25 Cdo 4001/2017-153
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce: V. H.,
zastoupený JUDr. Hynkem Mottlem, advokátem se sídlem Na Bulánce 495, Čerčany,
proti žalovaným: 1) K. M., a 2) N. K., obě zastoupeny JUDr. Josefem Klofáčem,
advokátem se sídlem Sokolská 270/8, Česká Lípa, o 1.150.000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 10 C 147/2015, o
dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12.
2016, č. j. 84 Co 1340/2016-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobce
potvrdil usnesení ze dne 8. 11. 2016, č. j. 10 C 147/2015-84, jímž Okresní soud
v Lounech s odkazem na § 58 odst. 1 o. s. ř. zamítl návrh žalobce na prominutí
zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení téhož soudu ze dne 10. 8. 2016,
č. j. 10 C 147/2015-71, o zastavení řízení. Usnesení odůvodnil odvolací soud
tím, že žalobce podal odvolání proti usnesení o zastavení řízení 13. 9. 2016,
návrh na prominutí zmeškání lhůty podal však až 24. 10. 2016 současně s
odvoláním proti usnesení o odmítnutí odvolání do usnesení o odmítnutí odvolání
proti usnesení o zastavení řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že
dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena otázka aplikace § 58 o. s.
ř. a odvolací soud citované ustanovení vyložil a použil nesprávně.
Soud promine zmeškání lhůty (a tedy také lhůty k podání odvolání) tehdy,
jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl
proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší (srov. § 58 odst. 1 větu první o. s.
ř.). Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním
třeba spojit i zmeškaný úkon (srov. § 58 odst. 1 větu druhou o. s. ř.).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci podal žalobce návrh na
prominutí zmeškání lhůty opožděně (tj. až po uplynutí lhůty patnácti dnů po
odpadnutí překážky, která mu měla zabránit provést předmětný procesní úkon
včas), zcela odpovídá ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř., jakož i ustálené
judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10.
2016, sp. zn. 29 Cdo 4866/2015, a v něm citovanou judikaturu dovolacího soudu).
Zjevně se tedy nejedná o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou, jak uvedl
dovolatel ve svém dovolání. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem je v
souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato
právní otázka byla posouzena jinak. Žádné jiné otázky hmotného nebo procesního
práva, jež by mohly zakládat přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.,
dovolatel Nejvyššímu soudu k řešení nepředložil.
Nad rámec uvedeného lze dodat, že tam, kde má účastník zástupce a zmeškaný úkon
mohl zástupce učinit (což je právě projednávaný případ), se musí důvod zmeškání
týkat zástupce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sp.
zn. 30 Cdo 3383/2013, ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3352/2016, nebo ze
dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016). Žalobce však ani netvrdil, že by
jeho zástupci bránila ve včasném podání odvolání proti usnesení o zastavení
řízení jakákoli překážka.
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy není přípustné podle §
237 o. s. ř. ani podle § 238a o. s. ř., Nejvyšší soud je proto odmítl podle §
243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.). Dovolací soud pouze poznamenává, že vyjádření k dovolání
vzhledem k jeho obsahu nepovažuje za úkon právní služby účelně provedený k
ochraně práv žalovaných.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu