26 Cdo 1295/2025-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a) J. R., zastoupené JUDr. Janem Nemanským, Ph.D, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, a b) J. R., zastoupeného JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem se sídlem v Praze 6, Puškinovo náměstí 681/3, proti žalovanému Společenství vlastníků pro dům XY, zastoupenému JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Souvrati 1009/6, o 91 253 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 105/2021, o dovolání žalobce b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2024, č. j. 11 Co 358/2024-186,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 3 390 Kč k rukám JUDr. Michala Schmida, advokáta se sídlem v Praze 6, Na Souvrati 1009/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobci se domáhali zaplacení částky 91 253 Kč s příslušenstvím (v podobě zákonného úroku z prodlení). Uvedli, že jsou vlastníky tam specifikované bytové jednotky nacházející se v domě, za jehož správu je odpovědný žalovaný. Částku 70 215 Kč požadovali z titulu přeplatku na jimi uhrazeném vodném, neboť přezkoušením vodoměru instalovaného v jejich bytě zjistili, že proměřuje o 30 %, resp. (po upřesnění) o 24,55 %, více, a k ní připočetli částku 496 Kč představovanou náklady vynaloženými na přezkoušení vodoměru (dále též „Jistina 1“). Současně tvrdili, že dne 17. 1. 2018 adresovali žalovanému reklamaci vyúčtovaní služeb poskytnutých v roce 2016, vyhotoveného společností AreaOK spol. s r.o., z důvodu nesprávně spočítaného množství vody v důsledku proměřování vodoměru a sporovali také položku „režie“, která nebyla nijak doložena. Žádali tak dále zaplacení zúčtovaných záloh na vodné/stočné ve výši 13 510 Kč a položku „režie“ ve výši 7 032 Kč (dále též „Jistina 2“).
2. Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 7.
3. Na základě odvolání žalobců Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. 12. 2024, č. j. 11 Co 358/2024-186, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobce b) proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
5. V dané věci je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu; nejedná se o některé z usnesení odvolacího soudu vyjmenovaných v ustanovení § 238a o. s. ř.; přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení proto založena není.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Jinak stanoví (mimo jiné) ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
8. Výrokem I rozsudku odvolacího soudu bylo přitom rozhodnuto o pohledávkách (tvořících předmět řízení v době rozhodování odvolacího soudu), které ani ve svém souhrnu (bez ohledu na to, zda mají nebo nemají „samostatný skutkový základ“), ve vztahu ke každému ze žalobců posuzováno samostatně - vzhledem k tomu, že žalobci žalobou neuplatnili uložení povinnosti zaplacení (a rozsudky soudů v souladu se žalobním žádáním takovou povinnost neukládají) zaplacení Jistiny 1 a Jistiny 2 žalovanému společně a nerozdílně - nepřevyšují 50 000 Kč (k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží). Jinými slovy, ze žalobního žádání o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcům částku 91 253 Kč s příslušenstvím a jemu odpovídajícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně ani soudu odvolacího nevyplývá, v jakém poměru má být dluh jednotlivým žalobcům zaplacen, a jde o dělitelné plnění (žalobci nejsou nerozluční společníci), proto může každý z věřitelů (žalobců) požadovat jen svůj díl; není- li poměr určen, jsou podíly účastníků stejné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 453/2008, uveřejněné pod č. 82/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 26 Cdo 1734/2017). Dílčí nároky žalobců vůči žalovanému (s ohledem na velikost jednotlivých podílů) tak nepřesahují částku 50 000 Kč (podíl každého z nich činí 91 253 Kč : 2 = 45 626,50 Kč).
9. Přípustnost dovolání z hlediska § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nárocích více samostatných účastníků, je přitom třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým účastníkům a jejich nárokům samostatně bez ohledu na to, zda součet těchto nároků převyšuje částku 50 000 Kč (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 198/2007, či opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. 26 Cdo 1734/2017).
10. Uvedené znamená, že dovolání žalobce b) proti té části výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do zamítnutí žaloby o „jeho díl“ 45 626,50 Kč, není (objektivně) přípustné.
11. Současně dovolání žalobce b) proti té části výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně co do zamítnutí žaloby o zbývající „díl žalobkyně a)“ 45 626,50 Kč, není přípustné subjektivně.
12. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7.1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod č. 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003, či důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, uveřejněného pod č. 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. Ve shora uvedeném rozsahu však rozsudek odvolacího soudu nepůsobí újmu na právech dovolatele a neukládá mu žádné povinnosti. Odvolací soud v tomto rozsahu nerozhodoval o právech a povinnostech žalobce b), neuložil mu žádnou povinnost, rozhodnutí se netýkalo ani jeho procesního postavení.
14. Nad rámec shora uvedeného dovolací soud přesto stručně dodává k dovolacím námitkám ohledně Jistiny 1, že zpochybňuje-li dovolatel správnost právního posouzení jejího promlčení učiněného odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zpochybňováním skutkových závěrů soudů o tom, kdy se žalobci seznámili s výsledky přezkoušení vodoměru), ve skutečnosti nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování. Žalobce b) tím uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, přitom nevykazují významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu,
soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily. Nejde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16). 15. Své skutkové závěry také soudy nepostavily na neprokázání určité právně významné skutečnosti, nýbrž učinily je na základě učiněných skutkových zjištění; na otázce výkladu lhůty poskytnuté soudem v rámci poučení dle § 118a o. s. ř. proto rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (není založeno). 16. Rovněž závěr, že námitka promlčení Jistiny 1 uplatněná žalovaným není v dané věci v rozporu dobrými mravy, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Uplatnění námitky promlčení se příčí dobrým mravům jen ve výjimečných případech, kdy je výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti musí být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby odůvodnily tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Otázku, zda výkon určitého práva je ve shodě s dobrými mravy, je zapotřebí vždy posuzovat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu (srov. dovolatelem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 32 Cdo 812/2018 a tam citovanou judikaturu). Úvahy odvolacího soudu (srov. body 21. – 25. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) vedoucí k závěru, že „v poměrech této věci nejsou dány žádné výjimečné okolnosti, které by (…) tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení, opodstatňovaly“, nejsou zjevně nepřiměřené. 17. Dovolatel výslovně svým dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu i v jeho nákladovém výroku, byť vůči němu žádné dovolací námitky neprezentuje. Zde však ostatně platí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti této části rozhodnutí odvolacího soudu (objektivně) přípustné. 18. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatele proti rozsudku odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 19. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 9. 7. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu