Judikát 26 Cdo 1769/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03.03.2026
Spisová značka:26 Cdo 1769/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.1769.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zneužívání výkonu práv a povinností
Dotčené předpisy:§ 8 obč. zák. § 1179 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D
26 Cdo 1769/2025-259
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Z. B., zastoupeného JUDr. Bc. Jiřím Štumarem, advokátem se sídlem v Plzni, Plovární 478/1, proti žalovanému Společenství vlastníků XY, zastoupenému JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, o nahlížení do dokladů, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 11 C 268/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2025, č. j. 64 Co 586/2024-226, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3327,50 Kč k rukám JUDr. Tomáše Tomšíčka, advokáta se sídlem v Plzni, Vlastina 602/23, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:
1. Žalobou podanou dne 8. 11. 2023 se žalobce (vlastník bytové jednotky č. 969/7 nacházející se v budově č. p. XY, XY, bytový dům, postavené na pozemku parc. č. st. XY, k. ú. XY – dále jen „byt“, „dům“ a „pozemek“) domáhal, aby žalovanému (společenství vlastníků) byla uložena povinnost umožnit mu ve smyslu § 1179 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), nahlédnout do dokumentace k platbě odměn členů orgánu žalovaného za roky 2016–2021. 2. Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, č. j. 64 Co 586/2024-226, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih (soud prvního stupně) ze dne 30. 5. 2024, č. j. 11 C 268/2023-174, kterým žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 3. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné, protože závěr odvolacího soudu, že žalobce zjevně zneužívá své právo, není zjevně nepřiměřený a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci. 4. Za šikanózní výkon práva je podle ustálené soudní praxe považována situace, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, a hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1767/2024). Šikanózní výkon práva představuje zneužití práva, které nepožívá ochrany ve smyslu § 8 o. z. 5. Problematikou zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (viz např. rozsudek ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, uveřejněný pod č. 101/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v nichž zdůraznil, že zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti.
e 25. 9. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1767/2024). Šikanózní výkon práva představuje zneužití práva, které nepožívá ochrany ve smyslu § 8 o. z. 5. Problematikou zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí (viz např. rozsudek ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, uveřejněný pod č. 101/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v nichž zdůraznil, že zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (srovnej také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2854/2022, ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 1613/23, a v něm citovanou judikaturu). Závěry, zda jde o zjevné zneužití práva, může dovolací soud zpochybnit jen tehdy, pokud by tato úvaha byla z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená (viz např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněného pod č. 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 6. Při úvaze, zda dovolatel uplatňuje své právo šikanózním způsobem (zjevně zneužívá své právo), přihlédl odvolací soud (soud prvního stupně) ke všem právně relevantním okolnostem, a to jak na straně dovolatele, tak na straně žalovaného – zejména vzal zřetel na množství žalob, jimiž se žalobce domáhá vůči žalovanému splnění řady povinností (současně v bodě 20 odůvodnění svého rozsudku uvedl i některé konkrétní spisové značky těchto sporů), množství výzev, které žalovanému zasílá, a to včetně jejich obsahu, srozumitelnosti, písma a nekonkrétnosti jeho žádostí o nahlédnutí do dokladů. Jeho úvaha (s ohledem na provedené dokazování a učiněná skutková zjištění, která odpovídají obsahu spisu) není zjevně nepřiměřená. 7. Uzavřel-li odvolací soud, že dovolatel podanou žalobou zjevně zneužívá své právo, pak otázka, zda má společenství vlastníků povinnost splnit závazek podle § 1179 o. z. vůči svému členu ve lhůtě bez zbytečného odkladu, jestliže výzva ke splnění této povinnosti neobsahovala konkrétní lhůtu k plnění, přípustnost dovolání založit nemůže, neboť na ní napadené rozhodnutí nespočívá (nezávisí) – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3585/2019. 8. Zpochybňuje-li dovolatel správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zejména ohledně existence a výsledků dalších soudních řízení, rozsahu jeho žádostí, a subjektivní motivace k výkonu jeho práva uplatňovaného žalobou, vzniku konkrétní škody nebo újmy, jež měla být zneužívajícím jednáním způsobena), nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v § 132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č.
o žalobou, vzniku konkrétní škody nebo újmy, jež měla být zneužívajícím jednáním způsobena), nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, zakotvenou v § 132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod č. 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jen pro úplnost lze dodat, že skutková zjištění nevykazují žádný významný nesoulad, odpovídají provedenému dokazování, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil. 9. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který dovolatel zjevně napadá jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 3. 3. 2026
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu