26 Cdo 168/2025-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) L. R., a b) T. R., proti žalovaným 1) TRISIA, a.s., se sídlem v Třinci – Lyžbicích, nám. Svobody 526, IČO 64610152, 2) statutárnímu městu Třinec, se sídlem v Třinci, Jablunkovská 160, 3) TŘINECKÝM ŽELEZÁRNÁM, a. s., se sídlem v Třinci – Starém Městě, Průmyslová 1000, IČO 18050646, 4) Ing. Miroslavu Bednarzovi, se sídlem ve Vendryni 10, IČO 05594111, a 5) soudcům, státním zástupcům, policistům, soudním exekutorům i státním orgánům, kteří nezajistili soudní rozhodnutí na vyklizení prostor nájemníků, žalobců a) a b), a předali tak pravomoc náležející soudu žalované 1) jako soukromé osobě, o ochranu práv nájemníků, náhradu škody a nemajetkové újmy a o zrušení všech křivých obvinění a trestů nevinného žalobce a), o nařízení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 C 50/2024, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2024, č. j. 2 Co 31/2024-101,
Dovolání se odmítá.
1. Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 2. 12. 2024, č. j. 2 Co 31/2024-101, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (soudu prvního stupně) ze dne 18. 6. 2024, č. j. 92 C 50/2024-67, ve výroku I, jímž odmítl návrh žalobců na vydání tam specifikovaného předběžného opatření.
2. Dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť směřuje proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření (takovým rozhodnutím je i usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3300/2019, ze dne 29. 6. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1585/2020, a ze dne 20. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 623/2024).
3. Nejvyšší soud ho proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s § 243f odst. 3 o. s. ř.) odmítl, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.).
4. Pro úplnost je třeba zdůraznit, že v případě odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. vzniká dovolatelům poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř.; o této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021).
5. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 2. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu