26 Cdo 1032/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce W- S., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Konopčíkem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 13, proti žalovanému Zemědělskému družstvu Miroslav „v likvidaci“, IČ: 26304031, se sídlem v Miroslavi, Nádražní 1207, zastoupenému JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, advokátem se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795, okres Praha-východ, o 93.592,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 530/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2007, č. j. 17 Co 240/2005-108,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.105,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Konopčíka, advokáta se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 13, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě (soud prvního stupně) ze dne 6. 5. 2005, č. j. 6 C 530/2004-74, bylo žalovanému - označenému v rozhodnutí jako žalovaný 2) - uloženo, aby zaplatil žalobci 93.592,- Kč s příslušenstvím a nahradil mu náklady řízení, vůči původně rovněž žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu Miroslav - označenému jako žalovaný 1) - bylo řízení zastaveno a žalobci uloženo, aby nahradil tomuto žalovanému náklady řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce a žalovaného 2) rozsudkem ze dne 10. 12. 2007, č. j. 17 Co 240/2005-108, výrokem I. potvrdil rozsudek prvního stupně ve výrocích, kterým bylo žalovanému 2) uloženo, aby zaplatil žalobci 93.592,- Kč s příslušenstvím a nahradil mu náklady řízení. Dále odvolací soud rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud změnil (výrok II.) a uložil žalobci, aby žalovanému 1) nahradil náklady odvolacího řízení (výrok IV.).
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. 7. 2009, kdy zákon č. 7/2009 Sb. nabyl účinnosti (Čl. II, bod 12 tohoto zákona).
Dovolání, které podal proti výrokům I. a III. rozsudku odvolacího soudu žalovaný 2) – dále již jen žalovaný [dovoláním nejsou dotčeny výroky II. a IV., kterými bylo rozhodnuto vůči žalovanému 1)], není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) nebo nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) –
je sice formálně uplatněno nesprávné právní posouzení věci, kterým je zpochybňován právní závěr odvolacího soudu, že žalobce se stal oprávněnou osobou ve smyslu § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. Ve skutečnosti ale dovolatel brojí jen proti skutkovému zjištění, že žalobce se do transformace písemně přihlásil, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů skutkové zjištění čerpaly. Podle obsahu nejde tedy o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nýbrž o dovolací důvod odpovídající ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. dovolací důvod, mířící na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci, a spočívající v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné.
Dovolatel současně opomenul, že k vadám podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (v dovolání žalobce namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu neodpovídá § 157 odst. 2 o. s. ř), a také k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005, a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08). Nad rámec uvedeného dovolací soud nesdílí výhrady žalobce k odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu
Pokud dovolatel dále rozsáhle argumentuje pro závěr, že žalobce nemůže být ani osobou oprávněnou podle ustanovení § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., pak na tomto závěru napadené rozhodnutí nestojí, a nemůže být z tohoto důvodu předmětem přezkumu dovolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a souvisícímu výroku o nákladech řízení není přípustné, a proto bylo Nejvyšším soudem podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 5.805,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem 6.105,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Marie Rezková, v. r. předsedkyně senátu