25 Cdo 942/2024-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Z. Z., zastoupená JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem se sídlem náměstí Míru 15, Praha 2, proti žalované: Česká televize, IČO 00027383, se sídlem Na Hřebenech II 1132/4, Praha 4, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 192/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2023, č. j. 3 Co 73/2019-264, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 37 C 192/2013-155, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované omluvy ve znění: „Manželé K. Z. a Z. Z. se nedopustili trestného činu podvodu vůči České televizi a OSA. Tvrzení, že manželé Z. neoprávněně vykazovali autorskou odměnu za užitou hudbu, jsou nepravdivá. Tvrzením o trestné činnosti manželů Z. byl způsoben zásah do jejich osobnostních práv a Česká televize se tímto omlouvá“ uveřejněné do 30 dnů od právní moci rozsudku v celostátním vydání deníku Hospodářské noviny, vydavatel Economia, a.s., Hospodářské Noviny iHNed ISSN 1213-7693 (výrok I), v celostátním časopisu Týden, vydavatel EMPRESA MEDIA, a.s. (výrok II), na internetových stránkách www.novinky.cz, provozovatel BORGIS, a.s. (výrok III), a na internetových stránkách www.ihned.cz, provozovatel Economia, a.s. (výrok IV), dále zamítl žalobu na zaplacení 5 000
000 Kč (výrok V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI). Žalobkyně se, původně se svým manželem K. Z., domáhala ochrany osobnosti, do níž měla žalovaná zasáhnout tím, že ve sdělovacích prostředcích uveřejnila informace, že se žalobkyně s manželem vůči ní dopustili podvodu, když neoprávněně vykazovali autorskou odměnu za užitou hudbu. Žalobkyně a její manžel požadovali uveřejnění omluv a zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 2 500 000 Kč pro každého z nich, po manželově úmrtí v průběhu řízení setrvala žalobkyně na náhradě újmy v celkové výši 5 000 000 Kč s tím, že z toho 2 500 000 Kč požaduje z titulu posmrtné ochrany manžela.
Městský soud v Praze vyšel ze zjištění, že dne 3. 3. 2009 v magazínu Hospodářských novin, veřejně přístupném na www.vikend.ihned.cz, vyšel článek popisující podvod v České televizi s poplatky za autorská práva hudebních skladatelů, jména žalobkyně ani jejího manžela v článku nefigurovala. Den poté vyšel na webových stránkách www.novinky.cz článek s titulkem Bývalá pracovnice ČT posílá poplatky za hudbu na soukromý účet. Podle článku žalovaná podezřívala bývalou zaměstnankyni Z. Z., že měla do výkazu skladeb užitých žalovanou, zpracovaného pro OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.
s., (dále jen „OSA“) uvádět opakovaně jako autora jméno Ch. G., což byl pseudonym K. Z., i u skladeb, jejichž autorem nebyl. Zda jde pouze o shodu jmen, nebylo zřejmé. Článek obsahoval i vyjádření tehdejšího mluvčího žalované, podle kterého žalovaná v několika případech zjistila nesrovnalosti ve výkazech pro OSA a zjišťuje rozsah škody, nejedná se však o milionové částky, jak uvedly Hospodářské noviny. Rovněž zdůraznil, že žalovaná o žádné peníze nepřišla, neboť platí OSA roční paušál bez ohledu na to, kolik hudby použije.
V článku ČT platila fiktivnímu skladateli, zařídila to žena ze dne 5. 3. 2009, uveřejněném na webových stránkách www.tyden.cz, deník uvedl jméno žalobkyně i jejího manžela. Podle citací mluvčího obsažených v článku šlo o případ lidského selhání, se kterým se potýkají všechny instituce, kterými proudí peníze. Žalovaná doposud na bývalou zaměstnankyni trestní oznámení nepodala, neboť nezná přesnou výši škody a interní kontrola doposud neskončila. Podle článku ČT platila fiktivnímu skladateli, posílá na něj policii, uveřejněném na www.zpravy.aktualne.cz, podala žalovaná trestní oznámení na dva své bývalé zaměstnance, kteří se měli dopustit podvodu s autorskými poplatky.
I tento článek obsahoval vyjádření mluvčího žalované, že v rámci interní kontroly žalovaná zjistila chybné vykazování hudebních děl v hlášení použité hudby. K článku přiléhalo dodatečné sdělení, že žalobkyně a její manžel byli pravomocně obžaloby zproštěni. O podání trestního oznámení informoval článek Česká televize se brání, podala trestní oznámení ze dne 13. 3. 2009, uveřejněném na webových stránkách www.tyden.cz, ve kterém deník uvedl jméno žalobkyně i jejího manžela. Pro tento článek mluvčí uvedl, že výše ztrát není zatím známa a věc vyřizuje právní oddělení žalované.
Dále znovu zdůraznil, že žalovaná má od OSA hromadné oprávnění, za které se platí odměna ve formě paušální roční částky. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 31. 10. 2012, sp. sn. 4 T 20/2011, zprostil žalobkyni s jejím manželem obžaloby pro neoprávněné vykazování délky užití hudebních děl. Městský soud v Praze žalobu posoudil podle § 11, § 13 a § 15 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) a shledal ji nedůvodnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by původcem zásahu byla žalovaná.
Žalovaná neprohlásila, že by se žalobkyně a její manžel dopustili podvodu, nebo že by neoprávněně vykazovali autorskou odměnu. Ke kauze se sice vyjadřoval mluvčí žalované, jeho prohlášení však nebyla nijak dehonestující, naopak mírnila tvrzení deníků. Jestli někdo publikoval dehonestující výroky, byly to právě jednotlivé deníky. Ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy v penězích navíc uzavřel, že žalobkyně nemá podle § 15 obč. zák. nárok na zaplacení 2 500 000 Kč jako postmortální ochrany svého manžela a nárok na zaplacení 2 500 000 Kč za zásah do její osobnosti byl podle § 101 obč. zák. promlčen; vznesení námitky promlčení žalovanou přitom neshledal v rozporu s dobrými mravy.
2. Rozsudkem ze dne 10. 2. 2020, č. j. 3 Co 73/2019-192, Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V, ve výrocích I až IV ho změnil tak, že uložil žalované do 30 dnů od právní moci rozsudku uveřejnit v celostátním vydání deníku Hospodářské noviny a časopisu TÝDEN a po dobu jednoho týdne na internetových stránkách www.novinky.cz a www.ihned.cz omluvu v požadovaném znění a rozhodl o nákladech řízení před oběma soudy. Ztotožnil se s nedůvodností žaloby na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že žalovaná zasáhla do osobnosti žalobkyně a jejího manžela, neboť ze skutkového zjištění soudu prvního stupně vyplynulo, že v článku Česká televize se brání, podala trestní oznámení ze dne 13. 3. 2009 bylo uvedeno jméno žalobkyně a jejího manžela s tím, že jsou podezřelí z trestného činu podvodu a žalovaná na ně podala trestní oznámení. Ačkoli samotné podání trestního oznámení není zásahem do osobnostních práv, údaje v článku uvedené – jména žalobkyně a jejího manžela ve spojitosti s trestným činem podvodu „nepochybně od žalované pochází“ a byly zásahem do osobnosti, který měl potenciál ztížit, ne-li zcela znemožnit, další profesní uplatnění žalobkyně a jejího manžela.
3. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 12. 2021, č. j. 25 Cdo 3442/2020-236, zrušil rozsudek odvolacího soudu v části, kterou byly změněny výroky I až IV rozsudku soudu prvního stupně, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolacímu soudu vytkl skutkový závěr, že jména žalobkyně a jejího manžela ve spojitosti s trestným činem podvodu pocházely od žalované, který podle dovolacího soudu neměl oporu v provedeném dokazování.
4. Vrchní soud v Praze ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 16. 10. 2023, č. j. 3 Co 73/2019-264, kterým potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až IV (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Odvolací soud doplnil dokazování o výslechy autorů jednotlivých článků a ztotožnil se s právním posouzením soudu prvního stupně. Uzavřel, že k tíži žalované lze přičítat pouze vyjádření jejího tiskového mluvčího, který zodpovídal dotazy novinářů. Jeho odpovědi (byť není jisté, zda byly v článcích přímou citací, neboť mohly být parafrázovány, když je tiskový mluvčí neměl možnost před publikací článků autorizovat) se na tvrzeném zásahu spočívajícím v uveřejnění informace o podvodu žalované a jejího manžela nikterak nepodílely. Tiskový mluvčí odpovídal na dotazy pouze obecně, hovořil o nesrovnalostech týkajících se vykazování užití hudebních děl a mírnil informace deníků.
5. Žalobkyně napadla výrok I rozsudku odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. odůvodnila tím, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu. Skutková zjištění nalézacích soudů, zejména závěr, že se žalovaná prostřednictvím svého tiskového mluvčího na zásahu do osobnosti žalobkyně nepodílela, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a pravidly hodnocení důkazů, když vykazují znaky svévole a porušení zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. (v této souvislosti žalobkyně odkázala na celou řadu rozhodnutí dovolacího a Ústavního soudu týkajících se nedostatečných skutkových zjištění a hodnocení důkazů nalézacími soudy, především však na předcházející kasační rozhodnutí dovolacího soudu v této věci). Odvolací soud podle dovolatelky zcela pominul obsah článku Česká televize se brání, podala trestní oznámení ze dne 13. 3. 2009, uveřejněného na webových stránkách www.tyden.cz, kde tiskový mluvčí uvedl, že „výši ztráty kterou bývalá zaměstnankyně svými podvody způsobila, zatím neznáme. Věc jsme předali našemu právnímu oddělení“. Hodnocení článků nalézacími soudy je zcela bagatelizující, články ve svém souhrnu obsahovaly dehonestující informace, které pocházely od žalované, ať už od jejího tiskového mluvčího nebo od „dobře informovaného zdroje z ČT“. Žalovaná se od zveřejněných informací nikdy nedistancovala, naopak je posvětila podáním trestního oznámení, o kterém informovala veřejnost. Odvolací soud nezohlednil celý obsah všech zveřejněných článků, jejich zdroj a celkový kontext a vyznění. Tímto postupem porušil její právo na spravedlivý proces, ochranu osobnosti a nepřímo i presumpci neviny. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu napadeném dovoláním a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Dovolatelka směřuje své výhrady vůči hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, přitom přehlíží, že dovolací soud je instance toliko přezkumná, a nikoliv nalézací, a je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem (případně soudem prvního stupně, pokud z něj odvolací soud vychází). Správnost skutkových zjištění, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, popř. soudem prvního stupně, nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, a ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1611/2020). Napadá-li tak dovolatelka skutkové závěry nalézacích soudů a hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů (že informace uveřejněné v denících nepocházely od žalované, vyjma vyjádření tiskového mluvčího), nevymezuje tím jediný možný dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení a nezakládá tím přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.
s. ř. Nalézací soudy neopomenuly provést důkaz článkem Česká televize se brání, podala trestní oznámení ze dne 13. 3. 2009, uveřejněným na webových stránkách www.tyden.cz, a učinily z něj odpovídající skutková zjištění. Nejvyšší soud vyložil a odůvodnil právní názor, že chybí-li zcela nebo z podstatné části skutkové zjištění, anebo je vnitřně rozporné (ať již v relevantní části ve vztahu mezi jednotlivými dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), případně je-li skutkový závěr (skutková právní věta) vnitřně rozporný či absentuje-li zcela, nelze posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru takto zjištěného „skutku“, což jde na vrub správnosti právního posouzení věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.
12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2296/2016, nebo ze 16. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3442/2020, kterého se dovolává žalobkyně). Tato situace však v projednávané věci nenastala. Nalézací soudy zjistily skutkový stav věci úplně, žádné skutkové zjištění nebo jeho podstatná část nechybí, skutková zjištění nejsou ani vnitřně rozporná, naopak oba soudy přezkoumatelným způsobem hodnotily všechny okolnosti významné pro posouzení nároku žalobkyně.
9. Odvolací soud logicky a v souladu s ustálenou soudní praxí vysvětlil, jak a na základě čeho dospěl k závěru, že výroky (tiskového mluvčího) žalované nemohly (objektivně) zasáhnout do práva na ochranu osobnosti žalobkyně a založit odpovědnost žalované podle § 11 obč. zák. Uveřejnila-li žalovaná na základě dotazů novinářů informaci o tom, že na žalobkyni a jejího manžela (jejichž totožnost novináři již znali), jakožto své bývalé zaměstnance, podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu, kterého se měli dopustit chybným vykazováním užité hudby v pořadech žalované, nemohla tím zasáhnout do jejich osobnosti. Informace, které poskytl tiskový mluvčí žalované, byly pravdivé, neboť pro jednotlivé deníky v závislosti na fázi interního šetření postupně uvedl, že žalovaná v několika případech zjistila nesrovnalosti ve výkazech pro OSA a zjišťuje rozsah škody, že se nejedná o milionové částky, že žalovaná o žádné peníze nepřišla, neboť platí OSA roční paušál bez ohledu na to, kolik hudby použije, že šlo o případ lidského selhání, že v rámci interní kontroly žalovaná zjistila chybné vykazování hudebních děl v hlášení použité hudby a že věc vyřizuje právní oddělení žalované a konečně, že žalovaná podala na žalobkyni a jejího manžela trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Publikace těchto informací byla ve veřejném zájmu, neboť jí bylo sledováno hospodaření s prostředky žalované veřejnoprávní instituce, která nakládá do značné míry s veřejnými prostředky. Zároveň bylo uveřejnění těchto údajů, z nichž vycházely další mediální subjekty v článcích a jejichž obsah je předmětem řízení, projevem práva na svobodu slova. Tiskový mluvčí přitom respektoval presumpci neviny, jeho sdělení byla korektní, objektivní, přesná a nebyla zavádějící v tom smyslu, že by svým obsahem předjímala rozhodnutí soudu o vině žalobkyně, na kterou žalovaná podala trestní oznámení.
10. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2024
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu