25 Cdo 448/2025-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: R. K., zastoupená Mgr. Michaelou Dvořáčkovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, o 128 853 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 216/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024, č. j. 35 Co 200/2024-113, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala pojistného plnění z pojištění její odpovědnosti jako zaměstnankyně. Tvrdila, že svým pochybením spočívajícím v nezaplacení soudního poplatku zapříčinila zastavení soudního řízení, což mělo za následek promlčení u soudu uplatněného nároku, a tudíž nevymahatelnost pohledávky, kterou její zaměstnavatel spravoval pro svého smluvního partnera. Škoda způsobená zaměstnavateli žalobkyně je tvořena částkou, kterou zaplatil svému smluvnímu partnerovi na náhradu škody; žalobkyně za ni odpovídá do výše 4,5násobku její průměrné mzdy.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 25 C 216/2023-89, zastavil (pro zpětvzetí) řízení co do částky 48 726 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 80 127 Kč s příslušenstvím k rukám jejího zaměstnavatele (výrok II),
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III) a o vrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok IV). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně je zaměstnána ve společnosti ABUS CR, s. r. o., a že s ní žalovaná uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 27 C 198/2020 soud zjistil, že dne 13. 8. 2020 byla podána žaloba společností ABUSTAV, s. r. o., proti žalované Kooperativě pojišťovně, a. s., na zaplacení částky 114 902,70 Kč s příslušenstvím.
Touto žalobou se uvedená společnost domáhala pojistného plnění z havarijního pojištění jejího vozidla s tvrzením, že dne 13. 8. 2017 bylo pojištěné vozidlo poškozeno v důsledku střetu se zvěří (srnou). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 8. 2020, č. j. 27 C 198/2020-33, vyzval soud společnost ABUSTAV, s. r. o., (v uvedeném řízení žalobkyni) k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 5 746 Kč (výzva byla doručena 1. 9. 2020). Žalobkyně dne 1. 9. 2020 obdržela pracovní pokyn, aby soudní poplatek ve věci sp. zn. 27 C 198/2020 zaplatila, avšak ve stanovené lhůtě jej neuhradila.
Proto soud usnesením ze dne 5. 10. 2020, č. j. 27 C 198/2020-35, řízení zastavil (rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 10. 2020). Po právní stránce soud věc posoudil podle § 626 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a dospěl k závěru, že zastavením řízení vedeného pod sp. zn. 27 C 198/2020 ke vzniku škody nedošlo. Tříletá promlčecí lhůta uplatněného nároku na pojistné plnění začala běžet jeden rok po pojistné události, k níž došlo dne 13. 8. 2017, a proto skončila až 13.
8. 2021. Usnesení o zastavení řízení nevytvořilo překážku věci rozhodnuté, a proto nic nebránilo společnosti ABUSTAV, s. r. o., aby podala žalobu znovu v dosud běžící promlčecí lhůtě. Včasným nezaplacením soudního poplatku žalobkyní, i kdyby se skutečně jednalo o její pochybení, žádná škoda společnosti ABUSTAV, s. r. o., ani zaměstnavatelce žalobkyně - společnosti ABUS CR, s. r. o., vzniknout nemohla, a proto není dán ani nárok na pojistné plnění. Protože si soud prvního stupně sám posoudil předběžnou otázku existence nároku zaměstnavatelky žalobkyně na náhradu škody vůči ní, neshledal důvod pro vyhovění návrhu na přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.
s. ř., přestože u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 214/2023 vede žalobkyně se svou zaměstnavatelkou o nároku na náhradu škody soudní řízení (v současné době přerušené).
3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 10. 2024, č. j. 35 Co 200/2024-113, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II a III (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že příčinou vzniklé škody nebylo zastavení řízení sp. zn. 27 C 198/2020, ale skutečnost, že společnost ABUSTAV, s. r. o. znovu nepodala v běžící promlčecí lhůtě žalobu. Žalobkyně pak za opětovné nepodání žaloby neodpovídá.
Odvolací soud sice přisvědčil odvolací námitce, že soud prvního stupně pochybil, pokud o návrhu žalobkyně na přerušení řízení nerozhodl, nicméně uzavřel, že toto pochybení není vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Návrh žalobkyně na přerušení řízení nebyl důvodný, neboť soud si všechny podstatné otázky pro rozhodnutí věci mohl posoudit sám a pro přerušení řízení nesvědčila zásada hospodárnosti řízení zvlášť za situace, kdy řízení vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. pod 6 C 214/2023 bylo přerušeno.
4. Rozsudek odvolacího soudu v té části výroku I rozhodnutí odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok II rozhodnutí soudu prvního stupně, napadla
žalobkyně dovoláním. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka požaduje, aby dovolací soud posoudil jinak než v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3568/2013 otázku procesního práva, zda v případě, kdy je v tomto řízení uplatňován žalobkyní po žalované nárok z titulu pojistného plnění z důvodu, že pro případ způsobení škody zaměstnavateli byla žalobkyně pojištěna u žalované, je důvodný návrh na přerušení řízení do skončení řízení, v němž se domáhá po žalobkyni náhrady škody zaměstnavatel jakožto žalobce.
Podle dovolatelky je evidentní, že řízení u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 214/2023 má stěžejní vliv na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 216/2023. Argumentace odvolacího soudu rozhodnutím sp. zn. 28 Cdo 3568/2013 není přiléhavá, neboť se toto usnesení zakládá na závěru, že výsledek souvisejícího řízení nemohl mít žádný vliv na posouzení žalobou uplatněného nároku. Dále dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, 25 Cdo 4303/2019 a 33 Cdo 950/2022) při řešení otázky, zda se v případě nároku na pojistné plnění z havarijního pojištění uplatní pravidlo, že se nárok promlčí v tříleté promlčecí lhůtě, přičemž promlčecí lhůta počne běžet rok od pojistné události.
Dovolatelka namítá, že společně se svou zaměstnavatelkou vycházela z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k § 635 odst. 2 o. z., podle níž se nárok na pojistné plnění promlčí nejpozději společně s nárokem na náhradu škody, a proto se nárok uplatněný v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod 27 C 198/2020 podle jejich názoru promlčel dne 13. 8. 2020 a nikoliv později.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobkyně není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
8. Námitka dovolatelky, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posouzení otázky promlčení, není důvodná. Dovolatelce lze přisvědčit, že se podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu ve smyslu § 635 odst. 2 o. z. promlčuje nejpozději uplynutím promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody, a to jak lhůty objektivní, tak i lhůty subjektivní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11.
2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, uveřejněný pod č. 68/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Avšak od těch/to závěrů (ani od dovolatelkou odkazovaných rozhodnutí) se odvolací soud neodchýlil, neboť na posuzovanou věc nedopadají. Ustanovení § 635 odst. 2 o. z. se totiž vztahuje pouze na případy, kdy je požadováno pojistné plnění z pojištění odpovědnosti ve smyslu § 2861 odst. 1 o. z., podle něhož má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému.
Avšak v řízení, jež bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno (sp. zn. 27 C 198/2020), se společnost ABUSTAV, s. r. o., proti pojišťovně Kooperativa nedomáhala toho, aby za ni pojišťovna plnila poškozenému, ale domáhala se plnění za škodu vzniklou na jejím autě v důsledku srážky se zvěří (kterou žádná třetí osoba nezavinila). Byl tak uplatněn nárok z pojištění majetku, který se promlčuje podle § 626 a § 629 o. z., kdy tříletá promlčecí lhůta začne běžet až rok po pojistné události, tedy ve čtyřleté promlčecí lhůtě.
Uzavřel-li odvolací soud při řešení předběžné otázky, že v okamžiku právní moci usnesení o zastavení řízení sp. zn. 27 C 198/2020 nebyl nárok na pojistné plnění promlčen, neodchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019, uveřejněný pod č. 4/2021 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4303/2019). Jestliže zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nebylo příčinou vzniku škody její zaměstnavatelce, když i poté bylo možno nárok společnosti ABUSTAV, s.
r. o., uplatnit (což její zaměstnavatelka neučinila), není dána příčinná souvislost mezi pochybením žalobkyně a vznikem této škody. Neodpovídá-li žalobkyně za vzniklou škodu, nevznikl jí nárok na pojistné plnění. Z uvedených důvodů tato dovolací námitka přípustnost dovolání nezakládá.
9. Ani námitka týkající se dle dovolatelky nesprávného procesního postupu soudu při rozhodování o návrhu na přerušení řízení, přípustnost dovolání nezakládá. Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., patří podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. záleží vždy na individuální situaci a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená (zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014). Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014). Není věcí soudu v dovolacím řízení, které se připouští jen pro významné právní otázky, aby v konkrétních věcech zkoumal úvahu, zda z hlediska hospodárnosti bylo namístě řízení přerušit či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014). Pokud by dovolací soud přehodnocoval v rámci přezkumu konečného rozhodnutí ve věci závěr nižších soudů, že k fakultativnímu přerušení řízení nebyl důvod, byl by zcela popřen smysl tohoto institutu. Odvolací soud se při svém právním posouzení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, neboť jeho úvaha není zjevně nepřiměřená (není v souladu se zásadou hospodárnosti přerušit řízení proto, že v jiném řízení je řešena otázka, kterou si může soud jako předběžnou posoudit sám). Dovolací soud neshledává důvody, aby se od závěrů obsažených v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3568/2013 odchýlil (dovolatelka navíc ani žádné neuvádí), a proto tyto námitky dovolatelky přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají.
10. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
11. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu