USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně BB WEST CZ s.r.o., se sídlem Úherecká 523, Líně, IČO 29108292, zastoupené Mgr. Liborem Michalcem, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 184/29, proti žalované Klépierre Plzeň, s.r.o., se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Plzeňská 233/8, IČO 28369823, zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o obnovení rovnováhy práv a povinností smluvních stran z nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 42/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 11. 2023, č. j. 25 Co 172/2023-435, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč k rukám JUDr. Roberta Němce, LL.M., advokáta se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
2. Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 25 Co 172/2023-435, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o obnovení práv a povinností z nájemní smlouvy ze dne 22. 8. 2016, jejímž předmětem je nájem nebytových prostor Obchodního centra Plzeň Plaza označených č. F 26, ve znění dodatku č. 1 ze dne 26. 6. 2020, a o snížení základního nájemného za období od 14. 3. 2020 do 9. 2. 2022 ve výši 35 %, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
3. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
4. Odvolací soud založil své závěry o nedůvodnosti žaloby současně na několika na sobě nezávislých důvodech, které obstojí samostatně.
5. Předně učinil závěr, že účastníci na sebe platně převzali nebezpečí veškerých nepředvídatelných změn okolností, jak to umožňuje § 1765 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), a právo na obnovení jednání o smlouvě podle § 1765 odst. 1 o. z. jim tedy nevzniklo bez ohledu na to, o jakou konkrétní nepředvídatelnou okolnost by se mělo jednat.
6. Současně uzavřel, že pro aplikaci § 1765 a 1766 o. z. musí být splněno kumulativně několik podmínek - musí dojít k podstatné změně okolností, změna byla nepředvídatelná a neovlivnitelná, jejím důsledkem nastal zvlášť hrubý nepoměr v právech a povinnostech smluvních stran, tento nepoměr se projevil zvýšením nákladů plnění či snížením hodnoty předmětu plnění a musí být dána příčinná souvislost mezi změnou okolností a vzniklým zvlášť hrubým nepoměrem. Dospěl přitom k závěru, že podmínky § 1765 odst. 1 o. z. pro obnovení jednání o smlouvě (by) tak jako tak (i kdyby strany nepřevzaly na sebe nebezpečí změny okolností) nebyly naplněny, neboť pandemie COVID-19 nezaložila v právech a povinnostech stran ani hrubý, natož zvlášť hrubý nepoměr, navíc žalobkyně uplatnila právo na obnovu jednání o smlouvě po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně (vyvratitelnou domněnku, že jde o lhůtu dvouměsíční v řízení ani nevyvracela).
7. Žaloba byla tedy zamítnuta nejen z důvodu, že účastníci na sebe platně převzali nebezpečí změn okolností dle § 1765 odst. 2 o. z., čímž pro sebe vyloučili aplikaci § 1765 odst. 1 o. z., potažmo § 1766 o. z., nýbrž též z důvodu, že (i kdyby na sebe nebezpečí změn okolností podle § 1765 odst. 2 o. z. nepřevzali) podmínky aplikace § 1765 odst. 1 a 1766 o. z. nebyly naplněny, neboť nevznikl zvlášť hrubý nepoměr a dalším důvodem pro zamítnutí žaloby bylo opožděné uplatnění práva na obnovu jednání o smlouvě (§ 1766 odst. 2 o. z.).
8. Dovolatelka v dovolání sice polemizovala se správností závěrů odvolacího soudu, ohledně závěru, že právo na obnovu jednání o smlouvě uplatnila opožděně a že lhůta pro uplatnění práva byla podle §1766 odst. 2 o. z. dvouměsíční, nevymezila však předpoklady přípustnosti dovolání, ani neformulovala žádnou otázku, na jejímž řešení by v tomto směru mělo dovolání záviset a tyto náležitosti dovolání nelze zjistit ani z jeho obsahu.
9. Rovněž, jde-li o vznik zvlášť hrubého nepoměru podle § 1765 odst. 1 o. z., neformulovala dovolatelka žádnou konkrétní otázku, uvedla jen okruh témat, o nichž se domnívá, že by je měl soud při stanovení hranice zvlášť hrubého nepoměru posuzovat. Přesto lze dodat, že podmínkami, za nichž se lze domáhat obnovení jednání o smlouvě, případně změny smluvního závazku rozhodnutím soudu (§ 1765 odst. 1 a § 1766 odst. 1 o. z) se již Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zabýval (viz např. rozsudek ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2989/2022) a odvolací soud se od těchto závěrů ve svém rozhodnutí neodchýlil.
10. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žalobě), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1647/2016, a judikaturu v nich citovanou).
11. Obstojí-li závěr odvolacího soudu o nenaplnění podmínek aplikace § 1765 odst. 1 o. z. již z toho důvodu, že dovolatelka řádně nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání a neformulovala žádné konkrétní otázky, pro jejichž řešení by mělo být dovolání ve vztahu ke zvlášť hrubému nepoměru a opožděnosti uplatnění práva na obnovu jednání o smlouvě přípustné, je zbytečné zabývat se otázkou, zda pandemie COVID-19 a reakce státu na ni (vývoj těchto událostí v čase), byla neočekávatelnou změnou okolností podle § 1765 odst. 1 o. z., a zda je možné tyto události vnímat jako „ještě více neočekávatelné“, u kterých vzhledem ke korektivu omezené racionality nebylo možné nebezpečí změny okolností nikdy převzít (§ 1765 odst. 2 o. z.), neboť na celkový závěr o správnosti rozsudku odvolacího soudu to nemůže mít žádný vliv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, uveřejněný pod číslem 91/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
12. Nadto nelze přehlédnout, že tato dovolatelkou předložená otázka je vnitřně rozporná – dovolatelka má za to, že pandemie COVID-19 včetně souvisejících vládních opatření spadá pod režim § 1765 odst. 1 o. z. a současně nespadá pod § 1765 odst. 2 o. z. Ze znění § 1765 o. z. však vyplývá, že odst. 2 logicky navazuje na odst. 1, který dopadá na všechny případné změny okolností, aniž by je jakkoli dále kategorizoval a rozlišoval více „skupin“ změn okolností podle stupně jejich nepředvídatelnosti.
13. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je dovolatelkou napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 13. 2. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu