26 Cdo 1676/2021-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci navrhovatelky M. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vladimírou Krupičkovou, advokátkou se sídlem v Lidicích, Josefa Stříbrného 57, za účasti Společenství vlastníků jednotek domu XY, se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 91/2014, o dovolání účastníka řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2021, č. j. 6 Cmo 162/2018-159, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Účastník je povinen zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114,- Kč k rukám JUDr. Vladimíry Krupičkové, advokátky se sídlem v Lidicích, Josefa Stříbrného 57, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 12. 2. 2018, č. j. 35 Cm 91/2014-108, zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění Společenství vlastníků jednotek domu XY (dále jen „Společenství“), konaného dne 1. 10. 2014, kterým bylo schváleno uzavření nájemních smluv s účinností od 15. 10. 2014 mezi Společenstvím jako pronajímatelem a E. P. a M. B. jako nájemci, jejichž předmětem byl „nájem společných prostor za č. p. XY, k. ú. XY, dle návrhu, který byl členům Společenství předán k jednání shromáždění vlastníků dne 27.
9. 2014“ (výrok I.), zároveň rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 23. 3. 2021, č. j. 6 Cmo 162/2018-159, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že prohlásil usnesení shromáždění Společenství ze dne 1. 10. 2014 za neplatné (výrok I.), a zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud vycházel z ustanovení § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.
6. 2020 (dále jen „o. z.“), shledal na straně navrhovatelky existenci důležitého důvodu odůvodňujícího podání návrhu soudu na určení neplatnosti usnesení, neboť dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje do podstaty předmětu navrhovatelčina spoluvlastnictví z hlediska účelu jeho využití. Konstatoval, že § 1175 odst. 1 o. z. promítnutý do stanov Společenství zajišťuje každému vlastníkovi jednotky právo svobodně spravovat a užívat společné části a neztěžovat jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv a zajišťuje neměnnost společných částí domu v souladu se zákonem a stanovami Společenství.
Proto považoval požadavek navrhovatelky na zachování možnosti užívání společných částí domu proti požadavku dvou zájemců o nájemní vztah a výlučné užívání předmětných společných prostor za účelem faktického rozšíření jejich jednotek ve stísněných podmínkách domu za oprávněný.
Proti usnesení odvolacího soudu podalo Společenství dovolání, jehož přípustnost opřelo o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti dovolání (rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014) a
zpochybnil právní posouzení jen k otázce výkladu důležitého důvodu podle § 1209 odst. 1 o. z.
Dovolací soud souhlasí s dovolatelem ohledně závěru usnesení Nejvyššího soudu, na které poukázal, že při posuzování institutu určení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním Společenství je nutné vykládat jej restriktivně a uplatnit jej pouze ve zcela odůvodnitelných a výjimečných případech (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo 421/2014). Právo obrátit se na soud s návrhem na přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je proto omezeno nejen z hlediska osobního a časového, nýbrž i z hlediska věcného.
Uplatnit je může toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení), pouze do uplynutí prekluzivní lhůty tří měsíců počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (omezení časové), a jen tehdy, je-li pro to důležitý důvod (omezení věcné). Důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016, nebo ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1241/2019).
Odvolací soud otázku výkladu existence důležitého důvodu posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jestliže dospěl k závěru, že časově neomezený nájem společných prostor (v dané věci představující fakticky připojení společných prostor k jednotkám nájemců na úkor ostatních vlastníků jednotek) zasahuje do podstaty vlastnictví navrhovatelky jako vlastnice jednotky z hlediska účelu jeho využití. Dovolací soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 10. 2021
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu