25 Nd 67/2024-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Hany Tiché ve věci žalobkyně: J. K., proti žalované: Česká republika – Okresní soud ve Vyškově, IČO 00025160, sídlem Kašíkova 314/28, Vyškov, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: P. K., o vyslovení neplatnosti rozhodnutí, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu téhož stupně, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 88/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Mělníku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá zrušení usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 7. 2005, č. j. D 795/91-468, a zrušení usnesení soudní exekutorky Exekutorského úřadu Brno-město JUDr. Aleny Blažkové, Ph.D., ze dne 25. 4. 2013, č. j. 006 EX 701/2007-277.
2. Podáním ze dne 19. 3. 2023 vedlejší účastník namítl podjatost všech soudců Okresního soudu ve Vyškově a navrhl přikázání věci Okresnímu soudu ve Znojmě. K návrhu vedlejšího účastníka se žalobkyně vyjádřila podáními ze dne 19. 10. 2023 a ze dne 11. 11. 2023 tak, že se s návrhem vedlejšího účastníka ztotožňuje do té míry, že aktuálně u žádného ze soudů podřízených brněnskému krajskému soudu není jistota nestrannosti, a považuje „všechny úředníky, jejichž nadřízenými jsou Mgr. Z. Kalová a JUDr. M. Čečotka, za podjaté.“ Navrhla proto „delegaci podle § 12 odst. 1. K OS ve Znojmě má zásadní výhradu, a navrhuje OS v Mělníce.“
3. O námitce, resp. o návrhu vedlejšího účastníka rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. 13 Nc 3260/2023-86, tak, že soudci Okresního soudu ve Vyškově nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí této věci a věc se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Znojmě, protože neexistují ani žádné důvody, pro které by bylo vhodné, aby byla věc přikázána uvedenému soudu.
4. Podáním ze dne 15. 1. 2024 předložil předseda senátu Okresního soudu ve Vyškově spis Nejvyššímu soudu k přikázání věci jinému soudu téhož stupně podle návrhu žalobkyně.
5. Podle § 12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
6. Podle § 15 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odstavec 1). Předseda soudu určí podle rozvrhu práce soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1 (odstavec 2).
7. Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
8. Podle § 16a odst. 1 o. s. ř., jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen, předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce (přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1.
9. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu ve Vyškově, který je příslušný k projednání a rozhodnutí věci, a Okresnímu soudu v Mělníku, jemuž má být věc podle návrhu žalobkyně přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), podmínky k přikázání věci Okresnímu soudu v Mělníku z důvodu nutnosti (§ 12 odst. 1 o. s. ř.), a ani z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.), neshledal.
10. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že postupem podle § 12 odst. 1 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně tehdy, jsou-li splněny předpoklady vymezené v ustanoveních § 15 odst. 1 a 2 větě první, části věty za středníkem o. s. ř., anebo tehdy, bylo-li rozhodnuto podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. o vyloučení soudce či soudců příslušného soudu a současně není možné určit k projednání a rozhodnutí věci jiného soudce nebo přikázat věc jinému senátu (§ 16a odst. 1 o. s. ř.).
11. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žádný ze soudců Okresního soudu ve Vyškově neoznámil podle ustanovení § 15 odst. 1 o. s. ř. předsedovi tohoto soudu skutečnosti, pro které by byl vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, a že nadřízený soud k námitce vedlejšího účastníka rozhodl o tom, že soudci Okresního soudu ve Vyškově nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí této věci. Nejsou tudíž naplněny předpoklady, za kterých může nadřízený soud rozhodnout o přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017).
12. Z návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu pak nevyplývají ani žádné další skutečnosti, jež by umožnily přijmout závěr, že přikázání věci Okresnímu soudu v Mělníku by mohlo vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu či důkladnějšímu projednání věci, a jež by tak mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.
13. Nejvyšší soud dodává, že přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom uvedeného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sb. rozh. obč.).
14. Protože Nejvyšší soud v poměrech dané věci neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř., a ani podle § 12 odst. 2 o. s. ř., rozhodl, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Mělníku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 4. 2024
JUDr. Robert Waltr předseda senátu