25 Cdo 3912/2018-277
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně: E. V., narozena XY, bytem XY, zastoupená opatrovníkem P. V.,
narozenou XY, bytem XY, zastoupenou Mgr. Radimem Struminským, advokátem se
sídlem Elišky Krásnohorské 1305/18, Havířov-Město, proti žalovanému: F. E.,
narozen XY, bytem XY, zastoupený opatrovníkem Mgr. Jaromírem Porobkem,
advokátem se sídlem Sokolská třída 451/11, Ostrava – Moravská Ostrava, o
500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v
Havířově pod sp. zn. 110 C 292/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2018, č. j. 11 Co 81/2018-247, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako
nepřípustné dovolání žalovaného proti rozsudku ze dne 28. 5. 2018, č. j. 11 Co
81/2018-247, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek soudu Okresního
soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 23. 6. 2017, č. j. 110 C
292/2014-190, ve výrocích o platební povinnosti žalovaného ve výši 500.000 Kč a
o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, změnil jej ve výrocích o
soudním poplatku a o náhradě nákladů řízení vůči státu a rozhodl o náhradě
nákladů řízení odvolacího. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního
stupně řádně zjistil skutkový stav, jestliže vyšel ze zjištění, že žalovaný byl
rozsudkem téhož soudu ze dne 31. 5. 2013, č. j. 102 T 72/2013-330, uznán vinným
zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156
odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že v
přesně nezjištěné době od 12. 11. 2012 do 18. 11. 2012 v XY prodal žalobkyni a
J. D. tři láhve nekolkovaného alkoholu, obsahujícího i metanol v toxické
koncentraci 17 až 19 %, který předtím koupil od neznámé osoby. Žalobkyni, která
alkohol zkonzumovala, tím způsobil újmu na zdraví, spočívající v poruše vědomí,
otoku mozku, poruše chůze a vidění; otrava zanechala trvalé následky v podobě
organického psychosyndromu a kvadruparézy. Podle odvolacího soudu je soud v
občanském soudním řízení odsuzujícím trestním rozsudkem vázán ve smyslu § 135
odst. 1 o. s. ř. a ani k námitkám žalovaného nemůže jakkoliv zasahovat do
rozhodnutí trestního soudu a přezkoumávat správnost jeho skutkových a právních
závěrů. Žalovaný proto odpovídá za škodu na zdraví žalobkyně (znalec ohodnotil
ztížení společenského uplatnění celkem na 15750 bodů, tedy 3.937.500 Kč), která
si újmu ze 30 % spoluzavinila sama. Protože však neuplatnila celou částku,
která jí náleží, přiznal jí soud požadovaných 500.000 Kč včetně příslušenství.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje
z ustanovení § 237 o. s. ř. k řešení otázky vázanosti soudu trestním
rozhodnutím vydaným v řízení, v němž obviněný neměl možnost náležitě se hájit.
Podle dovolatele není v této věci odsuzující trestní rozsudek pro soud v
civilním řízení závazný, protože v trestním řízení, které předcházelo jeho
vydání, se nemohl pro svůj zdravotní stav náležitě hájit. Navrhl, aby dovolací
soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně této otázky je jednotná potud, že
soud rozhodující v občanskoprávním sporu je vázán výrokem odsuzujícího
trestního rozsudku (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), nikoliv jeho odůvodněním. Z výroku
o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i
skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu
konkrétním jednáním pachatele a ve sporu o náhradu škody (újmy) jsou pro
splnění podmínek odpovědnosti závazná zjištění obsažená v takovém rozsudku, a
to v rozsahu, v jakém jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň
významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném občanskoprávním nároku (srov.
zejména stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 35/78, publikované
pod č. 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 194, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4151/2010, a ze dne 31. 8.
2004, sp. zn. 25 Cdo 242/2004, publikovaná v Souboru civilních rozhodnutí NS,
C. H. Beck, pod C 13079 a 2776). V souladu s ustálenou judikaturou tak soudy
obou stupňů v projednávané věci závěr o splnění podmínek odpovědnosti
žalovaného za škodu na zdraví žalobkyně odvinuly od výrokové části trestního
rozsudku, jímž bylo deklarováno zaviněné protiprávní jednání žalovaného, újma
na zdraví žalobkyně i vztah příčinné souvislosti mezi těmito dvěma okolnostmi.
Správně pak soudy odmítly provést žalovaným navrhovaný přezkum procesního
postupu trestního soudu, neboť ten přísluší soudům rozhodujícím o opravných
prostředcích v trestním řízení, nikoliv soudu v řízení občanskoprávním.
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný
opravný prostředek podle § 237 o. s. ř. přípustný, a Nejvyšší soud proto
dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu