Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 189/2025

ze dne 2025-03-11
ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.189.2025.1

26 Cdo 189/2025-448

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Romanem Šebkem, Ph.D. ve věci žalobkyně Help finance – finanční služby, s.r.o., se sídlem ve Zlíně – Prštném, Náves 56, IČO 01846094, zastoupené Mgr. Petrem Hronem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pujmanové 1753/10a, proti žalované M. P., o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 37 C 120/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2022, č. j. 27 Co 219/2022-395, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

nemovitosti (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastnic (výrok II).

2. Na základě odvolání žalované Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. 11. 2022, č. j. 27 Co 219/2022-395, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že lhůta k vyklizení činí 6 měsíců od právní moci rozsudku, jinak jej v tomto výroku i ve výroku II potvrdil (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení účastnic (výrok II).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (zastoupena advokátem) včasné dovolání. V průběhu dovolacího řízení, konkrétně dne XY, však zemřela.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaná zemřela po vydání rozhodnutí odvolacího soudu a povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat [není zde žádné právo (povinnost), jež by mohlo na případné dědice žalované přejít, neboť žalované podle obsahu spisu nesvědčil právní důvod k užívání dotčených nemovitostí, a žalobkyní tvrzená neexistence práva tyto nemovitosti užívat a tomu odpovídající povinnost je vyklidit se vztahovala toliko k její osobě], Nejvyšší soud (pověřený člen senátu Nejvyššího soudu – § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) dovolací řízení zastavil (§ 19, § 103, § 107 odst. 5 a § 243b o. s. ř.).

5. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozhodnutí dle § 243 písm. b) o. s. ř. za situace, kdy dovolatelka (navrhovatelka) zemřela (ztratila způsobilost být účastníkem řízení) a kdy nejsou (jako v tomto případě) splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání; tím není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci nebo vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí dle § 243 o. s. ř. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se dovolání jeví jako pravděpodobně úspěšné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).

6. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno nebylo, neboť v řízení, v němž jeden z účastníků ztratil způsobilost být účastníkem řízení a není zde (ohledně jeho předmětu) právního nástupce, je pojmově vyloučeno přiznat zbylému (jedinému) účastníkovi náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 3. 2025

JUDr. Roman Šebek, Ph.D. pověřený člen senátu