25 Cdo
5091/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce K. M., zastoupeného Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem ve Zlíně,
Záramí 4077, proti žalovanému HC HAMÉ Zlín, občanské sdružení, se sídlem ve
Zlíně, Březnická 4068, o odškodnění, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.
zn. 0 Nc 402/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně –
pobočky ve Zlíně ze dne 21. prosince 2006, č. j. 60 Co 450/2006 - 23, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce podal žalobu proti občanskému sdružení (dále jen „žalovaný“) s
odůvodněním, že jeho rodina obývá byt na zimním stadionu ve Zlíně s tím, že
provoz bytu má být zajištěn na základě dohod obou stran, které však žalovaný
veřejně ignoruje za podpory státních institucí. Dochází tak k terorizování,
diskriminaci a psychickému násilí na žalobci a jeho rodině. Požaduje jako
odškodnění „roční hrubý plat generálního manažera HC HAMÉ ZLÍN, který je
součástí jejich činnosti. Přesněji, prostředky hrubé roční platby HC HAMÉ ZLÍN
v roce 2005 vykázané na hrubý roční plat v této funkci.“
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 7. 4. 2006, č. j. 0 Nc 402/2006-4,
vyzval žalobce, aby žalobu doplnil tak, že uvede přesnou částku, kterou po
žalovaném požaduje, srozumitelný důvod, na jehož základě má žalovaný uvedenou
částku zaplatit, upřesní způsob výpočtu požadované částky, a byl vyzván, aby
předložil smlouvu o nájmu bytu uzavřenou mezi ním a žalovaným s tím, že
nevyhoví-li této výzvě, soud žalobu odmítne.
V podání ze dne 15. 5. 2006 žalobce zopakoval, že požaduje roční plat
generálního manažera HC HAMÉ ZLÍN, avšak přesnou částku mu odmítlo vedení
žalovaného sdělit. Ke způsobu výpočtu uvedl, že požaduje srovnání životní
úrovně a příjmů lidí, kteří se podílí na útisku jeho rodiny a kteří berou
beztrestně zákony do svých rukou. Jako důvod žalobce uvedl naplnění trestného
činu vydírání dle § 235 odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť došlo k odpojení
energií do jeho bytu ke dni 15. 1. 2006. Dále poukázal na dříve vedené spory se
žalovaným u Okresního soudu ve Zlíně a na celoroční „beztrestné terorizování“.
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 15. 6. 2006, č. j. 0 Nc 402/2006-8,
odmítl podání žalobce a rozhodl o nákladech řízení, neboť žaloba neobsahuje
náležitosti stanovené v § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř., především není
patrno, jakou částku žalobce po žalovaném požaduje a z jakého důvodu by měl být
žalovaný povinen požadovanou částku hradit. Protože podání trpí takovými
nedostatky, pro které soud nemůže v řízení pokračovat, a žalobce nedostatky
neodstranil ani po výzvě dle § 43 odst. 1 o. s. ř., byla žaloba odmítnuta.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 21.
12. 2006, č. j. 60 Co 450/2006-23, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem
prvního stupně uvedl, že podání žalobce postrádá základní náležitosti (§ 79
odst. 1 o. s. ř.), zejména vylíčení rozhodujících skutkových okolností a určitý
a srozumitelný žalobní petit. Soud prvního stupně postupoval správně, když
vyzval žalobce k opravě a doplnění podání, avšak ani z doplněného podání není
zřejmé, čeho se v řízení konkrétně domáhá a na základě jakých rozhodujících
skutečností. V podání je toliko obecný poukaz na způsob soužití v bytě
nacházejícím se v objektu žalovaného a pokud jde o žalobní petit, požadavek
žalobce ve vztahu k žalovanému není pro neurčitost materiálně vykonatelný.
Nedostatek petitu a chybějící řádné vylíčení skutkových okolností žalobce
neodstranil ani v rámci podaného odvolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů podle § 241a
odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. (vady řízení a nesprávné právní posouzení věci).
Namítá, že z kontextu žaloby vyplývá, že se jedná o náhradu nemajetkové újmy v
penězích ve smyslu § 13 odst. 2 obč. zák. z důvodu, že žalovaný neoprávněně
zasahuje do jeho práva na ochranu osobnosti. Nesprávné právní posouzení
spatřuje v aplikaci § 79 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 43 odst. 2 o. s. ř.,
neboť žaloba ze dne 9. 1. 2006 je způsobilá k projednání, vylíčil v ní všechny
rozhodné skutečnosti a z jejího obsahu lze postihnout podstatu nároku. Žaloba
přitom nemusí obsahovat všechna skutková tvrzení, nýbrž jen ta tvrzení o
rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby soud věděl,
co má projednat a o čem má rozhodnout. Soudu prvního stupně vytýká
formalistický přístup při poučovací povinnosti, resp. nesplnění této
povinnosti. Žalobce jako právní laik reagoval na výzvu k odstranění vad žaloby
včas podle svého nejlepšího vědomí. Nebyl-li soud spokojen, měl se opětovně
pokusit, aby žalobce vady odstranil, avšak soud žalobu odmítl a žalobce ani
předtím srozumitelně nepoučil o právu na ustanovení zástupce v řízení. Postupem
obou soudů byla žalobci odňata možnost řádného projednání věci před soudem,
neboť mu fakticky odepřely právo na soudní ochranu. Navrhl, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas a že je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal usnesení
odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. O dovolání
rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k
tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 18. 1. 2007.
Kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř.
musí žaloba obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů,
jichž se žalobce dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se domáhá (tzv. žalobní
petit). Žalobce musí vylíčit skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje
svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci,
tj. tak, že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen. Neuvede-li v žalobě všechna
potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by
bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil
alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po
skutkové stránce. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání
a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo
jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez
dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, publikované v
časopise Soudní judikatura pod č. 209/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne
18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura
pod č. 135/2003). Právě o takový případ se v dané věci jedná.
Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, což předpokládá, že
žalobce přesně a jednoznačně označí povinnost, která má být žalovanému uložena
rozhodnutím soudu. Požaduje-li peněžité plnění, musí být udána peněžitá částka,
kterou žalobce po žalovaném požaduje. Tvrzení, že žalobce požaduje „roční hrubý
plat generálního manažera HC HAMÉ ZLÍN. /=všechny prostředky čerpané na hrubý
roční příjem této funkce v roce 2005“, nenahrazuje samo o sobě údaj, čeho se po
žalovaném domáhá.
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobce ani po jeho
doplnění nesplňovalo náležitosti žaloby na plnění. Žalobce ani přes řádně
doručenou výzvu, jejíž obsah je srozumitelný i pro osobu, která nemá právnické
vzdělání, nedoplnil žalobu v požadovaných směrech a nedostatky žaloby a
žalobního petitu neodstranil ani v podaném odvolání proti usnesení soudu
prvního stupně. Jedná se o vadu žaloby, která brání pokračování v řízení.
Dovolateli nelze přisvědčit, že z kontextu žaloby a jejího doplnění vyplývá, že
se jedná o žalobu na ochranu osobnosti dle ust. § 13 odst. 2 obč. zák. Tvrzení
v jeho podání jsou natolik neúplná a neurčitá, že nelze dovodit, jaký konkrétní
skutek má být předmětem řízení, a žaloba neobsahuje ani požadovanou částku v
penězích.
Soud prvního stupně postupoval podle zákona, když vyzval žalobce k opravě nebo
doplnění jeho podání, určil mu k tomu lhůtu a srozumitelně ho poučil, jak je
třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř.) a protože přes výzvu
předsedy senátu nebyly nedostatky žaloby odstraněny a nebylo proto možno v
řízení pokračovat, soud podání odmítl (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).
K námitce žalobce, že nebyl soudem prvního stupně poučen o možnosti ustanovení
zástupce z řad advokátů, lze poukázat na to, že toto poučení bylo součástí
výzvy k odstranění vad žaloby doručené žalobci dne 11. 5. 2006 a bylo
dostatečně srozumitelné i pro osobu, která nemá právnické vzdělání.
Protože usnesení odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání žalobce
podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, a odst. 6 in fine o. s. ř.
usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na
výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému v
dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr.
Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu