25 Cdo 4086/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně Č. k. p., zastoupené advokátem, proti žalované V. F., zastoupené
advokátkou, o 23.696,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu
pod sp. zn. 20 C 246/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v
Plzni ze dne 13. dubna 2007, č. j. 11 Co 105/2007-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 3.727,70 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci usnesení.
a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná
jako řidička automobilu, k němuž nebylo sjednáno povinné smluvní pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a jehož provozovatelem byla
A. V., zavinila dopravní nehodu a odpovídá tak za škodu podle § 420 odst. 1
obč. zák. spolu s provozovatelkou, odpovědnou podle § 427 obč. zák.; je proto
povinna nahradit plnění, které žalobkyně na náhradě škody zaplatila poškozenému
z dopravní nehody podle § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), ve
znění účinném do 30. 4. 2004.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a jež odůvodňuje podle § 241a odst. 2
písm. b) o.s.ř. Namítá, že žalovaným v tomto řízení může být jen ten, komu
vznikla povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem vozidla, tedy jen A. V. jako vlastník vozidla. Žalovaná není v tomto
řízení pasivně legitimována, proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů
obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí nemá po právní
stránce zásadní význam, neboť otázka odpovědnosti řidiče v řízení o nároku Č.
k. p. podle § 24 odst. 7 zákona není odvolacími soudy rozhodována rozdílně a
judikatura je v této oblasti konstantní. Skutkové podstaty uvedené v § 420 obč.
zák. a § 427 obč. zák. stojí vedle sebe a v případě vzniku škody může odpovídat
jak provozovatel, tak řidič. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované
zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k
ustanovení bodu 12., čl. II., části první zákona č. 7/2009, kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve
znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o.s.ř.), a po zjištění, že dovolání bylo
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - dospěl
k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení § 243c odst. 2 o.s.ř.,
ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12., část věty za
středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad
důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí
zrušovací [nejde o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b)
o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné
jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, které mají zásadní význam pro
rozhodovací praxi soudů vůbec. O takový případ se zde nejedná. Nejvyšší soud ČR
již v rozhodnutích ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2837/2007, ze dne 11. 3.
2008, sp. zn. 25 Cdo 1778/2007, a ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 990/2008,
vyjádřil názor, že osobou bez pojištění odpovědnosti [ve smyslu § 24 odst. 2
písm. b) zákona] je vedle osoby, která nesplní povinnost uzavřít pojistnou
smlouvu ve smyslu § 4 zákona, i osoba, která odpovídá za škodu způsobenou
provozem vozidla, u něhož nebyla taková pojistná smlouva uzavřena. Č. k. p.
(žalobkyně), která má podle § 24 odst. 7 a § 24 odst. 2 písm. b) zákona právo
postihu vůči každému, kdo odpovídá za škodu a za koho plnila, proto svědčí toto
právo i vůči žalované řidičce, která odpovídá za škodu vzniklou při provozu
vozidla.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným
právem i ustálenou judikaturou, takže dovolání žalované směřuje proti
rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první
a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Kromě toho důvodem pro odmítnutí dovolání je i ustanovení § 237 odst. 2 písm.
a) o.s.ř., neboť rozsudek odvolacího soudu se týká nároku v celkové výši
23.696,- Kč, sestávajícího z věcné škody ve výši 21.196,- Kč (po částečném
uhrazení částky 1.800,- Kč ze strany žalované) a poplatku za vyřízení pojistné
události ve výši 2.500,- Kč. Ačkoliv se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže
škodné události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky;
přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich
samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo
rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999,
sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované pod č. 9 v časopise Soudní judikatura,
ročník 2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo
2136/99, publikované pod č. 55 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000). Za
situace, kdy u nároku na náhradu poplatku za vyřízení pojistné události bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost
dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., aniž by na tento
závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků
uvedenou limitní částku přesahuje.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal
žalovanou, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení,
které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání
prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z limitované sazby odměny za
zastupování advokátem v částce 2.832,50 Kč podle § 3 odst. 1 bodu 5, § 14 odst.
1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. 9.
2006, a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč
podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006,
obojí zvýšené o DPH 19 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy celkem 3.727,70 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2009
JUDr. Petr Vojtek , v.
r.
předseda senátu