25 Cdo 596/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobců a) J. V., b) I. F., c) J. V., d) Z. V., a e) M. V., proti žalovanému
J. J., zastoupeného advokátem, o zaplacení 75.000,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 348/2001, o
dovolání žalobců a) až e) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky v Liberci, ze dne 19. prosince 2003, č. j. 30 Co 517/2003-61, takto:
I. Řízení o dovolání žalobců b), c), d) a e) se zastavuje.
II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19.
12. 2003, č. j. 30 Co 517/2003-61, v části výroku I., týkající se žalobce a), a
ve výrocích II., III. o náhradě nákladů řízení a usnesení Okresního soudu v
Jablonci nad Nisou ze dne 30. 4. 2003, č. j. 10 C 348/2001-45, v části výroku
I. o odmítnutí návrhu žalobce a) na zahájení řízení a ve výroku II. o náhradě
nákladů řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Poté, co rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 11.
2001, č. j. 10 C 348/2001-24, jímž byla žaloba zamítnuta, byl rozsudkem
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 27. 6. 2002, č. j.
30 Co 186/2002-39, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, Okresní soud
v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 30. 4. 2003, č. j. 10 C 348/2001-45,
odmítl návrh na zahájení řízení došlý soudu dne 24. 4. 2001 a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vycházeje z pokynu odvolacího soudu ve zrušujícím usnesení, že
je třeba vyzvat žalobce k odstranění nedostatků žaloby, neboť jejich podání
nesplňuje náležitosti podle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř., soud prvního
stupně usnesením ze dne 11. 11. 2002, č. j. 10 C 348/2001-43, vyzval žalobce k
doplnění žaloby, a protože vady podání nebyly odstraněny, postupoval podle § 43
odst. 2 o. s. ř. Dospěl k závěru, že skutková vylíčení v žalobě nesměřují k
jednoznačnému závěru, čeho se vlastně žalobci domáhají a ze kterých konkrétních
skutečností svůj nárok dovozují.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci,
usnesením ze dne 19. 12. 2003, č. j. 30 Co 517/2003-61, usnesení okresního
soudu ve výroku o odmítnutí žaloby potvrdil, změnil je ve výroku o náhradě
nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shledal postup
okresního soudu správným a v souladu s ust. § 43 odst. 2 o. s. ř., neboť na
základě neúplné žaloby nebylo možné v důsledku její neprojednatelnosti v řízení
pokračovat. Podáním ze dne 23. 1. 2003, o němž žalobci tvrdili, že jím žalobu
doplnili, se ve spise nenachází, ovšem ani po tomto doplnění jejich žaloba
nesplňuje požadavky na ni kladené ve smyslu ust. § 43 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.
s. ř., neboť žalobci namísto vylíčení rozhodných skutečností a popisu skutku
pouze odkazují na množství důkazů, z nichž lze dle jejich názoru skutek
dovodit, a nadále není zřejmé, zda žalobci požadují náhradu za majetkovou újmu
v důsledku znehodnocení pozemků či podíl za prodej dřeva.
Proti tomuto usnesení bylo podáno dovolání žalobcem a) a na základě
plné moci mu udělené i žalobci b), c), d) a e). Napadené usnesení dle jejich
názoru řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Žalobci rekapitulují
dosavadní průběh řízení a namítají, že žalobou se domáhali náhrady škody,
kterou způsobil žalovaný tím, že nechal vykácet les, jehož spoluvlastnicí byla
jejich právní předchůdkyně, a dřevo bylo odvezeno. Dovozují, že předpoklady
vzniku odpovědnosti žalovaného podle ust. § 420 odst. 1 obč. zák. byly
prokázány a žaloba splňuje náležitosti podle ust. § 42 odst. 4 o. s. ř. a § 79
odst. 1 o. s. ř. Namítají, že právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud
závazná, právní posouzení věci náleží soudu a dovolují-li výsledky řízení
posoudit věc podle jiného hmotněprávního ustanovení, než kterých se dovolává
žalobce, je soud povinen toto učinit. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí
soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že žalobci
b), c), d) a e) nesplňují podmínky dovolacího řízení.
Podle ust. § 241 odst. l, věty první, o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Podle ust. § 241 odst. 2 o. s . ř. odstavec 1 neplatí, a) je-li dovolatelem
fyzická osoba, která má právnické vzdělání, b) je-li dovolatelem právnická
osoba, stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek, jedná-li za ně osoba
uvedená v § 21, 21a, anebo v § 21b, která má právnické vzdělání.
Podle ust. § 241 odst. 3 o. s. ř. odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li
dovolatelem obec, kterou zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem
státu za zastoupenou obec osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické
vzdělání.
Podle ust. § 241 odst. 4 o. s. ř. dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu
uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v
§ 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.
Pro podání dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, zákon stanoví
požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické
vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána
poskytovat právní pomoc. Ustanovení § 241 o. s. ř. představuje zvláštní
podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího
splnění nelze o dovolání rozhodnout.
Žalobce b), c), d) a e) sice v řízení zastupoval jako zmocněnec žalobce a),
který má právnické vzdělání a může jednat v dovolacím řízení za sebe, avšak
vzhledem k tomu, že není advokátem zapsaným v seznamu advokátů vedeném Českou
advokátní komorou, nemůže zastupovat ostatní účastníky v dovolacím řízení. Bylo
proto nezbytné, aby si tito žalobci zvolili pro zastupování v dovolacím řízení
zástupcem advokáta. Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20.
1. 2005, č. j. 10 C 348/2001-89, byli žalobci vyzváni, aby si ve lhůtě 30 dnů
zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání s
tím, že pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní, dovolací řízení bude zastaveno.
Žalobci nijak nereagovali a přestože byli poučeni o povinném právním zastoupení
v dovolacím řízení, advokáta si ani dodatečně nezvolili. Protože nedostatek
podmínky dovolacího řízení podle ust. § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. nebyl
ani přes poučení odstraněn, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobců b), c), d)
a e) podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Na základě dovolání podaného žalobcem a) dovolací soud přezkoumal rozhodnutí
odvolacího soudu v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že dovolání žalobce a),
které je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., je opodstatněné.
Podle ust. § 42 odst. 4, věty první, o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého
druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je
určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a
datováno.
Podle ust. § 79 odst. 1, věty první a druhé, o. s. ř. se řízení zahajuje na
návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno,
příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické
osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před
soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících
skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj
patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu
řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci
významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na
zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
Podle ust. § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo
opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti
nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí
lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li
přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze
pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje
řízení, odmítne.
Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady
žaloby, spočívající v její neúplnosti, zejména ve vylíčení skutkových
okolností, z něhož není zřejmé, čeho se žalobci domáhají a z jakých konkrétních
skutečností svůj nárok dovozují.
Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel ze správné premisy, že
žaloba musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, jimiž se ve smyslu §
79 odst.1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby
bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí vylíčit
skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu,
který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. tak, že skutkový děj je
nezaměnitelně vymezen. Neuvede-li v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná
podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v
řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové
rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové
stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Nedostatek náležitostí
žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li
vylíčení rozhodujících skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik
neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký
skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním
petitem je logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
října 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, publikované v časopise Soudní judikatura
pod č. 209/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo
973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003).
V daném případě se žalobci podáním ze dne 24. 4. 2001 domáhali,
aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jim ve stejných dílech částku
75.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnili tak, že v r. 1995 vznikla
úmyslnou těžbou na konkrétním pozemku holina, tuto těžbu provedl žalovaný bez
souhlasu jejich matky coby spoluvlastnice poloviny pozemku a při prodeji tohoto
pozemku, který žalobci po její smrti nabyli dědictvím, byl jejich podíl na ceně
prodávaných pozemků z těchto důvodů nižší o částku minimálně 75.000.- Kč. Tím,
že žalobce neoprávněně snížil hodnotu jejich majetku, aniž by poskytl
přiměřenou náhradu, jim způsobil škodu.
Odvolací soud v dané věci přehlédl, že žaloba obsahovala konkrétní zdůvodnění
požadavku na plnění, jenž je uveden v žalobním petitu, neboť z jejího obsahu
lze dovodit základní skutková tvrzení, nezbytná pro vymezení skutku, jenž má
být předmětem řízení. Protože tyto údaje postačovaly k individualizaci
uplatněného nároku, nešlo o otázku splnění povinnosti tvrzení, nýbrž o otázku
dokazování a právního posouzení zjištěných skutečností.
Ze žaloby je zřejmé, jakého jednání se měl žalovaný dopustit, i to, v čem má
majetková újma žalobců spočívat, a není rozhodující, jak je v žalobě nárok na
peněžité plnění po právní stránce kvalifikován, neboť právní posouzení
skutkových okolností podle hmotněprávních ustanovení náleží soudu.
V dané věci se nejedná o případ nedostatku tvrzení, pro který nebylo možné v
řízení pokračovat z důvodu, že není zřejmé, jaký skutek má být předmětem
řízení, a nedostatek dalších upřesnění nebránil pokračování v řízení, neboť i
bez toho bylo možno dovodit, na základě čeho žalobci nárok uplatňují. Neuvedení
specifikace, jakým způsobem byla vypočtena částka 75.000,- Kč, pak není důvodem
k odmítnutí žaloby; není zde totiž rozpor mezi petitem a skutkovými tvrzeními,
když žalobci nárokují částku, která dle jejich tvrzení přestavuje snížení kupní
ceny za pozemek, jenž byl vykácen. Spojoval-li soud s nevyhověním výzvě k
doplnění tvrzení a označení důkazů odmítnutí žaloby podle ustanovení § 43 odst.
2 o. s. ř., nebylo to v souladu se zákonem, neboť nelze dovodit, že by v řízení
nebylo možno pokračovat pro neurčitost žaloby.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu ve výroku I. není ve vztahu k
žalobci a) správné; Nejvyšší soud České republiky je proto ve výroku o
odmítnutí návrhu na zahájení řízení žalobce a) a v závislých výrocích II. a
III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a), b), c), d) a e) na
straně jedné a žalovaným na straně druhé zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za
středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení
odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto
rozhodnutí a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí ve
vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným rozhodne soud nejen o náhradě nákladů
nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§
243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2005
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu