USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobkyně „I.P.-95, s.r.o.“, v konkursu, se sídlem v Ostravě,
Radvanicích,Těšínská 202/225, IČO 64085694, zastoupené JUDr. Filipem Chytrým,
advokátem se sídlem v Praze 5, Malátova 633/12, proti žalovaným 1) UNIPETROL
RPA, s. r. o., se sídlem v Litvínově, Záluží 1, IČO 27597075, zastoupené JUDr.
Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Křižovnické náměstí
193/2, 2) Ing. I. O., 3) W. O., 4) P. J. C., 5) R. S., všem čtyřem zastoupeným
JUDr. Pavlem Švábem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 2127/13, 6) Flaga
s. r. o., se sídlem v Hustopečích, Nádražní 564/47, IČO 47917091, 7) Ing. H. B.
a 8) Dr. J. W., všem třem zastoupeným JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se
sídlem v Brně, Křížová 96/18, o 1.788.558.707,53 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 C 66/2010, o dovolání žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2016, č. j. 56 Co
165/2016-574, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2016,
č. j. 56 Co 165/2016-574, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v
Ostravě ze dne 12. 1. 2016, č. j. 30 C 66/2010-529, kterým byl zamítnut návrh
žalobkyně na vstup společnosti NESTARMO TRADING LIMITED na její místo do řízení
v části, ve kterém se domáhá zaplacení částky 1.741.768.087,88 Kč, není
přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je
v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu, aby
rozhodná právní otázka procesního nástupnictví na místě žalobkyně podle § 107a
o. s. ř. byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.
Nelze totiž vyloučit, že soud v občanském soudním řízení může ve výjimečných
případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při
jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo
vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup je namístě
například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo,
že cílem návrhu žalobce na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití
procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů
řízení stala vůči němu nedobytnou (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, publikované pod č. 46/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. usnesení téhož soudu ze dne 30. 10.
2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, nebo ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo
2308/2013).
V ústavní rovině přijal obdobný závěr také Ústavní soud, jenž zdůraznil ve svém
nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, že obecné soudy nemohou
přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř.
formalisticky, ale musí též posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití
procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda nedošlo k
účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy).
Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu
stane nedobytnou, k takovému kroku ovšemže nepostačuje, neboť nejistota soudu o
poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané
pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže. Proto je
vždy zapotřebí, aby si soud pro posouzení poctivosti pohnutek žalobce
shromáždil dostatečný podklad a na jeho základě poté učinil jednoznačný závěr,
zda cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je či není zneužití
procesní úpravy motivované tím, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů
řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3399/2015, publikované pod C 15569 v
Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck).
V posuzovaném případě odvolací soud vyšel ze zjištění, že společnost NESTARMO
TRADING LIMITED se sídlem v Kyperské republice, která na základě smlouvy o
postoupení pohledávky převzala více než 97 % vymáhané pohledávky za méně než 10
% její nominální hodnoty, vznikla krátce před podáním žaloby a její akciový
kapitál představuje pouze 2.000 eur. Smlouvu za žalobkyni uzavřel jednatel P.
B., který byl již pravomocně odsouzen za majetkovou trestnou činnost (uplatnění
padělaných směnek znějících na částku značného rozsahu), přičemž pohledávky
postupníka za žalobkyní, jejichž započtení představovalo úplatu za postoupení
zmíněné části vymáhané pohledávky, nebyly z hlediska právního důvodu jejich
vzniku blíže vymezeny. Kromě toho místopřísežné prohlášení o případném převzetí
závazků postupníka ze soudního řízení v České republice jiným subjektem má
omezenou platnost a existence daného subjektu navíc ani nebyla doložena.
Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl ke shodnému závěru,
že v daném případě došlo k účelovému postoupení pohledávky a cílem návrhu na
vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. bylo, aby se možná pohledávka na úhradu
nákladů řízení stala vůči případně neúspěšné žalobkyni nedobytnou.
Dovolací soud má za to, že odvolací soud pro své rozhodnutí vzal v úvahu
všechny rozhodné skutečnosti, které v řízení vyšly najevo, žádnou nepominul a
jeho úvaha neobsahuje žádný logický rozpor. Získal-li tedy potřebnou jistotu ve
svém přesvědčení, a dospěl-li tak k jednoznačnému závěru o účelovosti
postoupení pohledávky a zmíněné motivaci návrhu na vydání rozhodnutí podle §
107a o. s. ř., nelze mu v tomto směru vytknout žádné pochybení a jeho
rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Kromě uplatněné námitky rozporu napadeného rozhodnutí s ustálenou judikaturou
se dovolatelka také domnívá, že v řízení nebylo prokázáno, že cílem jejího
návrhu je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na
náhradu nákladů řízení stala vůči ní nedobytnou. Tyto námitky však postrádají
charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§ 241a odst.
1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti otázce hmotného nebo procesního práva, na
jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, tedy proti právnímu posouzení věci
odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však též
nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje,
takže o náhradě nákladů včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud prvního
stupně v konečném rozhodnutí ve věci samé (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu