25 Cdo 3912/2018-277
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: E. V., narozena XY, bytem XY, zastoupená opatrovníkem P. V., narozenou XY, bytem XY, zastoupenou Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Elišky Krásnohorské 1305/18, Havířov-Město, proti žalovanému: F. E., narozen XY, bytem XY, zastoupený opatrovníkem Mgr. Jaromírem Porobkem, advokátem se sídlem Sokolská třída 451/11, Ostrava – Moravská Ostrava, o 500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 110 C 292/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2018, č. j. 11 Co 81/2018-247, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako nepřípustné dovolání žalovaného proti rozsudku ze dne 28. 5. 2018, č. j. 11 Co 81/2018-247, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek soudu Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 23. 6. 2017, č. j. 110 C 292/2014-190, ve výrocích o platební povinnosti žalovaného ve výši 500.000 Kč a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, změnil jej ve výrocích o soudním poplatku a o náhradě nákladů řízení vůči státu a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav, jestliže vyšel ze zjištění, že žalovaný byl rozsudkem téhož soudu ze dne 31. 5. 2013, č. j. 102 T 72/2013-330, uznán vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 12. 11. 2012 do 18. 11. 2012 v XY prodal žalobkyni a J. D. tři láhve nekolkovaného alkoholu, obsahujícího i metanol v toxické koncentraci 17 až 19 %, který předtím koupil od neznámé osoby. Žalobkyni, která alkohol zkonzumovala, tím způsobil újmu na zdraví, spočívající v poruše vědomí, otoku mozku, poruše chůze a vidění; otrava zanechala trvalé následky v podobě organického psychosyndromu a kvadruparézy. Podle odvolacího soudu je soud v občanském soudním řízení odsuzujícím trestním rozsudkem vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. a ani k námitkám žalovaného nemůže jakkoliv zasahovat do rozhodnutí trestního soudu a přezkoumávat správnost jeho skutkových a právních závěrů. Žalovaný proto odpovídá za škodu na zdraví žalobkyně (znalec ohodnotil ztížení společenského uplatnění celkem na 15750 bodů, tedy 3.937.500 Kč), která si újmu ze 30 % spoluzavinila sama. Protože však neuplatnila celou částku, která jí náleží, přiznal jí soud požadovaných 500.000 Kč včetně příslušenství.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. k řešení otázky vázanosti soudu trestním rozhodnutím vydaným v řízení, v němž obviněný neměl možnost náležitě se hájit. Podle dovolatele není v této věci odsuzující trestní rozsudek pro soud v civilním řízení závazný, protože v trestním řízení, které předcházelo jeho vydání, se nemohl pro svůj zdravotní stav náležitě hájit. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně této otázky je jednotná potud, že soud rozhodující v občanskoprávním sporu je vázán výrokem odsuzujícího trestního rozsudku (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), nikoliv jeho odůvodněním. Z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele a ve sporu o náhradu škody (újmy) jsou pro splnění podmínek odpovědnosti závazná zjištění obsažená v takovém rozsudku, a to v rozsahu, v jakém jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném občanskoprávním nároku (srov. zejména stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 35/78, publikované pod č. 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 194, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4151/2010, a ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 242/2004, publikovaná v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck, pod C 13079 a 2776). V souladu s ustálenou judikaturou tak soudy obou stupňů v projednávané věci závěr o splnění podmínek odpovědnosti žalovaného za škodu na zdraví žalobkyně odvinuly od výrokové části trestního rozsudku, jímž bylo deklarováno zaviněné protiprávní jednání žalovaného, újma na zdraví žalobkyně i vztah příčinné souvislosti mezi těmito dvěma okolnostmi. Správně pak soudy odmítly provést žalovaným navrhovaný přezkum procesního postupu trestního soudu, neboť ten přísluší soudům rozhodujícím o opravných prostředcích v trestním řízení, nikoliv soudu v řízení občanskoprávním.
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle § 237 o. s. ř. přípustný, a Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu