25 Nd 622/2025-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v exekuční věci oprávněné: Vodafone Czech Republic a.s., se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Praha 5, IČO 25788001, zastoupená Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti povinnému: M. R., o pověření provedením exekuce, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 55 EXE 1503/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 55 EXE 1503/2025 projedná a rozhodne Okresní soud Brno-venkov.
Dne 14. 8. 2025 podala soudní exekutorka Mgr. Zuzana Grosamová, se sídlem exekutorského úřadu v Praze 6, návrh, aby byla pověřena provedením exekuce vůči povinnému pro částku 3.322 Kč s příslušenstvím na základě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 5. 6. 2025, č. j. ČTÚ-5030/2025-636/VII. vyř. - KlP. Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 15. 9. 2025, č. j. 55 EXE 1503/2025-13, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu.
Okresní soud zjistil, že povinný neprochází rejstříky CEO ani AISC. V exekučním návrhu oprávněná uvádí adresu povinného: XY. Soudní exekutorka v elektronické žádosti o pověření provedením exekuce uvádí jako bydliště povinného v ČR adresu XY, (ze spisu není patrné, odkud je tento údaj o bydlišti povinného čerpán). Nejvyšší soud ověřil, že osoba povinného neprochází evidencemi obyvatel ROB (registr obyvatel), AISC (agendový informační systém cizinců), AISEO (agendový informační systém evidence obyvatel), RUIAN (registr územní identifikace adres a nemovitostí) ani Czech POINT.
Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před pověřením exekutora provedením exekuce nezjišťuje existenci majetku povinného a rozhoduje-li za této situace Nejvyšší soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř., určí místně příslušný exekuční soud podle zásady hospodárnosti (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12.
9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, publikované pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že žádné skutečnosti, jež by svědčily pro určení místní příslušnosti jiného soudu, nebyly doposud zjištěny, Nejvyšší soud s přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení podle § 11 odst. 3 o. s. ř.
určil jako místně příslušný soud, u něhož bylo řízení zahájeno a který provedl v řízení prvotní úkony. Okresní soud ve svém usnesení odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, č.j. 22 Nd 54/2017-25, jímž s přihlédnutím k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení byl místně příslušným určen exekuční soud, v jehož obvodu se nacházelo sídlo soudního exekutora, který má být podle návrhu oprávněné pověřen provedením exekuce. V této souvislosti lze nicméně poukázat na závěry výše citovaného usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Nd 200/2012, v němž byl vysloven závěr, že ze zásady rychlosti a hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o.
s. ř. Nejvyšší soud vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora (např. 25 Nd 55/2006, 4 Nd 113/2008, sp. zn. 22 Nd 81/2004), nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. 4 Nd 347/2011, 4 Nd 392/2011 či 32 Nd 80/2012). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky). V recentní rozhodovací praxi se však Nejvyšší soud (nejsou-li k dispozici jiná relevantní kritéria) přiklání spíše k určení příslušnosti podle soudu, u něhož bylo řízení zahájeno a který provedl v řízení prvotní úkony, a to i když soudní exekutor má sídlo v obvodu jiného soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
9. 2020, sp. zn. 23 Nd 389/2020, ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 28 Nd 729/2023, ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 25 Nd 245/2024, ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 33 Nd 504/2024, ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 26 Nd 271/2025). Důvodem je zřejmě rozvoj elektronických komunikačních technologií, který činí totožnost sídla exekutora a exekučního soudu z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení méně významnou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 11. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu