26 Cdo 1461/2023-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce P. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Bc. Zuzanou Ságnerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jáchymova 63/3, proti žalovanému K. K., narozenému XY, bytem XY, o zaplacení 234.010,99 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 16/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2022, č. j. 36 Co 341/2022-75, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 43 C 16/2022-66, žalovanému neustanovil zástupce z řad advokátů. Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 7. 10. 2022, č. j. 36 Co 341/2022-75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Žalovaný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, o kterém Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání žalovaného není přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce [§ 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). Je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř., není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle § 238 o. s. ř. okolnost, že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle § 138 o. s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle § 238 o. s. ř. by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. 29 NSCR 71/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021). Za této situace by rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo nadbytečné, bezúčelné a nehospodárné.
Je přitom třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. vzniká dovolateli poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 26 Cdo 928/2022). Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 6. 2023
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu