25 Cdo 709/2019-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců
JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Cashdirect,
a.s., se sídlem Bozděchova 1840/7, 150 00 Praha 5, IČO 28971086, zastoupená
Mgr. Marošem Tomkem, advokátem se sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha,
proti žalované: M. Š., narozená XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY,
zastoupená JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., advokátem se sídlem Veleslavínova
363/33, 301 00 Plzeň, o 93 594 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
Plzeň-město pod sp. zn. 12 C 333/2014, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12 Co 90/2018-281, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 5
808 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Maroše
Tomka.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se domáhala náhrady škody vzniklé při dopravní nehodě dne 28. 4. 2012
zaviněné žalovanou, která v době nehody neměla sjednáno pojištění odpovědnosti
z provozu vozidla. Česká kancelář pojistitelů uhradila poškozené z této
dopravní nehody způsobenou škodu ve výši 93 594 Kč, jež se skládala z částky 45
315 Kč za opravu vozidla, 39 771 Kč za půjčovné náhradního vozidla po dobu
opravy a 8 508 Kč za delegační poplatek. Tuto pohledávku za žalovanou
postoupila Česká kancelář pojistitelů žalobkyni. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 15. 6. 2017, č. j. 12 C 333/2014-126
(správně č.l. 209), zastavil řízení co do částky 8 000 Kč, žalované uložil
povinnost zaplatit žalobkyni 84 594 Kč s úrokem z prodlení, ohledně části
požadovaného úroku z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 12
Co 90/2018-281, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku II
změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 71 104 Kč s
příslušenstvím ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, v částce 14 490 Kč s
příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi
účastníky i ve vztahu mezi účastníky a státem. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, v němž namítala nesprávnost
skutkových závěrů soudů nižších stupňů, odchýlení se od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu a i to, že již vyřešená právní otázka (jíž konkrétně
nespecifikovala) má být posouzena jinak. Poukazovala na to, že oprava vozidla
poškozeného nehodou nebyla provedena účelně, neboť neměla být prováděna vůbec
vzhledem k tomu, že hodnota vozidla v době nehody byla nižší než náklady na
opravu, přičemž odkazovala na odlišné skutkové závěry, než k jakým dospěly
soudy. Namítala rovněž neúčelnost vynaložení nákladů na půjčovné, neboť se
jednalo o totální škodu a náhrada za půjčované by náležela pouze do vyplacení
pojistného, tedy v nižší částce. Navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a
vrácení věci k novému projednání. Dovoláním žalované byl napaden celý rozsudek odvolacího soudu, tedy i v části,
jíž byla žaloba v částce 14 490 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Ohledně zamítavé
části výroku rozsudku odvolacího soudu není dovolání žalované subjektivně
přípustné [§ 243b, 218 písm. b) o. s. ř.], neboť v této části jí bylo vyhověno
a dovolatelce tak ve smyslu ustálené judikatury nevznikla žádná újma (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96,
uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, nebo
usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, publikováno
pod C 154 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále
jen „Soubor“). Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s.
ř.“) dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních,
jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok
peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a
exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o
pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných
nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém
z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat
samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom
řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, Soubor C 2236, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, nebo rozsudek
ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, publikovaný pod č. 7/2019 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po
změně § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017
zákonem č. 296/2017 Sb. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018, nebo ze dne 30. 5. 2019,
sp. zn. 25 Cdo 253/2019) podrobně vysvětlil, z jakého důvodu i po citované
novele není dovolání přípustné, jestliže žádný z nároků se samostatným
skutkovým základem, které jsou předmětem dovolacího řízení, není nárokem na
peněžité plnění přesahující 50 000 Kč (ledaže jde o vztah ze spotřebitelských
smluv a o pracovněprávní vztahy). V projednávané věci bylo žalobě vyhověno v částce 71 104 Kč s příslušenstvím,
jež se skládá ze tří nároků se samostatným skutkovým základem - nákladů
vynaložených na opravu vozidla poškozené v částce 45 315 Kč, na půjčovné
náhradního vozidla po dobu opravy v částce 25 281 Kč a 508 Kč na delegační
poplatek. Ani jedna z těchto částek nepřevyšuje limit stanovený v § 238 odst. 1
písm. c) o. s. ř. V řízení pak nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o
pracovněprávní nárok. Proto dovolání proti vyhovující části rozsudku odvolacího
soudu není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení pak není dovolání přípustné podle § 238
odst. 1 písm. h) o. s. ř. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.