Nejvyšší soud Usnesení občanské

26 Cdo 1898/2019

ze dne 2019-08-06
ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1898.2019.1

26 Cdo 1898/2019-191

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem

ve věci žalobkyně A. K., bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Konečnou, advokátkou

se sídlem v Brně, Pekařská 440/84, proti žalovaným 1/ M. M., narozené XY, bytem

XY, zastoupené JUDr. Radovanem Rumlerem, advokátem se sídlem v Boskovicích,

náměstí 9. května 2136/10, 2/ J. M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému

JUDr. Pavlem Ryšem, advokátem se sídlem v Blansku, Mahenova 1220/13, a 3/ J.

M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Čestmírem Sekaninou, advokátem

se sídlem v Boskovicích, Hybešova 2378/17, o vyklizení nemovitých věcí, vedené

u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 11 C 58/2018, o dovoláních žalovaných

proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2018, č. j. 37 Co

243/2018-68, t a k t o :

Dovolání se odmítají.

Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – § 243f odst.

2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené

zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) jako soud dovolací dovolání

žalovaných (dovolatelů) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. září

2018, č. j. 37 Co 243/2018-68 (k nimž se žalobkyně prostřednictvím své

advokátky písemně vyjádřila), odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř., neboť

neobsahují náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř., přičemž

tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelé

včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání), neodstranili (§ 241b odst. 3 o.s.ř.).

Konkrétně v dovoláních scházejí relevantní údaje o tom, v čem dovolatelé

spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek

uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř. považují pro účely přípustnosti dovolání za

splněné. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že požadavek,

aby dovolatel v dovolání vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů

přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí

dovolání. Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle § 237

o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek

považuje za splněné, přičemž z dovolání (z jeho celkového obsahu) musí být

patrno, která konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, na níž napadené

rozhodnutí závisí, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebo je

rozhodována rozdílně, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit

anebo od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil

odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 26.

listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013, z 3. května 2017, sp. zn. 26 Cdo

276/2017, či z 14. února 2019, sp. zn. 26 Cdo 4677/2018). Takový údaj se však z

obsahu dovolání nepodává a tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se

přezkumem napadeného rozhodnutí, resp. konkrétní právní otázkou, na jejímž

řešení rozhodnutí spočívá, mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu

České republiky z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č.

4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 18. července 2017, sp zn.

26 Cdo 2408/2017).

Současně nelze přehlédnout, že výše uvedenému požadavku vztahujícímu se k

přípustnosti dovolání dovolatelé ani vyhovět nemohli, neboť vyjadřují-li se ve

svých dovoláních toliko ke skutkovým záležitostem (z nichž navíc napadené

rozhodnutí – vzhledem k současnému stádiu řízení – ani vycházet nemohlo),

nenapadli (objektivně napadnout ani nemohli) právní otázku, na jejímž řešení

bylo napadené rozhodnutí založeno. Na tomto místě dovolací soud již jen pro

úplnost zdůrazňuje, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy

způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním

napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a

jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 8. 2019

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu