26 Cdo 1716/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Hany Müllerové
v právní věci žalobkyně V. H., zastoupené advokátkou, proti žalované Z. M., o
přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod
sp.zn. 10 C 102/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. října 1999, č.j. 12 Co 106/99-81, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. října 1999,
č.j. 12 Co 106/99-81, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. října
1998, č.j. 10 C 102/98-38, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu
řízení.
O d ů v o d n ě n í.
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14.10.1998, č.j. 10 C 102/98-38,
přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 4, o velikosti 2+1 s
příslušenstvím, ve III. podlaží domu č.p. 116, ulice K. v O. (dále "předmětný
byt") s tím, že nájemní poměr žalované skončí uplynutím tříměsíční výpovědní
lhůty, a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po
zajištění náhradního ubytování; dále rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud
vzal za prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí domu, v němž se předmětný byt
nachází, že žalovaná je nájemkyní tohoto bytu, v němž bydlí se svým nezletilým
synem, který trpí zdravotními problémy (kožní onemocnění), a že žalovaná
neplatí řádně a včas nájemné z předmětného bytu (v jednotlivých měsících roku
1997 neplatila nájemné buď vůbec nebo toliko zčásti, případně opožděně), což
odůvodňuje závadami v bytě (plíseň na zdech). Dospěl k závěru, že výpovědní
důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák., uplatněný ve výpovědi z nájmu
bytu, dané (a doručené) žalované, je dán, když dovodil, že ze strany žalované
nejde o určité vybočení (exces), ale o dlouhodobé porušování povinnosti nájemce
bytu. K námitce žalované, že neplatí nájemné z důvodu závad v bytě nepřihlédl s
poukazem na to, že měla možnost domáhat se přiměřené slevy z nájemného, což
však neučinila. Povinnost žalované k vyklizení vázal podle § 712 odst. 5
obč.zák. na zajištění náhradního ubytování, když důvod zvláštního zřetele hodný
shledal v tom, že žalovaná pečuje o nezletilé dítě.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci
rozsudkem ze dne 19. října 1999, č.j. 12 Co 106/99-81, změnil rozsudek soudu
prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalované k
předmětnému bytu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud doplnil dokazování opětovným výslechem žalované, výslechem
žalobkyně a listinnými důkazy; z provedeného dokazování učinil zjištění, že
závady v předmětném bytě trvají, že žalovaná uhradila dlužné nájemné (mimo
poplatku z prodlení ve výši 16.173.-Kč) a podepsala dodatky k nájemní smlouvě o
zvýšení nájemného, že rozhodnutím Úřadu města O. ze dne 10.12.1997 č.j.
OPS-5899/97-Ro, byla žalobkyni jako vlastníkovi stavby uložena povinnost
provést udržovací práce na nemovitosti, v níž se předmětný byt nachází do
31.1.1998 (mimo jiné odstranění plísně a následné vymalování po zatečení v bytě
žalované - pokoji, kuchyni a WC), že toto rozhodnutí bylo (poté, co žalovaná na
svůj náklad provedla odstranění plísně v pokoji) změněno rozhodnutím Okresního
úřadu v O. ze dne 9.3.1998, značka RR/276/98/B/330, tak, že odstranění
uvedených závad bylo omezeno na kuchyni a WC, a současně byla žalobkyni uložena
povinnost provést opravu veškerých závad střešní krytiny (to vše do 31.5.1998),
a že nezletilý syn žalované se několik let léčí pro kožní onemocnění. Na
základě toho dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1
písm. d/ obč.zák., opírající se o neplacení nájemného žalovanou, není dán.
Zaujal právní názor, že uvedený výpovědní důvod předpokládá porušení povinnosti
nájemcem bytu, které dosáhne takové intenzity, že jej lze kvalifikovat jako
hrubé. Tento předpoklad však nebyl v dané věci splněn, neboť "kvalita užívaného
bytu a výše nájemného nebyla ve vzájemné jednotě, výše nájemného byla pro
evidentní závady v bytě sporná a tudíž nelze hodnotit jeho neplacení v plné
výši z hlediska ust. § 711 odst. 1 písm. d/ o.z. jako intenzivní a hrubé
porušení povinnosti" nájemcem (žalovanou). Současně odvolací soud konstatoval,
že přivolení k výpovědi by v dané věci "bránila i aplikace § 3 o.z." Vyšel
přitom ze skutkových zjištění, která učinil z výsledků doplněného dokazování a
dovodil, že výkon práva žalobkyně není v souladu s dobrými mravy, a to s
přihlédnutím k důvodům, pro které žalovaná neplatila nájemné, k tomu, že dlužné
nájemné uhradila, jakož i k tomu, že žalobkyně dosud neprovedla udržovací práce
nařízené stavebním úřadem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v
němž uplatněné dovolací důvody podřadila ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/, c/
a d/ o.s.ř. Nesprávnost napadeného rozhodnutí dovozuje dovolatelka především z
toho, že neposoudil jednání žalované - která opakovaně neplatila nájemné, příp.
je platila opožděně, ačkoliv nebyla v situaci, kdy by nemohla své povinnosti
dostát - jako hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu ve smyslu §
711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. Odvolacímu soudu dále vytýká nesprávnost právního
závěru o "sporném nájemném", a s poukazem na ustanovení § 696 odst. 1, § 691, §
698 a § 699 obč.zák. dovozuje, že výše nájemného sporná nebyla, neboť
pronajímatel může zvýšit nájemné jednostranně, a nájemce má možnost domáhat se
z důvodu závad v bytě slevy z nájemného, příp. tyto závady odstranit sám, což
však žalovaná neučinila. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího
soudu, který - s poukazem na tvrzené neodstraněné závady v bytě a na zaplacení
dlužného nájemného žalovanou - shledal důvod pro odepření výkonu práva
žalobkyně pro rozpor s dobrými mravy. Namítá, že ustanovení § 3 odst. 1
obč.zák. nelze aplikovat jen ve prospěch jedné strany, a že je nutno vzít v
úvahu okolnosti, jež jsou dány u obou stran občanskoprávního vztahu. Odvolací
soud však nepřihlédl k okolnostem na straně žalobkyně, zejména k tomu, že její
právní předchůdce převzal dům, ve kterém se předmětný byt nachází, ve špatném
technickém stavu, že již v roce 1990 žádal bývalý manžel žalované tehdejší PBH
v O. o odstranění závad (zatékání střechou), a že rodiče žalobkyně vynaložili
na opravy tohoto domu značné náklady. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241
odst. 3 písm. c/ o.s.ř. spatřuje dovolatelka v tom, že tvrzení žalované o
důvodech neplacení nájemného nebylo posuzováno v souvislosti s "prokázanými
okolnostmi případu". Jestliže skutkové tvrzení žalované o nepravidelném placení
nájemného z důvodu závad v bytě bylo pro soud prvního stupně bezvýznamné (uvádí
se dále v dovolání), pak nabylo-li vzhledem k jinému právnímu názoru, zaujatému
odvolacím soudem na významu, nelze účastníku, v jehož neprospěch vyznívá, upřít
možnost nechat je přezkoumat odvolacím soudem na základě jeho odvolání. Byl-li
by právní názor odvolacího soudu správný, byly zde dány důvody pro zrušení
rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť jinak by byla porušena zásada
dvouinstančnosti soudního řízení (zde dovolatelka poukazuje na nález Ústavního
soudu z 24.9.1998, sp.zn. III. ÚS 139/98. Z toho pak dovolatelka dovozuje
naplnění vady podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Navrhla, aby rozhodnutí
odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před
1.1.2001 - dále jen "o.s.ř.".).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.)
shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí
řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního
zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je podle § 238 odst. 1
písm. a/ o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí v
rozsahu vyplývajícím z ustanovení § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Vady uvedené v § 237 o.s.ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se
nepodávají; jinak je tomu ohledně tzv. jiných vad řízení podle § 241 odst. 3
písm. b/ o.s.ř.
V rozsudku ze dne 24.3.1999, sp.zn. 21 Cdo 1901/98, uveřejněném ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit č. 5, ročník 2000, pod pořadovým
číslem 30, vyslovil Nejvyšší soud právní názor, že je-li ke správnému
rozhodnutí o věci samé zapotřebí podstatných (pro rozhodnutí zásadně
významných) skutkových zjištění, která neučinil soud prvního stupně, popřípadě
která tento soud učinil, ale vzhledem k nesprávnému právnímu názoru, který
zaujal, na nich své rozhodnutí nezaložil, nejsou podmínky ani pro potvrzení ani
pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně; odvolací soud proto rozhodnutí zruší
a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění citovaného
rozhodnutí vyplývá, že podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu
prvního stupně nejsou dány mimo jiné tehdy, jestliže právní posouzení věci
soudem prvního stupně je nesprávné a její správné právní posouzení vyžaduje
další skutková zjištění, která odvolací soud sám nemůže učinit. Tak je tomu
nejen v případě, kdy je zapotřebí rozsáhlejšího doplnění dokazování, které
nelze provést bez průtahů (§ 213 odst. 2 o.s.ř.), ale i tehdy, jestliže se má
doplnění dokazování týkat podstatných skutečností (výsledkem doplnění
dokazování by měla být zásadní skutková zjištění, která rozhodujícím způsobem
ovlivní právní posouzení věci). Nedostatek rozhodujících (pro správné
rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění nemůže odvolací soud
nahradit vlastním doplněním dokazování (možnost odvolacího soudu doplnit
dokazování má své meze dané tím, že základem odvolacího řízení je přezkoumání
rozhodnutí soudu prvního stupně), ani tím, že tato skutková zjištění převezme z
rozhodnutí soudu prvního stupně, který je učinil přesto, že vzhledem k
(nesprávnému) právnímu názoru, který zaujal, na nich své rozhodnutí nezaložil. Tímto postupem - pokud by vyústil ve změnu rozhodnutí soudu prvního stupně - by
odvolací soud porušil zásadu dvouinstančnosti občanského soudního řízení, neboť
by účastníkům odepřel možnost přezkumu správnosti nových, popřípadě - z pohledu
soudu prvního stupně - dosud bezvýznamných (z hlediska právního posouzení věci
odvolacím soudem ovšem rozhodujících) skutkových zjištění na základě jejich
odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně; rozhodnutí odvolacího soudu
založené na těchto skutkových zjištěních by ve svých důsledcích bylo rozhodnutí
vydaným v jediném stupni. Přitom nedodržení zásady dvouinstančnosti občanského
soudního řízení zároveň představuje porušení stanoveného postupu, kterým se
každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu
ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením
předsednictva České národní rady ze dne 16.12.1992 jako součást ústavního
pořádku České republiky (uveřejněné pod č. 2/1993 Sb.), a zasahuje do práva na
soudní ochranu, zaručeného touto ústavněprávní normou. V této souvislosti lze
poukázat na (dovoláním zmíněný) nález Ústavního soudu ze dne 24.9.1998, sp.zn. III. ÚS 139/98, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České
republiky, ročník 1998, svazek 12 - III.
díl, pod pořadovým číslem 106, jakož i
na nález Ústavního soudu ze dne 11.12.1997, sp.zn. IV. ÚS 218/95 (srov. Sbírku
nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 9, Praha, C.H. Beck
1998, str. 381), a na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne
26.10.1998, sp.zn. 26 Cdo 540/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, ročník 1999, pod pořadovým číslem 41.
V projednávané věci soud prvního stupně shledal žalobu na přivolení k
výpovědi z nájmu žalované k předmětnému bytu důvodnou, když zaujal názor, že
uplatněný výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. (neplacení
nájemného ve stanovené výši za dobu delší než tři měsíce) je dán. Tvrzení
žalované, že důvodem neplacení nájemného byly pronajímatelem (žalobkyní)
neodstraněné závady v bytě, neshledal právně významným; neučinil ohledně tohoto
tvrzení skutková zjištění (jak vyplývá ze spisu, neprovedl ani důkaz listinami,
předloženými žalovanou při jednání konaném dne 24.6.1998 - č.l. 22 spisu -
rozhodnutím Úřadu města O. ze dne 10.12.1997 a rozhodnutím Okresního úřadu v O.
ze dne 9.3.1998). Jestliže odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně
považoval uvedené skutkové tvrzení žalované (namítané i v odvolání) za významné
pro právní posouzení věci, a bylo-li k těmto tvrzením zapotřebí provést další
důkazy, které z výše uvedených důvodů nemohly (neměly) být provedeny až v
odvolacím řízení, nebyly splněny podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu
rozsudku soudu prvního stupně, a odvolací soud měl proto tento rozsudek z
důvodů uvedených v § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. zrušit a věc vrátit soudu
prvního stupně k dalšímu řízení. Nepostupoval-li odvolací soud tímto způsobem a
poté, kdy sám doplnil dokazování, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobu zamítl, přičemž své rozhodnutí opřel o skutková zjištění vyplývající z
jím provedených důkazů, odepřel žalobkyni možnost nechat správnost dalších
skutkových zjištění (a správnost na nich postavených právních závěrů)
přezkoumat na základě odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím
soudem. Řízení před odvolacím soudem je tak postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 1
části věty za středníkem o.s.ř. zrušil, aniž se zabýval dalšími námitkami
dovolatelky, podřazenými § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Protože důvody, pro
které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu
prvního stupně (neboť jak vyplývá z výše uvedeného i řízení před ním je
postiženo vadou ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), zrušil
dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního
stupně) závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V dalším řízení soud nepřehlédne právní názor vyjádřený v rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2001, sp.zn. 26 Cdo 532/2000, podle kterého z
ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. vyplývá, že neplacení nájemného nebo
úhrad za služby spojené s užíváním bytu nájemcem po dobu delší než tři měsíce
je zákonem označováno jako hrubé porušení povinnosti nájemcem bytu, které
zakládá důvod výpovědi nájmu bytu pronajímatelem. Opírá-li se výpovědní důvod
podle citovaného ustanovení o toto (příkladmo uvedené) jednání nájemce, nelze
naplnění těchto v zákoně stanovených podmínek hodnotit z pohledu obecně
vymezené skutkové podstaty výpovědního důvodu, upraveného v § 711 odst. 1 písm.
d/ obč.zák.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení,
včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12.března 2001
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová