26 Cdo 141/2023-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek pro dům č.p. XY, sídlem XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Schejbalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1070/19, proti žalovanému P. R., bytem XY, o zaplacení částky 81.814,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 61/2022, o dovolání žalovaného proti usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. července 2022, č. j. 10 C 61/2022-53, a Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2022, č. j. 26 Co 124/2022-62, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. července 2022, č. j. 10 C 61/2022-53, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2022, č. j. 26 Co 124/2022-62, se odmítá.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků. K jeho odvolání Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. září 2022, č. j. 26 Co 124/2022-62, potvrdil usnesení ze dne 20. července 2022, č. j. 10 C 61/2022-53, jímž mu soud prvního stupně osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Proti citovaným usnesením soudů obou stupňů podal žalovaný (dovolatel) včasné dovolání. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o.
s. ř.“). Usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. července 2022, č. j. 10 C 61/2022-53, které bylo rovněž dovoláním napadeno, je rozhodnutím soudu prvního stupně. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (žalovaný uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně též podal). Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31.
července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112/1997 časopisu Soudní judikatura, a ze 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto zastavil řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. července 2022, č. j. 10 C 61/2022-53 (§ 243b ve spojení s ustanovením § 104 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 15. září 2022, č. j. 26 Co 124/2022-62, pak není z posléze uvedených důvodů přípustné.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení § 237 o. s. ř., avšak podle § 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení § 237 o. s. ř., neboť ustanovení § 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř. to vylučuje. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost, aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z
23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. srpna 2017, sp. zn. III.
ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadených usnesení – § 243 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či z 3. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017). Na tomto místě dovolací soud zdůrazňuje, že v tomto případě vzniká dovolateli poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. (§ 4 odst. 1 písm. i/ zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), o čemž rozhodne soud prvního stupně (§ 3 odst. 2 a 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 4. 2023
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu