25 Cdo 3988/2018-274
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: I.
L., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Martinem Elgerem, advokátem se
sídlem Vodičkova 699/30, 110 00 Praha 1, proti žalované: M., se sídlem XY, IČO
XY, zastoupená Mgr. Jiřím Urbánkem, advokátem se sídlem Na Kozačce 1289/7, 120
00 Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.
zn. 28 C 147/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 12. 7. 2018, č. j. 22 Co 65/2018-245, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení 4.114 Kč k
rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 26. 3. 2018, č. j. 28 C 147/2016-210,
žalované uložil, aby na titulní straně deníku Lidové noviny minimálně na ploše
jedné čtvrtiny tiskové strany uveřejnila omluvu žalobci následujícího znění:
„XY I. L.: Dne XY jsme v Lidových novinách uveřejnili článek pod titulkem „XY
“. Tento titulek však byl ve vztahu k panu I. L. nepravdivý, klamavý a
zavádějící. V případě v článku popisovaném, který Policie ČR označila jako tzv.
operaci XY, nebyl I. L. z ničeho obviněn a kolem jeho osoby se nerozvětvovala
jakákoliv korupční kauza. Tímto se panu I. L. omlouváme. M..“. Dále žalované
uložil zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy 100.000 Kč a nahradit mu
náklady řízení. Co do částky 1.900.000 Kč žalobu zamítl. Konečně žalované
uložil nahradit náklady řízení státu. Vzal za prokázané, že žalovaná dne 15.
10. 2015 v deníku Lidové noviny uveřejnila článek s titulkem „XY “ (dále jen
Článek), a podtitulkem „XY řízená olomouckým vrchním státním zástupcem Ivo
Ištvanem, namířená proti členům elitních bezpečnostních sborů, prorůstající
politikou i byznysem až k exministru vnitra I. L. se začíná rozpadat do
několika příběhů“, jehož internetová verze byla uveřejněna na serveru
www.lidovky.cz, a v němž informovala o tom, že u žalobce byly v souvislosti s
policejním vyšetřováním v rámci tzv. XY (dále též jen „kauza“) provedeny
domovní prohlídky, prohlídka bankovní schránky, přičemž mu byly zabaveny pro
účely trestního řízení listiny a nosiče dat, a podal vysvětlení na policii. V
Článku bylo uvedeno, že po provedené prohlídce nebyl nikdo zadržen a „kromě L.
pak, pokud policie nenajde něco zásadního v zabavených dokumentech, vyváznou
bez obvinění i další postavy, na které se při zásahu Š. parta zaměřila“. Proti
žalovanému nebylo vzneseno v souvislosti s vyšetřováním zmíněné kauzy žádné
obvinění. Žalobce je osobou veřejně činnou, advokátem, představitelem vysoké
školy XY., zakladatelem a předsedou několika správních rad nadací a občanských
sdružení. Podle obvodního soudu byl Článkem vyvolán ve veřejnosti dojem, že
žalobce je přímo spojen s korupční kauzou, že je její ústřední postavou, čímž
žalobce utrpěl újmu v soukromém i profesním životě. Obvodní soud proto s
odkazem na § 11 a § 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do
31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), žalované uložil, aby na titulní straně
Lidových novin uveřejnila omluvu žalobci a aby mu nahradila nemajetkovou újmu v
částce 100.000 Kč, kterou obvodní soud shledal za tento zásah do osobnostních
práv žalobce přiměřeným finančním zadostiučiněním.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 7. 2018, č. j. 22
Co 65/2018-245, změnil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujících výrocích tak,
že žalobu zamítl. Vyšel z obvodním soudem zjištěného (a mezi účastníky
nesporného) skutkového stavu, který doplnil o zjištění konkrétního obsahu
Článku, jakož i ostatních článků, které v tisku i na internetu od XY až do XY
informovaly o kauze XY. Vzhledem k datu uveřejnění Článku v roce 2015 posoudil
uplatněný nárok po právní stránce podle příslušných ustanovení zákona č.
89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“),
nikoli podle zákona č. 40/1964 Sb. (srov. § 3028 odst. 1 o. z.), s tím, že ani
předchozí právní úprava by nevedla k odlišným závěrům. Odvolací soud uzavřel,
že žalovaná nezasáhla neoprávněně do osobnostních práv žalobce (§ 81 o. z.),
neboť svým jednáním nerealizovala svobodu projevu (zaručenou čl. 17 Listiny
základních práv a svobod) excesivním způsobem, a tudíž jí nevznikla povinnost
odčinit nemajetkovou újmu žalobci podle § 2956 o. z.
Odvolací soud vysvětlil, že uveřejnění informací osobní povahy nemusí
představovat vždy neoprávněný zásah do osobnostních práv člověka, kterého se
informace týkají. Nebude tomu tak v případě, že informace (byť vyznívající
negativně) jsou pravdivé, jejich publikování je ve veřejném zájmu a je projevem
práva na svobodu slova (které převažuje v konkrétním případě nad právem
jednotlivce na ochranu soukromí), a forma, jíž jsou informace podány, je
přijatelná pro daný druh informace a povahu konkrétního sdělovacího prostředku
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99). Též
postavení osoby, jíž se kritika či uveřejněné informace týkají, má význam pro
hodnocení přijatelnosti zásahu do jejích osobnostních práv. Jde-li o osobu
veřejného zájmu, je důvodné očekávat, že bude akceptovat větší míru veřejné
kritiky než jiní občané (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn.
I. ÚS 367/03). Při zprostředkování informací týkajících se trestních řízení je
nezbytné, aby autor respektoval presumpci neviny (srov. nález Ústavního soudu
ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13).
V tomto případě odvolací soud zdůraznil, že titulek Článku nelze vnímat a
hodnotit odděleně od obsahu Článku samotného, jakož i od ostatních článků,
které byly na toto téma před i po XY žalovanou uveřejněny. Nelze také
odhlédnout od skutečnosti, že žalovaná dne XY na serveru www.lidovky.cz
uveřejnila žalobcovo vyjádření pod titulkem „XY. Přečtěte si vyjádření
exministra L. k akci XY“.
Pokud jde o formu zveřejněných informací a jejich pravdivost, pak titulek sám
nevyznívá nutně v závěr, že žalobce je středobodem korupční aféry a takový
význam už vůbec nemůže mít ve spojení s obsahem Článku a ostatními informacemi,
které žalovaná o kauze přinesla, když týž den žalovaná na webu www.lidovky.cz
uveřejnila článek, jehož titulek výslovně uvádí, že „XY..“ a v Článku samotném
je uvedeno, že žalobce obviněn nebyl. Označení kauzy „XY.“ bylo podle
odvolacího soudu přípustnou mediální zkratkou, přijatelnou zejména proto, že I.
L. byl veřejně nejznámější osobou z těch, jejichž aktivitám se kauza věnovala.
Označení kauzy coby korupční bylo také zcela namístě, vzhledem k tomu, že bylo
šetřeno zneužívání pravomoci veřejných činitelů a poskytování/přijímání
úplatků. Informace, že u žalobce byly provedeny domovní prohlídky, při nichž mu
byly zabaveny listiny a jiné nosiče dat, a že žalobce podával vysvětlení na
policii, byly konstatováním skutečnosti a byly pravdivé. Žalobce dovozoval
zásah do svých osobnostních práv také z podtitulku Článku, podle nějž operace,
namířená proti členům elitních bezpečnostních sborů, prorůstající politikou i
byznysem až k exministru vnitra I. L. se začíná rozpadat do několika příběhů.
Odvolací soud konstatoval, že i tato informace je postavena na pravdivostním
základu, neboť bylo šetřeno podezření z korupce mezi členy bezpečnostních sborů
a podnikatelů se vztahem k politikům (jedním z podezřelých byl žalobcův blízký
přítel a obchodní partner I. K.) a z účasti na trestné činnosti byl policií
podezírán i žalobce, přičemž se jednalo o několik souvisejících případů.
Dle odvolacího soudu bylo informování o kauze XY ve veřejném zájmu
(převažujícím právo žalobce na ochranu jeho soukromí), neboť toto vyšetřování
směřovalo k odhalení závažné trestné činnosti. Zveřejnění informací ohledně
žalobce bylo odůvodněno nejen tím, že orgány činné v trestním řízení objektivně
prováděly shora popsané úkony přípravného řízení trestního vůči žalobci, ale
také tím, že celá kauza se týkala korupce v rámci resortu vnitra, který byl
žalobcem, coby ministrem vnitra, v nedávné minulosti řízen. Toto postavení
žalobce, jakož i jeho současné profesní i občanské aktivity, jsou důvodem, pro
který by měl být schopen akceptovat větší míru zájmu společnosti o jeho život a
aktivity, než by bylo důvodné očekávat u osoby, která není veřejnosti známa a
na veřejném životě se nepodílí, ani v nedávné minulosti nepodílela. Odvolací
soud dospěl k závěru, že žalovaná nejen nepředjímala, že by žalobce byl vinen
trestným činem, ale informovala o tom, že žalobce nebyl obviněn. Z použití ne
zcela neutrálního slovního spojení „vyváznout bez obvinění“ (které může
připouštět i různé spekulace o důvodu tohoto „vyváznutí“) nelze dovozovat
porušení presumpce neviny žalovanou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že
rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva v
judikatuře dosud neřešené. Dovolacímu soudu předložil k posouzení otázku, zda
bylo přípustným zásahem do jeho osobnostních práv, pokud žalovaná den poté, co
u něj byla provedena domovní prohlídka a jen na základě skutečnosti, že tato
domovní prohlídka proběhla, aniž by k tomu měla k dispozici nějaké důkazy,
uveřejnila tvrzení, že kolem jeho osoby se rozvětvuje korupční kauza. To vše i
přesto, že v té době orgány činné v trestním řízení ještě veřejnosti neposkytly
informace ve smyslu § 8a zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen
„trestní řád“), a žalovaný, vůči němuž následně ani nebylo vzneseno obvinění,
nemohl na uveřejněnou informaci reagovat z důvodů vymezených v § 8b odst. 1
trestního řádu i z důvodu poskytování součinnosti orgánům činným v trestním
řízení. Žalobce nezpochybňuje právo žalované informovat veřejnost o postupu
orgánů činných v trestním řízení, pokud však tyto orgány ještě neposkytly
informace o důvodech svého postupu, není přípustné, aby osobu, u které probíhá
jen domovní prohlídka, označila za osobu, okolo níž se rozvětvuje korupční
kauza. Toto slovní spojení je podle žalobce nepodloženým a zavádějícím tvrzením
o míře zapojení žalobce do dané kauzy, kterým žalovaná porušila presumpci
neviny, a to jen na základě příkazu k domovní prohlídce, jímž nemůže být a není
rozhodnuto o vině. Soud měl podle žalobce přihlédnout k tomu, že trestní řízení
je v přípravné fázi neveřejné. Žalobci v přiměřené a včasné reakci na Článek
bránil zákaz poskytovat informace sdělené orgány činnými v trestním řízení,
plynoucí z § 8b odst. 1 trestního řádu, jímž byl vázán. Kromě toho se
sdělovacími prostředky nemohl hovořit ani fyzicky, neboť poskytoval nezbytnou
součinnost orgánům činným v trestním řízení. Ke dni publikace Článku proto
žalobce neměl možnost se veřejně bránit. V souvislosti se závěrem odvolacího
soudu, že titulek je třeba hodnotit v souvislosti s obsahem Článku, klade
žalobce otázku, nakolik mohla údaj o zapojení žalobce do korupční kauzy
napravit věta, že žalobce „vyvázne“, jestliže se v zabavených dokumentech
nenajde nic zásadního. Podle žalobce tento dodatek naopak zesílil negativní
vyznění Článku ve vztahu k žalobci. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp.
zn. 30 Cdo 1413/2012 ze dne 15. 11. 2012 žalobce vyjádřil názor, že poskytují-
li soudy ochranu před neoprávněným zásahem do osobnosti osobám obžalovaným v
trestním řízení, jako tomu bylo v citovaném případě, tím spíše by měla být
poskytnuta ochrana před difamujícím vyjádřením osobě, která nebyla ani
obviněna, pouze u ní proběhly domovní prohlídky. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší
soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto jako
nepřípustné. Podle jejího názoru rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na dosud
neřešené otázce hmotného práva. Odvolací soud konstatoval, že sdělení žalované
o probíhající operaci XY a o úkonech, které se v jejím rámci týkají žalobce,
odpovídalo pravdě. Význam postavení žalobce coby osoby veřejného zájmu i
posouzení formulace titulku Článku i ostatních informací v něm uvedených bylo
hodnoceno v souladu s dosavadní judikaturou. Žalobce se snaží dovozovat, že
ustálená judikatura ke způsobu informování o průběhu trestních řízení se
vztahuje jen na informace o osobách, které již byly obviněny nebo obžalovány a
není použitelná v případě osob, jež nemají procesní postavení obviněného nebo
obžalovaného. Žalovaná je přesvědčena, že závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn.
II. ÚS 577/13 se vztahují i k informování o trestních věcech ve vztahu k
osobám, jež obviněny nebo obžalovány nebyly. V daném případě odvolací soud
hodnotil Článek v intencích citovaného nálezu a uzavřel, že žalovaná v něm
nepředjímala závěr o vině, použité formulace odpovídají specifikům běžného
periodického tisku, který důvodně přistupuje k určitým zjednodušením (viz nález
Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99), a v kontextu celého
obsahu Článku ani vyznění jeho titulku není namístě interpretovat způsobem,
který by zasáhl do osobnostních práv žalobce nepřípustným způsobem, a to i s
přihlédnutím k tomu, že je žalobce osobou veřejného zájmu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné
podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je
přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky, zda je neoprávněným
zásahem do osobnostních práv uveřejnění informace o úkonech prováděných v rámci
trestního řízení den po provedení domovních prohlídek, dříve než orgány činné v
trestním řízení poskytnou informace podle § 8a trestního řádu. Dovolání není
důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom,
že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že
správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný
skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle § 81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho
přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle
svého. Podle odstavce druhého téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a
důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí,
jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.
Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho
přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí
škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i
způsobené duševní útrapy.
Podle § 8a odst. 1 trestního řádu při poskytování informací o své činnosti
veřejnosti orgány činné v trestním řízení dbají na to, aby neohrozily objasnění
skutečností důležitých pro trestní řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných
na trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby
neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina
vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by
byl vinen (§ 2 odst. 2). V přípravném řízení nesmějí zveřejnit informace
umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které se vede trestní řízení,
poškozeného, zúčastněné osoby a svědka.
Podle § 8a odst. 3 trestního řádu orgány činné v trestním řízení informují o
své činnosti veřejnost poskytováním informací podle odstavce 1 veřejným
sdělovacím prostředkům; poskytnutí informací odepřou z důvodů ochrany zájmů
uvedených v odstavcích 1 a 2. Vyhradí-li si v přípravném řízení státní zástupce
právo poskytnout informace o určité trestní věci, může je policejní orgán
poskytnout jen s jeho předchozím souhlasem.
Podle § 8b odst. 1 trestního řádu osoby, kterým byly orgány činnými v trestním
řízení poskytnuty informace, na které se vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a
odst. 1 věty druhé, pro účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění
povinností stanovených zvláštním právním předpisem, je nesmějí nikomu dále
poskytnout, pokud jejich poskytnutí není nutné k uvedeným účelům. O tom musí
být tyto osoby poučeny.
V projednávané věci dovolací soud vychází ze shora popsaných skutkových
zjištění soudů obou stupňů (skutková zjištění podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
dovolacímu přezkumu nepodléhají), o nichž mezi účastníky není sporu. Odvolací
soud zjištěný skutkový stav z pohledu ochrany vážnosti, cti a dobré pověsti
žalobce, jakožto bývalého ministra vnitra a osoby i v současnosti veřejně činné
posoudil dle správných zákonných ustanovení, která vyložil v souladu s
ustálenou judikaturou.
Přihlédl k tomu, že žalovaná poskytla žalobci prostor k vyjádření dne 4. 11.
2015, čímž mohl být škodlivý následek sporných výroků efektivně minimalizován
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 367/03, či nález
Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. IV. ÚS 23/05), informace v Článku,
týkající se žalobce, shledal konstatováním skutečností založených na
pravdivostním základu, způsob, jímž byly tyto informace formulovány, shledal
přijatelným zjednodušením a znění titulku (který podle formulace žalobního
petitu žalobce zjevně pokládal za rozhodující zásah do svých osobnostních práv)
shledal s přihlédnutím k obsahu celého Článku i k obsahu dalších v té době
žalovanou uveřejněných článků k této kauze opodstatněnou mediální zkratkou ve
smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99.
Uzavřel, že žalovaná obsahem Článku ani jeho titulku samotného neporušila
presumpci neviny a nezpronevěřila se zásadám požadovaným Ústavním soudem v
nálezu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13. Odvolací soud uvážil, že
žalobce je osobou veřejně činnou, bývalým ministrem vnitra, že kauza se týká
resortu ministerstva vnitra a osob, které byly do svých funkcí v resortu
uvedeny v době, kdy žalobce úřad ministra zastával. V této souvislosti odvolací
soud správně vyšel ze zásady, že hranice přijatelné kritiky jsou adekvátně
širší u politiků (resp. též ostatních osob veřejně činných), než u soukromé
osoby (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 367/03). Na
rozdíl od posledně jmenované, osoba veřejně činná nevyhnutelně a vědomě
předkládá široké veřejnosti ke kontrole každé své slovo a každý svůj čin, a
proto musí projevit vyšší stupeň tolerance. Je třeba trvat na tom, že ochrana
osobnosti se vztahuje i na politiky (resp. i na ostatní veřejně činné osoby),
dokonce i tehdy, kdy nejednají jako soukromé osoby, avšak v takových případech
požadavek zmíněné ochrany musí být poměřován ve vztahu k zájmu na otevřené
diskusi o politických tématech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1.
2013, sp. zn. 30 Cdo 2591/2011). Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS
453/03 věcí veřejnou jsou: agenda státních institucí, jakož i činnost osob
působících ve veřejném životě, to jest například činnost politiků místních i
celostátních, úředníků, soudců, advokátů. Uzavřel-li odvolací soud, že
informování o operaci XY je poskytování informací o věcech veřejných, učinil
tak v souladu s uvedenou judikaturou. Jestliže žalobce namítal, že závěry
odvolacího soudu ve shora uvedených otázkách jsou v rozporu se stávající
judikaturou, nebyly jeho námitky důvodné, a tudíž nezakládají přípustnost
dovolání podle § 237 o. s. ř.
Za situace, kdy dovolacímu přezkumu nepodléhá správnost závěrů odvolacího soudu
o oprávněnosti podání informace, zabýval se dovolací soud otázkou, zda na
správnost rozhodnutí odvolacího soudu má vliv okolnost, že Článek byl žalovanou
uveřejněn krátce po započetí úkonů orgány činnými v trestním řízení, a dospěl k
závěru, že nikoli. Sdělovací prostředky nejsou povinny vyčkávat s informováním
veřejnosti o trestním řízení, dokud se orgány činné v trestním řízení samy
nerozhodnou podat o své činnosti informace podle § 8a trestního řádu. Samy
orgány činné v trestním řízení pak podle citovaných ustanovení trestního řádu
dbají na to, aby neohrozily objasnění skutečností důležitých pro trestní
řízení, nezveřejnily o osobách zúčastněných na trestním řízení údaje, které
přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud
pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti
němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. V přípravném řízení
nesmějí zveřejnit informace umožňující zjištění totožnosti osoby, proti které
se vede trestní řízení, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka (srov. usnesení
Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 1521/12). Podle nálezu
Ústavního soudu ze dne14. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 2155/16 „adresátem právní
normy uvedené v § 8b odst. 1 trestního řádu mohou být pouze ty osoby, kterým
orgány činné v trestním řízení poskytly informace, na něž se vztahuje zákaz
zveřejnění podle § 8a odst. 1 téhož zákona“. Z toho plyne, že jiné informace,
než ty, na které se vztahuje zákaz zveřejnění dle § 8a odst. 1 trestního řádu,
mohou být zveřejněny jak orgány činnými v trestním řízení, tak osobami, které
jsou na trestním řízení účastny. Ustanovení § 8b trestního řádu pak jen osobám,
jimž byly orgány činnými v trestním řízení poskytnuty informace, na něž se
vztahuje zákaz zveřejnění podle § 8a odst. 1 věty druhé trestního řádu (pro
účely trestního řízení nebo k výkonu práv nebo plnění povinností stanovených
zvláštním právním předpisem), zakazuje tyto informace dále komukoli poskytnout.
Tato ustanovení nezakazují tomu, u koho byla provedena domovní prohlídka,
uveřejnit tvrzení, která nezískal od orgánů činných v trestním řízení, a která
mají veřejnosti sdělit, že se nedopustil ničeho nezákonného. Žalobci tedy v
účinné reakci na uveřejněný Článek nebránilo ustanovení § 8b trestního řádu,
ani to, že orgány činné v trestním řízení v době uveřejnění Článku ještě samy
nezveřejnily své vlastní informace o kauze. Žalobce netvrdí, kterými
konkrétními informacemi by se mohl v očích veřejnosti očistit, nebýt ustanovení
§ 8b odst. 1 trestního řádu, navíc, jak shora uvedeno, muselo by se jednat o
informace, které mu byly předány orgány činnými v trestním řízení. Uplatněný
dovolací důvod tudíž není naplněn.
Nejvyšší soud proto podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání zamítl,
neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je
žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, povinen nahradit žalované náklady
dovolacího řízení. Ty jsou představovány odměnou advokáta za jeden úkon právní
služby 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) a § 7 bodu 6
vyhlášky č. 177/1996 Sb., jednou paušální náhradou hotových výdajů advokáta 300
Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ze součtu shora uvedených
částek, celkem 4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2019
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu