25 Cdo 49/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Marty
Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobců a) Ing. P. J. a b) I. J., oba zastoupeni JUDr. Tomášem Matouškem,
Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23, proti žalovaným 1)
městské části Praha 5, nám. 14. října 4, a 2) M. M., o zaplacení 93.191,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 240/2004,
o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince
2006, č.j. 53 Co 307/2006-104, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2006, č.j. 53 Co
307/2006-104, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. dubna 2006,
č.j. 13 C 240/2004-82, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k
dalšímu řízení.
Žalobci se domáhali uložení povinnosti žalovaným zaplatit jim společně a
nerozdílně 93.191,- Kč s příslušenstvím. Druhý žalovaný při provádění opravy
střechy a statické konstrukce římsy na domě prvního žalovaného odkryl střechu
nad půdním bytem žalobců a nedostatečně upevnil zakrývací plachty, takže při
bouřce dne 8. 5., resp. 19. 5. 2003 došlo k průtoku vody do bytu žalobců a
následně ke zničení, resp. poškození v žalobě vyjmenovaných věcí.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 24. 4. 2006, č.j. 13 C 240/2004-82,
žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že žalobci přes
poučení dle § 118a o. s. ř. nevylíčili dostatečným způsobem skutkový stav, aby
na základě jejich tvrzení bylo zřejmé, na čem se zakládá jimi tvrzené právo na
náhradu škody, a neoznačili důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 12. 2006, č.j. 53
Co 307/2006-104, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně uvedl, že žalobci
neunesli břemeno tvrzení, které by případně mohlo vést k úvahám o vzniku škody,
neboť žalobní tvrzení přes opakované poučení soudem prvního stupně by nebyla
dostatečným podkladem pro vyhovění žalobě ani v případě prokázání jejich
správnosti. Z uvedených údajů nelze seznat, k čemu mělo dojít při kterém
tvrzeném zatečení vody do jejich bytu, jaké věci v jaké hodnotě a v jakém
rozsahu byly poškozeny, jaké výdaje na jejich opravu či nahrazení byly
vynaloženy a jaká škoda žalobcům vznikla, a ani doplnění žaloby jejich
následným podáním vadu nezhojilo.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z
ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňují dovolací důvody podle ust. §
241a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Otázku zásadního právního významu spatřují
zejména v tom, zda je možno zamítnout žalobu v případě, kdy je podle názoru
soudu vylíčení skutkových tvrzení ohledně předmětu sporu nedostatečné, anebo
zda je namístě žalobu odmítnout dle ust. § 43 o. s. ř., zda platí jednota
skutku podobně jako v adhezním řízení trestním a v čem se liší uplatnění nároku
v trestním řízení, zda je možné, aby soud vyhlásil usnesení, že dokazování
nebude prováděno, a následně účastníkům poskytl poučení dle § 118a o. s. ř.,
zda v případě, že účastník reaguje na výzvu soudu k doplnění žalobního návrhu,
je soud povinen mu sdělit, v čem jeho doplnění považuje za nedostatečné, zda
soud může žalobu zamítnout z důvodu rozporu mezi výší škody uvedenou v petitu a
ve skutkových tvrzeních, jestliže účastník nebyl vyzván k odstranění rozporu,
zda může soud argumentovat tím, že účastník neunesl břemeno důkazní a břemeno
tvrzení, když účastník založil do spisu listinné důkazy, z nichž je skutkový
děj odvoditelný, avšak soud k nim nepřihlédl. Dovolatelé poukazují na to, že v
průběhu řízení svá skutková tvrzení dostatečným způsobem doplnili a předložili
velké množství listinných důkazů (korespondence s prvním žalovaným, účetní
doklady týkající se oprav poškozených věcí), které však nebyly k důkazu čteny. Dle jejich přesvědčení soudy obou stupňů nesplnily poučovací povinnost dle §
118a, resp. § 119a o. s. ř. Při jednání dne 24. 4. 2006 jim byla odňata možnost
jednat před soudem, neboť bylo vyhlášeno usnesení, že nebude prováděno další
dokazování, a poté bylo protokolováno, že soud účastníkům poskytl poučení dle §
119a o. s. ř., aniž se tak skutečně stalo. Namítají, že není možno blíže
vymezit časový okamžik, v němž došlo ke vzniku škody na jednotlivých předmětech
v jejich majetku, neboť v důsledku odkrytí střechy nad jejich bytem byly věci
vystaveny déletrvajícímu a opakovanému zatékání vody, a pokud jde o rozpor
ohledně výše náhrady škody, nevyzval-li je soud k odstranění tohoto rozporu,
měl vycházet ze žalobního petitu. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř.,
dospěl k závěru, že dovolání v této věci je přípustné podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že dovolání napadený rozsudek byl vydán 4. prosince 2006, postupoval Nejvyšší soud při projednání dovolání a rozhodování o
něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé,
kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, přípustnost dovolání se
proto řídí podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle tohoto je
dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle
ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Dovolání je podle § 237 odst. 3 písm. c) o. s. ř. přípustné jen pro řešení
právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s.
ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237
odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat
jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění
podmínky, že na takto označených právních otázkách rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní
význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň
i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
V dané věci dovolací soud shledal přípustnost dovolání z hlediska § 237 odst. 3
o. s. ř. pro řešení otázky, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a to
rozsahu skutkových tvrzení žalobce nezbytných ke splnění jeho povinnosti
tvrzení ve sporu o náhradu škody.
Zásadně je třeba vycházet z toho, že řízení o náhradu škody je ve smyslu
ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. typickým řízením sporným, pro které platí [§
101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.], že účastníci jsou povinni tvrdit všechny
pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Povinnost
tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady,
která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti
(povinnost tvrzení dle § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o. s. ř.) a označit důkazy
k prokázání svých skutkových tvrzení (povinnost důkazní dle § 120 odst. 1, 3 o.
s. ř.).
Okruh rozhodujících skutečností je určován hypotézou hmotněprávní normy, která
upravuje sporný právní poměr účastníků. Tato norma zásadně určuje jednak rozsah
důkazního břemene, tj. okruh skutečností, které musí být jako rozhodné
prokázány, jednak nositele důkazního břemene, tj. toho, v jehož zájmu (z
hlediska hmotněprávního) je tvrdit a prokazovat právně významné skutečnosti.
Jak uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněném v
časopise Soudní judikatura, ročník 2002, pod poř. č. 209, rozhodujícími
skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí
údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě
má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými
vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v
takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit
předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v
žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením § 101
odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Neobsahuje-li žaloba všechny náležitosti nebo je-li neurčitá nebo
nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil
nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo
opravu provést (srov. § 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy
senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení
pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto
následku poučen (srov. § 43 odst. 2 o. s. ř.).
Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v
řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení
je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího
stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi
a žalobním petitem je logický rozpor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura
pod č. 135/2003).
Jsou-li potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, v žalobě vylíčena
nedostatečně, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení,
jestliže jsou uvedeny alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl
vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce
splnit i dodatečně (při přípravě jednání, popřípadě při jednání před soudem
prvního stupně). Závěr o neunesení břemene tvrzení lze učinit jen v situaci,
kdy právně významné skutečnosti nebyly uvedeny ani přes poskytnuté poučení.
Je-li skutkový děj vylíčen tak, že je tvrzenými okolnostmi vysvětleno, proč
žalobce požaduje nahradit majetkovou újmu, jež mu vznikla konkrétní škodní
událostí či určitým jednáním nebo opomenutím žalovaného, jsou uvedeny
rozhodující skutkové okolnosti nezbytné pro posouzení základu nároku.
Z obsahu spisu se podává, že žalobci byli soudem prvního stupně (24. 11. 2004)
vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů doplnili rozhodné skutečnosti své žaloby tak, aby
bylo zřejmé, kdo je vlastníkem jednotlivých poškozených věcí, kdo ze žalobců a
v jaké míře se podílel na opravě, čištění a nahrazení poškozených věcí, a aby
žalobci doložili skutečnost, že jsou společnými nájemci bytu v domě ve
vlastnictví první žalované. Žalobci v podání ze dne 16. 12. 2003 uvedli, že
jsou společnými nájemci bytu a předložili oddací list, že poškozené věci náleží
do společného jmění manželů a z tohoto jmění byly rovněž hrazeny veškeré
náklady na jejich opravu. Soud prvního stupně následně při jednání konaném dne
9. 6. 2005 poučil žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že dosud nevylíčili
všechny rozhodné skutečnosti ohledně způsobu a rozsahu poškození zdravotní
matrace v hodnotě 6.000,- Kč, zrcadla v hodnotě 7.000,- Kč a řady dalších
jednotlivě uvedených věcí, a zároveň je vyzval, aby konkretizovali míru a
způsob jejich poničení a aby odstranili rozpor ve skutkových tvrzeních v
žalobě, kdy uvedli, že došlo k poškození 1 ks péřového polštáře a za pořízení 4
ks nových polštářů požadují 1.210,- Kč. Žalobci byli rovněž vyzváni k doplnění
skutkových tvrzení, zda uplatňují náhradu škody za poničení odborné literatury,
jakož i ubrusů, deček, prostěradel, povlečení, 12 ks umělohmotných misek a 2
kusů plechů do trouby, byli vyzváni, aby upřesnili, o jaké předměty se jedná,
uvedli jejich cenu a barvu, popř. konkretizovali způsob a míru jejich
poškození. V podání žalobců na č. l. 65 spisu je uvedeno, že ke škodné události
došlo dne 8. 5. 2003 a 19. 5. 2003, jsou vyjmenovány poškozené věci a vyčísleny
náklady vynaložené na jejich opravu či nové pořízení. Při jednání dne 25. 8.
2005 soud prvního stupně žalobce poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a
vyzval je k doplnění skutkových tvrzení ohledně časových údajů, tj. uvedení u
každé konkrétní věci, zda k poškození došlo 8. či 19. 5. 2003, a vyzval je, aby
uvedli, v čem spatřují porušení právní povinnosti na straně první žalované,
popř. aby k tvrzeným skutečnostem uvedli důkazy. Žalobci dne 24. 4. 2006
předložili podání, v němž uvedli, že první žalovaná jako pronajímatel bytu, v
němž žijí, nesplnila svoji povinnost dle § 664 obč. zák. a svým nákladem
neudržovala pronajatou věc ve stavu způsobilém ke smluvenému užívání, a zároveň
porušila § 687 obč. zák., kdy nezajistila žalobcům jako nájemcům plný a
nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu.
Jestliže tedy žalobci v žalobě a následně v jejím doplnění tvrdili, že
konkrétního dne v důsledku odkrytí střechy nad jejich bytem došlo k protečení
vody do uvedeného bytu, jež zapříčinilo zničení či poškození jednotlivých věcí
v jejich domácnosti, a výši škody také vyčíslili, uvedli rozhodující
skutečnosti, tj. skutečnosti, které jsou právně významné pro rozhodnutí. Další
podrobnosti, jejichž absence vedla soud k zamítnutí žaloby, nebyly nezbytné pro
vymezení předmětu řízení. Úvaha odvolacího soudu, že nebylo možno seznat, k
čemu mělo dojít při tvrzeném zatečení vody a jaké věci v jaké hodnotě měly být
zničeny, neodpovídá obsahu spisu a správný není ani závěr na ní založený, že
základní skutkové okolnosti potřebné pro posouzení nároku na náhradu škody
tvrzeny nebyly.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z tohoto důvodu správný;
Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za
středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího
soudu platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České
republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu