USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 147/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, č. j. 23 Co 292/2024-494, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
178/2024-481, (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2024, č. j. 23 Co 292/2024-494, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání těžko srozumitelného obsahu, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Namítl rovněž podjatost všech soudců a dalších zaměstnanců Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze.
4. Ustanovení § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
5. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř., není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
6. Podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
8. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, návrhů, námitek a opravných prostředků. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021).
9. Záměrem počínání žalobce při podání žádosti o osvobození od soudních poplatků za dovolání a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3467/2022, či ze dne 26. 2. 2024, sp. zn. 25 Cdo 426/2024, která byla vydána přímo ve věci nynějšího dovolatele). I kdyby dovolací soud uvedený závěr neučinil, žalobce nepředložil žádné skutečnosti dokládající jeho nemajetnost, a s ohledem na výše uvedené se v daném případě nepochybně jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, takže osvobození od soudních poplatků by žalobci nemohlo být přiznáno.
10. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, když k jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů dovolací soud nepřihlížel, jak je uvedeno výše. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
11. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce byl k tomu, aby si pro dovolací řízení zvolil zástupce pro dovolací řízení, opakovaně vyzýván (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2722/2023, či ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2313/2019). Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014).
12. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a jeho počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno výše (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021, nebo ze dne 1. 9. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1712/2021).
13. Dovolatel rovněž namítá podjatost všech soudců a dalších zaměstnanců Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze. Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 104/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18, dovodil, že je-li námitka podjatosti zneužívána jako obstrukční postup, pak s přihlédnutím k § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany; soud v takovém případě nemá povinnost postupovat podle § 15b odst. 1 o. s. ř., respektive podle § 16 odst. 1 o. s. ř. O takový případ se v dané věci nepochybně jedná, neboť dovolatel zneužívá svá procesní práva, jak již bylo výše popsáno.
14. Žalobce v dovolání vznesl „požadavek dle § 243 o. s. ř. na odkladný účinek“, tedy žádost o odložení vykonatelnosti, respektive právní moci napadeného usnesení. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o tomto akcesorickém návrhu, který sdílí osud samotného dovolání, již nerozhodoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 11. 2024
JUDr. Robert Waltr předseda senátu