25 Cdo 6008/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce: F. W. R., N., zastoupený Mgr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem
v Praze 5, Blattného 2315/10, proti žalovanému: Z. D., místem podnikání v K.,
IČO 10380868, zastoupený JUDr. Pavlem Šímou, advokátem se sídlem v Plzni,
Radobyčická 830/8, o 996.677,90 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě na
zaplacení 443.581,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově
pod sp. zn. 7 C 214/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu
v Plzni ze dne 25. 9. 2016, č. j. 13 Co 274/2016-350, takto:
Dovolání se odmítá.
a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný prováděl v
domě žalobce v K. stavební práce - instalaci vodovodního potrubí, montáž
baterie a umyvadla. V přesně nezjištěný den v měsíci listopadu 2008 praskla
mosazná součástka tzv. S-kolene, která spojuje umyvadlovou baterii s vodovodním
potrubím, a uniklá voda způsobila škodu na domě a jeho vybavení. Soud prvního
stupně na základě revizního znaleckého posudku doc. Ing. Janovce, CSc., dospěl
k závěru, že příčinou prasknutí byl silový lom nejspíše v důsledku zamrznutí
vody, neboť ve druhé polovině měsíce listopadu 2008 se teploty pohybovaly pod
bodem mrazu. Měl tak za vyvrácený závěr znalce Ing. Kudělky, Ph.D., že závitový
dřík praskl vlivem použití nevhodného utahovacího momentu, tedy činností
žalovaného. Soud proto neshledal důvodnou žalobu na náhradu škody a zčásti
vyhověl vzájemné žalobě žalovaného o úhradu ceny díla.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 9. 2016, č. j. 13
Co 274/2016-350, zrušil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroků o
zamítnutí vzájemné žaloby a o soudním poplatku a věc mu v tomto rozsahu vrátil
k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu je jedinou spornou skutečností příčina
prasknutí součástky, která způsobila únik vody; soud prvního stupně ustanovil
znalce Ing. Kudělku, Ph.D., jehož znalecký posudek byl však vyvrácen
ustanoveným znalcem doc. Ing. Janovcem, CSc., jenž označil za příčinu silový
lom v důsledku zamrznutí vody v období od 22. do 30. 11. 2008. Žalobce před
soudem prvního stupně zpochybnil znalecký posudek doc. Ing. Janovce, CSc., pro
chybný předpoklad data závady, neboť z listinných důkazů, zejména ze zápisu
pojišťovny o škodě, který žalobce předložil jako reakci na tento posudek,
vyplývá, že k rozlomení součástky a úniku vody došlo nejpozději 19. 11. 2008.
Odvolací soud se neztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který se
nezabýval žalobcem předloženými listinami zpochybňujícími závěry učiněné
znalcem doc. Ing. Janovcem, CSc., a dospěl k závěru, že rozsudek nebyl náležitě
odůvodněn ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. a je nepřezkoumatelný. Vytkl soudu
prvního stupně, že v situaci, kdy měl k dispozici dva odlišné znalecké posudky,
nepřikročil k posudku reviznímu a neprovedl případně konfrontaci znalců.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje
z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při
němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k posouzení otázku, zda odvolací soud smí
přihlédnout k důkazu předloženému účastníkem řízení po uplynutí koncentrační
lhůty. Namítá, že soud prvního stupně při přípravném jednání 6. 1. 2014 poučil
účastníky podle § 118b o. s. ř. a stanovil tzv. koncentrační lhůtu do 5. 2.
2014. Žalobce poprvé 22. 12. 2015 předložil zápis pojišťovny, ze kterého
vyplývá, že škoda vznikla 19. 11. 2008, ačkoli jej měl vzhledem k datu jeho
vyhotovení (15. 12. 2008) k dispozici již před podáním žaloby, takže nemůže jít
o výjimku z § 118b odst. 1 o. s. ř.; odvolací soud k němu tedy neměl
přihlédnout. Postup odvolacího soudu shledává v rozporu s rozsudkem Nejvyššího
soudu uveřejněným pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
(dále též jen „Sbírka“). Dále dovolatel namítá nesprávný názor odvolacího
soudu, že pokud měl soud prvního stupně k dispozici dva rozporné znalecké
posudky, měl provést konfrontaci znalců, příp. nechat vypracovat revizní
znalecký posudek; k tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo
583/2001, 22 Cdo 1290/2007. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího
soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání žalovaného se vyjádřil žalobce. Uvádí, že škodu způsobil únik vody v
období měsíce listopadu 2008. Přesnější tvrzení o době vzniku škody a
předložení zápisu pojišťovny s uvedením nejzazšího data havárie a skutečnosti,
že v domě byl funkční topný systém, učinil žalobce ke zpochybnění věrohodnosti
provedených důkazních prostředků, zejména znaleckého posudku doc. Ing. Janovce,
CSc. Dovolání považuje za nedůvodné a navrhuje, aby jej dovolací soud zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s.
ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., a dospěl k závěru, že
dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Soud prvního stupně – jak vyplývá z obsahu spisu – nařídil 6. 1. 2014 přípravné
jednání, k němuž byli účastníci předvoláni. Vyšel z toho, že žalobce v podané
žalobě tvrdil, že škoda vznikla v listopadu 2008, aniž uvedl přesné datum. Soud
ke zjištění příčiny vzniku škody provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. Kudělky,
Ph.D., který podpořil tvrzení žalobce, že závadu vyvolal svou nesprávnou
činností při montáži žalovaný. Po předložení odborného vyjádření s opačným
závěrem ustanovil soud znalce doc. Ing. Janovce, CSc., který v posudku dovodil,
že potrubní součástka praskla důsledkem mrazu, neboť teploty v období od 22.
11. do 25. 11. 2008 klesly k minusovým hodnotám, a že vliv činnosti žalovaného
není prokázán. Žalobce v reakci na tyto závěry s odkazem na zápis pojišťovny o
škodě upřesnil, že škoda vznikla nejpozději 19. 11. 2008, čímž zpochybnil
závěry znaleckého posudku o vlivu mrazu. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního
stupně zrušil z důvodu, že se soud prvního stupně touto námitkou nezabýval.
Dovolatel namítá, že soudy k této námitce přihlédnout neměly, neboť byla
učiněna po tzv. koncentraci řízení. Zatohoto stavu věci je pro rozhodnutí o
dovolání významné, zda ve věci nastala tzv. koncentrace řízení podle § 118b
odst. 1 věty druhé o. s. ř.
Podle § 118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava
jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a
označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání,
popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o
skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke
splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena
příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o
věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání,
popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění
tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů
nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem
a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy,
jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které
nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které
účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům,
které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění
rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.
Z úpravy obsažené v § 118b odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že poté, co nastaly účinky
tzv. koncentrace řízení, účastníci mohou uvádět rozhodné skutečnosti o věci
samé a označovat důkazy k jejich prokázání jen v případech stanovených zákonem,
jinak soud k jejich tvrzením o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci
samé a k označení důkazů k prokázání skutečností významných pro rozhodnutí o
věci samé nepřihlíží (a postupuje tedy stejně, jako kdyby vůbec nebyly
učiněny). Smyslem koncentrace řízení je zefektivnění průběhu dokazování tím, že
se poskytuje určitý časový prostor, v němž může účastník uplatnit svá tvrzení a
navrhnout k nim důkazy. Tím, že při splnění zákonem stanovených podmínek
(včetně výjimek z této zásady) nemůže být k později učiněným tvrzením a návrhům
přihlédnuto, se má čelit zejména procesní nezodpovědnosti účastníka či dokonce
vědomému nebo úmyslnému využívání důkazních prostředků v pozdějších fázích
řízení a tím i komplikacím a průtahům.
V občanském soudním řízení (v tzv. sporném řízení), pro které platí zásada
dispoziční a projednací (a takovým bylo i řízení v této věci), je zásadně
povinností účastníků řízení tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci
samé a označit důkazy k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro
rozhodnutí o věci. Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají
opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje
každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze stran sporu musí v
závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí
o věci samé a označit v zájmu jejich prokázání důkazy, na základě kterých bude
moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno).
Účastník, který netvrdil (žádné nebo všechny) skutečnosti významné pro
rozhodnutí o věci samé nebo neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení
o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé, nese případné nepříznivé
následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového
stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky
stíhají i toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení,
avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování
nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka.
Protože v tzv. sporném řízení dopadají povinnost tvrzení a důkazní povinnost (a
jim odpovídající břemeno tvrzení a důkazní břemeno) na strany sporu odlišně,
jsou povinnost tvrzení a důkazní povinnost také určující pro vymezení, vůči
které ze stran sporu a o čem nastává tzv. koncentrace řízení podle ustanovení §
118b o. s. ř. Poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení, tedy účastníci
(nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné
skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost
tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost.
Účinky tzv. koncentrace řízení ovšem nebrání účastníkům popírat správnost
tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo
se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. Od tvrzení skutečností
významných pro rozhodnutí o věci samé a od označování důkazů k prokázání těchto
tvrzení je pak třeba odlišovat zejména projev účastníka, jímž vyjadřuje svůj
žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky,
jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke
skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak má být věc
soudem rozhodnuta. Protože tu nejde ani o projevy směřující k plnění povinnosti
tvrzení ani o plnění důkazní povinnosti, soud vždy přihlíží k těmto údajům, i
když je účastník sdělil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010,
č. 98/2013 Sbírky).
Uvedl-li žalobce v žalobě, že mu škoda vznikla v listopadu 2008, a až po
skončení přípravného jednání upřesnil datum, resp. nejzazší termín, kdy mohla
škoda vzniknout (kdy zjistil havárii v objektu), předložil zprávu z pojišťovny
v reakci na později vypracovaný znalecký posudek doc. Ing. Janovce, CSc., který
jako příčinu vzniku škody určil působení mrazu v době, kdy se již podle žalobce
závada projevila. Takovou výhradu ke správnosti závěrů znalce nelze považovat
za zpochybnění jeho věrohodnosti, jak dovozuje ve vyjádření k dovolání žalobce,
neboť zákonem míněné zpochybnění se má týkat věrohodnosti důkazu, nikoliv jeho
obsahu a z něj plynoucího skutkového sdělení. Odvolací soud nicméně správně a v
souladu s judikaturou dovolacího soudu respektoval, že v dané situaci se na
předložení dalšího důkazu koncentrace řízení nevztahuje, a důvodně uložil soudu
prvního stupně, aby se v dalším řízení touto námitkou zabýval. Předložení dosud
neoznačeného důkazu totiž bylo reakcí žalobce na skutečnosti vyplynuvší z
důkazu (znaleckého posudku), který neměl předtím k dispozici a který byl
vypracován z podnětu žalovaného; zároveň šlo o vyjádření k obraně žalovaného,
který svoje pochybení při montáži popíral a k posudku se připojil s tvrzením,
že lom ventilu způsobilo promrznutí. Konečně je zřejmé, že upřesněné tvrzení
žalobce nebylo samoúčelným krokem, který by sledoval cíle, jimž má institut
koncentrace řízení čelit. Je totiž zřejmé, že žalobce povinnost tvrzení o
vzniku škody a skutkovém vymezení škodného děje unesl, přičemž přinesl i časový
údaj, který vzhledem k jeho nepřítomnosti v místě vzniku škody nebyl určen
konkrétním dnem, nýbrž celým měsícem, a který bylo možno v kontextu tehdejších
důkazů považovat za dostačující. Teprve poté, co znalecký posudek označil za
příčinu prasknutí přívodu působení mrazu, ukázala se být přesnější datace
nezbytnou, neboť teploty pod nulou byly v listopadu jen v některých dnech.
Nelze proto žalobci vytýkat, že své původní tvrzení doplnil, resp. upřesnil, a
že je podložil i důkazem navrženým teprve poté, co nastaly účinky koncentrace
řízení. Je proto třeba uzavřít, že na takové tvrzení se její účinky nevztahují
a že odvolací soud tím, že uložil soudu prvního stupně, aby se těmito tvrzeními
a důkazy zabýval, neporušil pravidla koncentrace řízení stanovená v § 118b o.
s. ř. Nelze přehlédnout, že poučení o koncentraci řízení v přípravném jednání
bylo rozporné, neboť soud prvního stupně stanovil jednak lhůtu 30 dnů, ale také
zároveň lhůtu až do vyhlášení rozhodnutí. I když účinky koncentrace nastupují v
zásadě ze zákona, postupoval žalobce zřejmě v souladu s poučením, kterého se mu
dostalo.
Další dovolatelem předložená otázka se vztahuje k údajnému závěru odvolacího
soudu, že soud musí v případě, že má dva rozporné znalecké posudky, provést
konfrontaci znalců. Na tomto závěru však napadené usnesení nestojí, neboť
podstatou odůvodnění odvolacího soudu je, že se soud prvního stupně dostatečně
nevypořádal s námitkami žalobce, které vznesl proti provedenému znaleckému
posudku. Odvolací soud sice nedocenil okolnost, že posudek znalce Janovce má
povahu revizního posudku, protože z jeho zadání i nálezové části plyne, že se
vyjadřuje k posudku předchozímu, nicméně tato nepřesnost není důvodem ke
zrušení napadeného rozhodnutí. Byl-li rozsudek soudu prvního stupně po právu
zrušen, aby v dalším řízení byly zohledněny zejména časové souvislosti a z nich
plynoucí možnost vzniku havárie mrazem, není důvod rušit rozhodnutí odvolacího
soudu. Soud prvního stupně bude pracovat v první řadě s revizním posudkem,
který ovšem rovněž podléhá hodnocení důkazů, takže je na místě srovnání jeho
závěrů s posudkem znalce Kudělky. Součástí těchto úvah soudu musí být i zřetel
na odbornost znalců a na jejich technické možnosti (vybavení) k co nejlepší
identifikaci příčiny lomu vodovodní součástky.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že se odvolací soud neodchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného
podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení pokračuje
před soudem prvního stupně a o náhradě všech nákladů řízení bude rozhodnuto v
konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu