerčním zápisem žalobce uplatnil nárok na náhradu škody. Má za to, že v
reklamaci musí přepravce vymezit své požadavky a stručně je odůvodnit, jakož i
připojit doklad osvědčující oprávněnost reklamace, kde je kromě jiného uveden
zápis o stavu zásilky (komerční zápis), byl-li dopravcem sepsán a vydán
přepravci. Z uvedeného je zcela zřejmé, že sepsání komerčního zápisu o stavu
zásilky a uplatnění práva na náhradu škody (reklamace) jsou dva na sobě
nezávislé instituty, tedy sepsání komerčního zápisu není uplatněním práva na
náhradu škody, ale je jen podstatnou náležitostí pro jeho uplatnění. Jelikož
přepravní smlouvy byla uzavřena dne 3. 11. 2008, zásilka byla vydána příjemci
4. 11. 2008 a příjemce uplatnil práva z přepravní smlouvy až dopisem ze dne 14.
5. 2009, má dovolatel za to, že právo žalobce zaniklo. Navíc právo neuplatnil
žalobce, ale společnost Union Finreal, spol. s r. o. Navrhuje, aby dovolací
soud připustil dovolání a napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a bylo sepsáno a
podepsáno osobou s právnickým vzděláním [§ 241 odst. 2 písm. b) a odst. 4 o. s.
ř.], je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a je též
důvodné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně, jenž byl současně jeho prvním rozhodnutím v dané
věci, se řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (Toto ustanovení bylo
nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno
uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby je součástí právního řádu, a dovolací
soud proto podle něj přípustnost dovolání posuzuje.) Podle tohoto ustanovení
může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek
zásadního významu.
Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka spatřuje otázku zásadního právního významu v tom, zda komerční
zápis o poškození přepravované věci lze považovat za uplatnění práva na náhradu
škody u dopravce podle ustanovení § 771 obč. zák.
Dopravce odpovídá za škodu, která vznikla na přepravované zásilce v době od
převzetí k přepravě až do vydání, ledaže škoda byla způsobena odesílatelem nebo
příjemcem vadností zásilky, jejího obalu nebo balení, zvláštní povahou zásilky,
anebo okolností, kterou nemohl dopravce odvrátit (§ 769 odst. 1 obč. zák.).
Při ztrátě nebo zničení zásilky je dopravce povinen nahradit cenu, kterou měla
ztracená nebo zničená zásilka v době, kdy byla převzata k přepravě. Kromě toho
je povinen nést účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s přepravou
ztracené nebo zničené zásilky. Při poškození nebo částečné ztrátě zásilky hradí
dopravce částku, o kterou byla zásilka znehodnocena; je-li účelné provést
opravu, hradí dopravce náklady opravy (§ 770 odst. 1 obč. zák.).
Právo na náhradu škody musí odesílatel uplatnit u dopravce do šesti měsíců od
vydání zásilky příjemci, nebo jestliže k vydání zásilky nedošlo, do šesti
měsíců od převzetí zásilky k přepravě; jinak právo zanikne (§ 771 obč. zák.).
Podrobnější úpravu osobní a nákladní přepravy stanoví zvláštní předpisy,
zejména přepravní řády a tarify (§ 772 obč. zák.).
Zjistí-li příjemce zásilky zjevnou porušenost nebo neúplnost zásilky nebo
okolnosti tomu nasvědčující, požádá dopravce nejpozději při převzetí zásilky o
zjištění stavu zásilky a sepsání zápisu o stavu zásilky (§ 25 odst. 2 nařízení
vlády č. 1/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu).
Zápis o stavu zásilky dopravce sepíše a zdarma vydá příjemci, zjistí-li sám
nebo na základě žádosti příjemce zjevnou porušenost nebo neúplnost zásilky nebo
okolnosti tomu nasvědčující (§ 25 nařízení vlády č. 1/2000 Sb.).
Právo z přepravní smlouvy může uplatnit odesílatel nebo příjemce zásilky. Právo
z přepravní smlouvy musí být uplatněno písemnou žádostí u dopravce, který
zásilku vydal nebo měl vydat. Při uplatňování práva z přepravní smlouvy
předloží oprávněný příslušnou část přepravního dokladu spolu se zápisem o stavu
zásilky, byl-li sepsán (§ 26 odst. 1, 2 nařízení vlády č. 1/2000 Sb.).
V posuzovaném případě vyšly soudy obou stupňů ze zjištění (jeho správnost
dovolatelka nezpochybňuje), že žalobce po zjištění poškození osobního
automobilu, k němuž došlo při jeho přepravě z Košic do Prahy autovlakem dne 4.
11. 2008, oznámil tuto skutečnost zaměstnanci žalované, který s ním sepsal
nejprve podklad pro vyhotovení komerčního zápisu a pořídil fotografie, a poté
dne 2. 12. 2008 sepsal vlastní zápis o stavu zásilky (komerční zápis) č. 7/08,
který žalobce podepsal. Žalobce se dopisem ze dne 14. 5. 2009, poté co vyčíslil
výši vzniklé škody, obrátil na žalovanou se žádostí o náhradu vzniklé škody na
přepravovaném automobilu.
Citovaná ustanovení přepravního řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu
rozlišují mezi písemnou žádostí o náhradu škody a doklady, jimiž má být nárok
doložen, mezi něž patří i zápis o stavu zásilky. Zápis o stavu zásilky
(komerční zápis) slouží k zachycení rozsahu škody na zásilce a je dokladem,
který vzniká v součinnosti dopravce s oprávněným. Právě tímto zápisem se má
dokládat písemná žádost o náhradu škody, z čehož plyne, že zásadně jde o
dokument odlišný od žádosti o náhradu škody. Přesto není vyloučeno, aby
součástí zápisu o stavu zásilky bylo též uplatnění práva z přepravní smlouvy.
Jako každý právní úkon i uplatnění nároku na náhradu škody však musí obsahovat
pojmový znak - projev vůle, z něhož výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím
pochybnosti vyplývá uplatnění předmětného práva (srov. § 35 odst. 1 obč. zák.).
Obsahovou součástí uplatnění práva na náhradu škody (reklamace) musí být
vymezení uplatňovaných požadavků (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová M.,
Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460-880. Komentář. 1. vydání. Praha:
C.H.Beck, 2008, s. 2104). Vzhledem k obligatorní písemné formě žádosti se
uplatní obecná zásada, že právně významný je pouze ten projev vůle jednajícího,
který je vyjádřen v písemném textu; eventuální záměry jednajícího v písemném
textu nevyjádřené jsou právně bezvýznamné (srov. citovaný komentář, s. 339).
Jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná
forma, musí určitost obsahu projevu vůle vyplývat z textu listiny, na níž je
projev vůle zaznamenán. Nestačí tedy, je-li účastníkům právního vztahu jasné,
co je obsahem vůle, není-li to objektivně seznatelné osobám, které účastníky
vztahu nejsou [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996, sp.
zn. 3 Cdon 227/96, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 6, ročník 1997,
str. 145, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo
311/2001, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném
nakladatelstvím C.H.Beck, svazku 15, pod č. C 1075, nebo rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3955/2008, jenž je veřejnosti k
dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Odvolací soud považoval zápis o stavu zásilky (komerční zápis) ze dne 2. 12.
2008, za dostatečný, co do jeho obsahových náležitostí a okolností jeho sepisu,
pro závěr, že nárok na náhradu škody byl u žalované uplatněn včas, tj. před
uplynutím šestiměsíční prekluzivní lhůty. Přitom však opomenul výše uvedené
předpoklady řádného uplatnění práva na náhradu škody a nezabýval se otázkou,
zda obsah uvedené listiny skutečně zahrnuje projev vůle žalobce vyjadřující
požadavek náhrady škody vzniklé na přepravovaném vozidle žalovanou, a to
přesto, že žalovaná tento závěr zpochybňovala. Splnění uvedených předpokladů
obsahové určitosti písemného uplatnění práva na náhradu škody nemůže nahradit
ani okolnost, že zápis o stavu zásilky vyhotovený v souvislosti s poškozením
přepravovaného vozidla byl sepsán na předtištěném formuláři dopravce a
nevyplývá z něj, že by byl vydán pro jiné účely, než je uplatnění nároku na
náhradu škody u žalované. Skutečnost, že určitý dokument je vyhotoven pro účely
uplatnění práva, nevede bez dalšího k závěru, že právo bylo oprávněnou osobou
skutečně uplatněno, zvláště je-li k uplatnění práva předepsána kvalifikovaná
(písemná) forma.
Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je tedy
naplněn, proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2
část věty za středníkem o.s.ř.), a protože důvod, pro který byl zrušen rozsudek
odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, byl i tento
rozsudek zrušen a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu