Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 350/2021

ze dne 2022-03-30
ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.350.2021.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: H. K., narozená XY, bytem XY, zastoupená advokátkou Mgr. Radanou Vítovcovou, se sídlem Pod Tržním nám. 612/6, Tábor, proti žalované: ALPY, spol. s r. o., IČO 49824881, se sídlem Štefánikova 2/63, Praha 5, zastoupená advokátem JUDr. Janem Oškrdalem, se sídlem Štefánikova 1/65, Praha 5, o 158 814 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 247/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020, č. j. 15 Co 340/2020-121, takto:

I. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2020, č. j. 15 Co 340/2020-121, se odmítá. II. Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2020, č. j. 6 C 247/2019-91, se zastavuje. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 9 390 Kč do tří dnů od právní moci toho rozsudku k rukám advokáta JUDr. Jana Oškrdala.

příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně je od roku 2010 členkou rakouského horského svazu Alpenverein, své členství každoročně obnovuje uhrazením členského poplatku prostřednictvím žalované, která v rámci svých služeb cestovní kanceláře nabízí zprostředkování členství v tomto svazu. Součástí členství je též zvýhodněná nabídka cestovního pojištění, přičemž pojistitelem pro všechny členy Alpenverein je rakouská pojišťovna Generali Versicherung AG. Žalobkyně dne 13.

2. 2018 utrpěla při lyžování v Itálii zlomeninu pravého kolene a deformaci křížového vazu, byla převezena sanitkou do nejbližšího (privátního) zdravotnického zařízení, kde podstoupila operaci; na výdajích spojených s převozem a operací zaplatila celkem 8 617 eur. Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR svým rozhodnutím ze dne 12. 4. 2018, č. j. VZP-18-01438676-A99B, žalobkyni přiznala „český ekvivalent“ těchto výdajů ve výši 46 071,43 Kč. Pojišťovna Generali Versicherung AG odmítla žádost žalobkyně o pojistné plnění (kromě nákladů za převoz sanitkou), neboť žalobkyně před tím, než byla odvezena do privátního zdravotnického zařízení, nekontaktovala telefonicky asistenční linku Europe Assistance (jak jí ukládaly pojistné podmínky platné od 1.

1. 2018), prostřednictvím níž by byla nasměrována do smluvního zdravotnického zařízení pojišťovny. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá zaplacení 158 814 Kč jako rozdílu mezi jí uhrazenými léčebnými výlohami a částkou, která jí byla ze strany Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a Generali Versicherung AG vyplacena, s odůvodněním, že žalovaná žalobkyni neupozornila na změnu pojistných podmínek platnou od 1. 1. 2018, podle které je třeba v případě pojistné události kontaktovat pojišťovnu před převozem do zdravotnického zařízení.

Podle zjištění soudu žalovaná 4. 12. 2017 zveřejnila na webových stránkách alpenverein.cz oznámení o změně pojistných podmínek od 1. 1. 2018 s vysvětlujícím komentářem, informace zasílala členům Alpenverein rovněž e-mailem, nikoli však žalobkyni, která jí nedala souhlas s užitím své e-mailové adresy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ke dni uhrazení členského poplatku a obnovení (prodloužení) členství žalobkyně v Alpenverein (5. 2. 2018) a rovněž ke dni úrazu (13. 2. 2018) byl účinný zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí), který však podle jeho § 2 písm. b) na žalovanou nelze vztáhnout.

Lze ji sice považovat za zprostředkovatele doplňkového pojištění podle čl. 2 odst. 1 bodu 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/97 ze dne 20. 1. 2016, o distribuci pojištění (přepracované znění), ta však v rozhodné době nebyla (ani nemusela být) implementována do právního řádu České republiky, přičemž přímý účinek směrnice je v horizontálních právních vztazích vyloučen. Soud prvního stupně v jednání žalované nespatřuje ani porušení povinnosti podle § 2950 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.

z.“), neboť žalovaná se nikdy nevydávala za pojistitele ani za pojišťovacího zprostředkovatele, byla jen zprostředkovatelem členství ve svazu Alpenverein a s tím spojených výhod u partnerů svazu. Na webových stránkách alpenverein.cz byly ode dne 4. 12. 2017 zveřejněny pojistné podmínky v českém jazyce. Žalované v době uhrazení členského poplatku a obnovení (prodloužení) členství žalobkyně v Alpenverein a také v době úrazu žalobkyně žádný právní předpis neukládal povinnost informovat o změně pojistných podmínek.

Ze strany žalované nedošlo k porušení povinnosti podávat úplné a správné informace, které by mělo za následek vznik žalobkyní tvrzené škody. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 10. 2020, č. j. 15 Co 340/2020-121, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně a uvedl, že nedošlo k naplnění podmínek § 2950 o. z., neboť žalovaná vystupovala pouze jako zprostředkovatel členství ve sportovním spolku Alpenverein, nikdy nevystupovala jako pojistitel, zprostředkovatel pojištění nebo jako odborník v oblasti pojišťovnictví nebo sjednávání cestovního a úrazového pojištění a v rozhodné době byla ve vztahu k žalobkyni pouze kontaktním místem pro placení členského příspěvku do sportovního spolku.

Nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by žalovaná přijala od žalobkyně úplatu nebo odměnu za poskytnutí odborných informací nebo rad, nenavázala s žalobkyní žádný smluvní vztah, jehož obsahem by bylo poskytování odborných informací a rad za odměnu. V dané době z žádné smlouvy ani z žádného právního předpisu nevyplývala povinnost žalované informovat žalobkyni o změnách pojistných podmínek pojišťovny Generali Versicherung AG. Žalobkyně předtím, než byla hospitalizována a ošetřena v soukromém zdravotnickém zařízení, nekontaktovala asistenční službu, ačkoli jí tato povinnost přímo vyplývala z informací a pokynů uvedených na členské kartičce Alpenverein, kterou při úrazu měla u sebe a předložila ji ošetřujícímu personálu.

Odvolací soud proto neshledal ani příčinnou souvislost mezi vznikem škody (nevyplacením pojistného plnění) a tím, že žalovaná nezaslala žalobkyni písemné oznámení o změně pojistných podmínek. Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně obsáhlé dovolání, v němž vymezuje - jako dovolacím soudem dosud neřešené - otázky k výkladu § 2950 o. z., tj. zda musí být odborník (škůdce) ve smluvním vztahu s poškozeným; zda je nutné, aby odměna inkasovaná odborníkem (škůdcem) byla hrazena v peněžní formě přímo poškozeným z titulu vzájemného smluvního plnění; zda lze za porušení povinnosti podle § 2950 o.

z. považovat i opomenutí zprostředkovatele členství v zahraničním spolku vůči členovi spolku; zda je zprostředkovatel členství ve spolku, který takovou činnost provádí v souvislosti se svou podnikatelskou činností v cestovních službách, ve smluvním vztahu se spolkem a za úplatu. K odpovědnosti podle § 2950 o. z.

je podle žalobkyně možné povolat odborníka nejen z titulu nesprávně poskytnuté rady, ale i z opomenutí určitého jednání. Žalovaná porušila povinnost informovat žalobkyni relevantním způsobem o změně pojistných podmínek z pojištění, ke které došlo s účinností ke dni 1. 1. 2018. Soudy obou stupňů pochybily, pokud věc uzavřely s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou není žádný smluvní vztah a tím není na místě posuzovat odpovědnost podle § 2950 o. z. Je-li žalovaná zprostředkovatelem členství v Alpenverein, administruje pojistné události na území České republiky ze zprostředkovaného cestovního úrazového pojištění a je kontaktním místem i pro další záležitosti plynoucí ze členství, je v určitém vztahu vůči žalobkyni jako členovi spolku (jako zástupce spolku).

Pobírá-li v souvislosti s touto činností žalovaná odměnu (a není rozhodné, zda plátcem této odměny je poškozený), je na místě uvažovat o odpovědnosti podle § 2950 o. z. Žalobkyně dále pokládá otázku, zda před nabytím účinnosti zákona č. 170/2018 Sb. byl zprostředkovatel doplňkového pojištění odpovědný podle § 2950 o. z. za porušení povinnosti informovat pojištěného o obsahu či změně pojistných podmínek. Táže se též, zda měl zprostředkovatel doplňkového pojištění z pojistné smlouvy uzavřené podle rakouského práva před nabytím účinnosti zákona č. 170/2018 Sb. právní povinnost informovat pojištěného o obsahu pojistných podmínek – přiměřeně dle čl.

20 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/97. Dovolatelka klade otázku, zda v případě, že zprostředkovatel doplňkového pojištění nabízí v České republice doplňkové pojištění podle pojistné smlouvy, která se řídí právem jiného státu EU (rakouské právo), je správný závěr obou nalézacích soudů, že odpovědnost zprostředkovatele na náhradu škody vůči pojištěnému z rakouské pojistné smlouvy se řídí českým právem. Žalobkyně konečně namítla, že soudy obou stupňů se odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu týkající se ochrany spotřebitele (rozsudky sp. zn. 32 Cdo 1519/2012, sp. zn. 33 Cdo 3608/2018).

Pokud měl v rozhodné době rakouský „člen“ Alpenverein právo na prokazatelné informace přiměřeně dle čl. 20 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/97, český „člen“ Alpenverein by měl mít právo na srovnatelné zacházení, a to i v případě, že tato směrnice nebyla na území České republiky ještě v rozhodném období implementována. Podle žalobkyně v průběhu řízení před soudy nižších stupňů ani nebylo skutkově zkoumáno, zda z nabízení členství v Alpenverein a administraci s tím spojených úkonů (obnovování členství, komunikace se členy na území ČR, řešení pojistných událostí, vybírání členských poplatků) pobírá žalovaná provizi, odměnu či jinou úplatu od spolku či jeho servisní organizace, a v jaké výši.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že soudy obou stupňů správně zjistily skutkový stav a věc též správně právně posoudily. Žalovaná zveřejnila informaci o změně pojistných podmínek nejpozději 4. 12.

2017 na svých internetových stránkách. Zdůraznila okolnost, že žalobkyně byla o klíčové podmínce (informovat asistenční službu před hospitalizací v privátním zařízení) informována i textem přímo na členském průkazu spolku Alpenverein. Tato informace byla dále vyvěšena v kanceláři žalované. Žalovaná dodala, že mezi ní a žalobkyní nevznikl žádný úplatný vztah, jehož předmětem by bylo poskytování rad za odměnu. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.

s. ř.). Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (§ 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobkyně směřuje „dovolání" proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Protože je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání" proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13.

5. 2020, č. j. 6 C 247/2019-91, které touto vadou trpí, podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003 sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“)]. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dále dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o.

s. ř.) není však přípustné (§ 237 o. s. ř.). Odvolací soud totiž dovodil neopodstatněnost uplatněného nároku mimo jiné z toho, že nepovažoval za prokázaný vztah příčinné souvislosti mezi škodou, vzniklou žalobkyni tím, že jí pojišťovna nenahradila všechny náklady léčení, a tím, že ji žalovaná výslovně neinformovala o nutnosti v případě pojistné události telefonicky kontaktovat asistenční linku. Tento závěr odvolací soud opřel o zjištění, že potřebnou informaci žalobkyně mohla (a měla) zjistit z kartičky Alpenverein, kterou měla v době úrazu u sebe, a dokonce ji předložila ošetřujícímu personálu.

Úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody přitom vyžaduje kumulativní naplnění všech zákonem stanovených předpokladů, mezi něž patří i existence příčinné souvislosti mezi škodou a porušením právní povinnosti škůdcem [k tomu srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, uveřejněné pod C 4027 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále jen „Soubor“), či ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1921/2012, Soubor C 12903]. Obstojí-li tedy zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu již s ohledem na závěr o neexistenci příčinné souvislosti,

jehož správnost dovolatelka nenapadá (dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání, srov. § 242 odst. 3 věta první v návaznosti na § 241a odst. 3 o. s. ř.), pak dovolání nemůže být již jen z tohoto důvodu přípustné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, č. 55/1999 Sb. rozh. obč., či usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, č. 48/2006 Sb. rozh. obč.). Dovolatelkou vymezené (jiné) právní otázky za této procesní situace totiž nemají povahu otázek, jejichž zodpovězení způsobem konvenujícím pohledu dovolatelky by bylo způsobilé přivodit jiné rozhodnutí o předmětu sporu. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. 3. 2022

JUDr. Robert Waltr předseda senátu