25 Cdo 3921/2018-313
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra ve věci
žalobce: J. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Veronikou Urbánkovou,
advokátkou se sídlem Bukovina 86, proti žalovanému: J. P., narozený XY, bytem
XY, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C
371/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.
1. 2018, č. j. 17 Co 234/2017-203, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
nezaplacení soudního poplatku a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud
v Brně pak usnesením ze dne 22. 12. 2016, č. j. 17 Co 224/2016-170, potvrdil
rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
K odvolání žalobce pak Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 1. 2018, č. j.
17 Co 234/2017-203, potvrdil usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 8.
2017, č. j. 5 C 371/2014-191, jímž bylo rozhodnuto, že po právní moci tohoto
usnesení bude žalobci vrácen soudní poplatek ve výši 30.000 Kč. Odvolací soud
uzavřel, že žalobce nezaplatil soudní poplatek ani do konce lhůty pro podání
odvolání (t. j. do 19. 10. 2016), ale až dne 2. 1. 2017, tedy v době, kdy již k
jeho zaplacení nebyl povinen.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) o dovolání
rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od
30. 9. 2017 (srov. článek II bod 2. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k
závěru, že není přípustné.
K podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž odvolací soud
potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o vrácení soudního poplatku, není
žalobce subjektivně oprávněn, neboť v této části mu nebyla napadeným
rozhodnutím způsobena žádná újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto
rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2000,
sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník
2000, pod číslem 138). Dovolání žalobce proto bylo odmítnuto jako nepřípustné
podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř.
S ohledem na ust. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř.
není přípustné ani proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž
předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité
plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního
řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní
vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Úhrnná výše zaplaceného soudního poplatku, o jehož vrácení soudy rozhodovaly,
činí 30.000 Kč a dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, v němž dovoláním
napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč,
přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích ustanovení § 238 odst. 1
písm. c) o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah
ze spotřebitelské smlouvy, o pracovněprávní vztah (k tomu srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1136/2013, nebo usnesení
ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3496/2015).
Přípustnost dovolání nezakládá ani jiné poučení odvolacího soudu o tom, že
dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6.
2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Proto Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu