25 Cdo 5184/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně D. J., zastoupené JUDr. Václavem Duškem, CSc., advokátem se sídlem v
Praze 6, Nový lesík 998, proti žalovanému M. J., o vydání věci nebo zaplacení
323.500,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C
372/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
18. 8. 2008, č.j. 53 Co 258/2008-99, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2008, č.j. 53 Co
258/2008-99, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 4. 2008, č.j. 31
C 372/2004-94, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se podáním ze dne 23. 10. 2004 domáhala po žalovaném vydání
bytového zařízení, jakož i dalších movitých věcí, jež žalovaný bez jejího
vědomí nechal vyklidit z bytu, který žalobkyně obývala i poté, co jej převedla
na žalovaného, nebo zaplacení 323.500,- Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 14. 11. 2006, č.j. 31 C
372/2004-60, žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že žalovaný neporušil žádnou
právní povinnost a nárok žalobkyně na náhradu škody je promlčen (§ 106 obč.
zák.), jelikož k vystěhování věcí došlo od 8. 10. 2000, zatímco žaloba byla
podána 25. 10. 2004.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2007, č.j. 53 Co
150/2007-76, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení s tím, že rozsudek je nepřezkoumatelný, soud pominul, že byl uplatněn
eventuální petit, nezabýval se nárokem na vydání věcí a nevyčerpal tak celý
předmět řízení. Soudu prvního stupně rovněž vytkl, že nevyzval žalobkyni k
individualizaci požadovaných věcí ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř.
Obvodní soud pro Prahu 5 poté, co žalobkyni vyzval k doplnění žaloby a
odstranění jejích vad, usnesením ze dne 8. 4. 2008, č.j. 31 C 372/2004-94,
odmítl podání žalobkyně ze dne 23. 10. 2008 jako neprojednatelné. Žalobkyně ani
v doplňujícím podání ze dne 1. 3: 2008 nevylíčila skutkové okolnosti tak, aby
bylo jasné, vydání jakých konkrétních věcí a v jakých hodnotách se dožaduje,
aby je nebylo možno zaměnit s jinými věcmi obdobného druhu nebo typu.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2008,
č.j. 53 Co 258/2008-99, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobkyně
nespecifikovala věci, jejichž vydání se domáhá, a neuvedla hodnotu každé z
věcí, jejichž vydání požaduje.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Namítá, že soudy obou stupňů nevzaly v úvahu její doplňující podání ze dne 15.
11. 2007. Uvádí, že požadovala především vrácení všech věcí dle seznamu, jenž
je součástí žaloby. Doklady dosvědčující vlastnické právo k požadovaným věcem
měla uloženy v bytovém zařízení, k němuž v důsledku jednání žalovaného ztratila
přístup, a proto mohla učinit specifikaci jednotlivých movitých věcí toliko v
rozsahu, jak si jej vybavila. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího
soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc obvodnímu
soudu k dalšímu jednání.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18.
8. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních
předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 –
srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po
zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1
o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu
§ 241 odst. 1 o. s. ř., shledal, že dovolání, jehož přípustnost je dána
ustanovením § 239 odst. 3 o. s. ř., věta před středníkem, je důvodné.
Podle § 79 odst. 1 OSŘ se řízení zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí
kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště
účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a
příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě
též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž
se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména
tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti; neobsahuje-li
všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné
vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka,
aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené
náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění
podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně
opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud
usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud
nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích
musí být účastník poučen.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že žaloba je
neprojednatelná. Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel sice ze správné
premisy, že žaloba musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, jimiž se
ve smyslu § 79 odst. 1 věty druhé
o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a
na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí vylíčit skutek (skutkový
děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje
jeho jednoznačnou individualizaci, tj. tak, že skutkový děj je nezaměnitelně
vymezen. Neuvede-li v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného
práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2
o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti,
kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může
být splněna i dodatečně. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému
projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících
skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo
nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem
řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002 sp. zn. 21 Cdo
370/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 209/2002, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v
časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003). Obsahuje-li žaloba tvrzení, z
nichž lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění
povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, příp. i za
nesplnění důkazní povinnosti není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve
věci samé.
V daném případě se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena
povinnost vydat jí movité věci, jež tvořily soubor zařízení jejího bytu, event.
zaplatit jí 323.500,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že v r. 2000
došlo z popudu žalovaného k násilnému vyklizení uvedeného bytu, kdy veškeré
vybavení včetně jejích osobních věcí bylo odvezeno na neznámé místo, v důsledku
čehož k nim žalobkyně ztratila přístup. Způsob, jímž v průběhu řízení (zejm.
podáním ze dne 1. 3. 2008 na č. l. 88 spisu) popsala požadované věci, lze sice
označit za nedostačující pro to, aby mohl být převzat do výroku soudního
rozhodnutí, jenž by byl podkladem pro výkon rozhodnutí, ale je nutno vzít v
úvahu, že jde o soubor věcí tvořících zařízení domácnosti a že přesný popis
věcí je potřebný především pro výkon rozhodnutí ukládajícího jejich vydání,
zatímco v daném případě s ohledem na dosavadní výsledky řízení, kdy je
evidentní, že žalovaný nemá předmětné věci ve svém držení, takže vindikační
žaloba nebude zřejmě úspěšná, přichází v úvahu eventuelně uplatněný peněžitý
nárok na zaplacení náhrady za nevydané věci, jemuž chybějící podrobná
specifikace jednotlivých movitých věcí nebrání; jde spíše o otázku dokazování,
kdy důkazní břemeno o hodnotě věcí leží na žalobkyni, a soud má možnost
postupovat i podle § 136 o. s. ř.
Soud prvního stupně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 30. 10. 2007,
č.j. 31 C 372/2004-78, a usnesením ze dne 21. 2. 2008, č.j. 31 C 372/2004-84,
aby „odstranila vady žaloby spočívající v neúplném vylíčení rozhodujících
skutečností tak, aby podrobně individualizovala požadované věci, popsala jejich
vlastnosti a charakteristické znaky (značka výrobku, datum jejich pořízení,
popř. rok výroby, označení materiálu, z něhož byly vyrobeny, cena, barva,
jejich stav, případné znehodnocení….), uvedla a prokázala, že je vlastnicí
shora uvedených věcí, prokázala, že předmětné věci má žalovaný v neoprávněném
držení, tvrdila a prokázala, kdy došlo ke škodě na majetku žalobkyně a jakým
způsobem a zda a kdy se o tom žalobkyně dozvěděla“. Z takto formulovaného
poučení se naznačuje, že svým obsahem směřuje primárně k doplnění skutkových
okolností nutných pro rozhodnutí o vindikační žalobě; v každém případě postupem
podle § 43 o. s. ř. lze vyžadovat splnění povinnosti tvrzení a označení
důkazů, nikoliv však přímo prokázání určitých skutkových okolností, což není
náležitostí žaloby, nýbrž otázkou unesení důkazního břemene.
Napadené usnesení není ve smyslu ustanovení § 243b odst. 2 věty před
středníkem o.s.ř. správné. Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3,
věta první o. s. ř.).
Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na
rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v uvedeném rozsahu i toto
rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3,
věta druhá, o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§
243d odst. 1, věta za středníkem, a § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí
soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§
243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu