25 Cdo 3450/2021-142
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: M. J., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., advokátem se sídlem Školní 646/20, Teplice, proti žalovanému: J. R., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Stanislavem Beranem, advokátem se sídlem Novgorodská 948/8, Praha 10, o 60 996 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 96/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2020, č. j. 25 Co 159/2020-88, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
96/2019-67, jímž tento soud zamítl žalobu o zaplacení 60 996 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody na zdraví, kterou mu žalovaný způsobil tím, že jej dne 25. 8. 2015 po předchozí hádce napadl a způsobil mu zhmoždění krční páteře. Rozhodnutím Městského úřadu Říčany ze dne 11. 7. 2016, č. j. 51704/2015-Ko/R-433, které nabylo právní moci 12. 8. 2016, byl žalovaný za své jednání uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobce požadoval po žalovaném náhradu bolestného ve výši 10 274 Kč, nákladů na vypracování znaleckého posudku pro stanovení nemateriální újmy ve výši 2 472 Kč, nákladů léčení ve výši 3 037 Kč a cestovních výdajů ve výši 45 213 Kč. Žalovaný v průběhu řízení vznesl námitku promlčení žalobcova nároku, kterou odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, shledal jako důvodnou. Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním a navrhl jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 2236, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, nebo rozsudek ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, publikovaný pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od
30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. unesení ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, nebo ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 253/2019) podrobně vysvětlil, z jakého důvodu i po citované novele není dovolání přípustné, jestliže žádný z nároků se samostatným skutkovým základem, které jsou předmětem dovolacího řízení, není nárokem na peněžité plnění přesahující 50 000 Kč (ledaže jde o vztah ze spotřebitelských smluv či o pracovněprávní vztah).
V daném případě byl dovoláním napaden výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o zaplacení 60 996 Kč, přičemž tato částka se skládá z nároků na náhradu bolestného ve výši 10 274 Kč, nákladů léčení ve výši 3 037 Kč, cestovních výdajů ve výši 45 213 Kč a nákladů na vypracování znaleckého posudku pro stanovení nemateriální újmy ve výši 2 472 Kč, které jsou příslušenstvím jednoho z uplatněných nároků. Ani jeden z nároků nepřevyšuje peněžitý limit ve výši 50 000 Kč stanovený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní nárok a k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud podané dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.