26 Cdo 2053/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v
právní věci žalobců a) J. F., b) L. F., c) D. F., zastoupených Mgr. Jakubem
Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Oldřichova 299/23, proti žalovaným 1)
J. M., 2) Mahon Management s.r.o., se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1046/8, IČO
45795932 3) JUDr. M. Z., exekutorovi se sídlem v Praze 5, Strojírenská 47/18,
zastoupenému JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, advokátem se sídlem v Klatovech,
Plánická 171, 4) T. H., zastoupenému Milanem Bláhou, advokátem se sídlem v
Praze 9, Lánská 65/8, o určení neplatnosti dražby nemovitosti, vedené u
Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 19 C 105/2011, o dovolání žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2013, č. j. 20 Co
329/2013-300, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 3) na
náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800 Kč k rukám JUDr. Miloslava
Zwiefelhofera, advokáta se sídlem v Klatovech, Plánická 171, do tří dnů od
právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 4) na
náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Milana Bláhy,
advokáta se sídlem v Praze 9, Lánská 65/8, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení.
IV. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1) a 2) nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Původní žalobci a) J. F. a b) I. F. se žalobou podanou dne 12. 12. 2011
domáhali určení, že dražba, prováděná soudním exekutorem JUDr. M. Z. (třetí
žalovaný), jež proběhla dne 12. 4. 2011 v rámci exekučního řízení vedeného u
Exekutorského úřadu Praha 3, pod sp. zn. 144 EX 911/10 ve prospěch oprávněného
J. M. (první žalovaný) proti povinné Mahon Management s.r.o. (druhá žalovaná) a
jejímž předmětem byl rodinný dům č. p. 97 na stavební parcele č. 160, pozemek
parc. č. st. 160 - zastavěná plocha a nádvoří a pozemek parc. č. 80/5 -
zahrada, vše vedené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální
pracoviště Beroun, pro katastrální území B., obec K., zapsané na LV č. 122,
vydražené T. H. (čtvrtý žalovaný), je neplatná. Návrh zdůvodnili zejména tím,
že dražba provedená dne 12. 4. 2011 neproběhla v souladu se zákonem a nemohlo
dojít k platnému vydražení předmětných nemovitostí čtvrtým žalovaným, neboť
bylo porušeno jejich vlastnické právo ke shora specifikovaným nemovitostem.
Mají za to, že je tu dostatečný naléhavý právní zájem na určení neplatnosti
provedené dražby předmětných nemovitostí z důvodu, že nemohli podat žalobu na
vynětí nemovitostí z exekuce, neboť nebyli účastníky řízení, a že u Okresního
soudu v Berouně v té době probíhalo soudní řízení o určení jejich vlastníka.
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 23. 11. 2012, č. j. 19 C 105/2011-209,
ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 2. 2013, č.
j. 19 C 105/2011-216), žalobu na určení neplatnosti dražby zamítl a rozhodl o
nákladech řízení účastníků. Dospěl k závěru, že žalobu, kterou by se žalobce
mohl domoci vyslovení neplatnosti nucené dražby vedené v rámci exekuce podle
zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční
řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční
řád“), nebo vedené v rámci výkonu rozhodnutí podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
náš právní řád nezná. S pojmem neplatnosti dražby se lze setkat pouze v rámci
zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů,
podle něhož však dražba neproběhla. Doplnil, že nabytí vlastnického práva na
základě příklepu je originárním způsobem nabytí vlastnického práva a dochází k
němu bez ohledu na případné vlastnické právo předchůdce. Skutečnému vlastníkovi
předmětu dražby se poskytuje ochrana pouze prostřednictvím žaloby vylučovací
(excindační) podle § 267 o. s. ř., kterou žalobci nevyužili.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze (poté, co usnesením ze dne 26. 8. 2013,
č. j. 20 Co 329/2013-286, ve znění usnesení ze dne 4. 11. 2013, 20 Co
329/2013-304, mimo jiné rozhodl, že na místo zemřelé žalobkyně b) I. F.
vstupují do řízení dědici J. F., X L. F., narozená X a D. F., narozený X,
všichni bytem K. 97) rozsudkem ze dne 23. 10. 2013, č. j. 20 Co 329/2013-300,
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení ve výroku
ve věci samé a ve výrocích o nákladech řízení, změnil jen výši náhrady nákladů
řízení ve vztahu mezi žalobci a 3) a 4) žalovaným; současně rozhodl o nákladech
odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že zákon dává pravomoc obecným soudům k
přezkoumání a zrušení pravomocného rozhodnutí ve věcech mimořádných opravných
prostředků a Ústavnímu soudu v řízení o ústavní stížnosti. Mimo těchto zákonem
stanovených řízení nemají soudy pravomoc k přezkoumání a zrušení pravomocného
rozhodnutí soudu nebo soudního exekutora, kterému byla v exekučním řízení
zákonem svěřena pravomoc vydávat rozhodnutí. Opravným prostředkem proti
usnesení o příklepu je odvolání podle § 336k odst. 1, 2 o. s. ř. (ve znění do
31. 12. 2012), neboť soud není oprávněn přezkoumávat správnost postupu soudního
exekutora při nařízení a provádění dražby v jiném řízení než v řízení
exekučním, ve kterém bylo usnesení o příklepu vydáno. Ztotožnil se se závěrem
soudu prvního stupně, že jediným možným prostředkem ochrany případného
vlastnického práva žalobců bylo podání vylučovací (excindační) žaloby podle §
267 o. s. ř.
Žalobci napadli rozhodnutí odvolacího soudu včasným dovoláním, které Nejvyšší
soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013
Sb.) - dále opět jen „o. s. ř.“ – a jako nepřípustné je podle § 243c odst. 1 o.
s. ř. odmítl, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Pravomoc soudů je jednou z tzv. podmínek řízení (§ 103 o. s. ř.), jejíž
nedostatek nelze odstranit, přičemž důsledkem tohoto nedostatku je zastavení
řízení (§ 104 odst. 1 věty první o. s. ř.). Při závěru o nedostatku soudní
pravomoci je soud v usnesení o zastavení řízení (s výjimkou případu zastavení
řízení pro nedostatek pravomoci tuzemských soudů) vždy povinen současně
rozhodnout o tom, kterému správnímu nebo jinému orgánu věc postupuje (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 532/2001,
uveřejněné pod č. 23/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek); není-li
takového jiného orgánu, pak nemůže být povolán k ochraně práv a oprávněných
zájmů účastníků sporu zpravidla jiný orgán než právě soud (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2498/99, publikované v
časopise Soudní judikatura pod č. 110/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2399/2009). Odvolací soud postupoval v souladu s
uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu, jestliže odvolání věcně projednal a
rozhodl o něm, neboť stávající podoba žaloby nedovoluje uzavřít, že by k
projednání a rozhodnutí věci měl být povolán jiný orgán než soud.
Určovací žaloba však není institutem pro určení neplatnosti (procesního)
rozhodnutí soudu (soudního exekutora). Rozhodnutí soudu (státního orgánu) není
právní úkon (§ 34 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů), nýbrž individuální právní akt orgánu státní moci, a nelze na něj
aplikovat ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti právních úkonů. Je tudíž
pojmově vyloučeno domáhat se určení neplatnosti rozhodnutí soudu (soudního
exekutora) ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. Proto na požadovaném určení ani
nemůže být dán naléhavý právní zájem a je vyloučena i existence věcné
legitimace účastníků řízení. Nelze tedy než konstatovat, že žalobci zvolili
zcela nepřípustný procesní postup, který právní řád (právní předpisy)
neumožňuje, i kdyby se jednalo o rozhodnutí nezákonné (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 575/2008).
Pro úplnost lze dodat, že je třeba rozlišovat mezi provedením exekuce podle
ustanovení § 66 a násl. exekučního řádu, příp. provedením soudního výkonu
rozhodnutí podle ustanovení 335 a násl. o. s. ř., prodejem (nemovitých) věcí
formou dražby a dražbou realizovanou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných
dražbách, ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení § 24 a § 48 žalobu
na vyslovení neplatnosti dražby upravuje. Jde však o rozdílné instituty, při
nichž dochází ke zpeněžení nemovitostí a uspokojení pohledávky věřitele a které
nelze ztotožňovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn.
29 Cdo 1361/2009).
Konečně je rozhodovací praxe ustálena rovněž v závěru, že jediným prostředkem k
ochraně práv třetích osob při dosud probíhající exekuci (výkonu rozhodnutí) je
žaloba uvedená v § 267 o. s. ř. (tzv. vylučovací žaloba). Např. v rozsudku ze
dne 27. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 850/2005, Nejvyšší soud dovodil, že jestliže
vlastník nemovitosti, který v katastru není jako vlastník zapsán a který se
domnívá, že mu svědčí vlastnické právo, zjistí, že jeho nemovitost má být
prodána v dražbě na základě již nařízené exekuce, může se bránit vylučovací
žalobou; jakmile je taková žaloba podána, musí být exekuční řízení přerušeno až
do rozhodnutí o žalobě. Není-li však vylučovací žaloba podána, nic nebrání
provedení dražby a vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovitosti s
příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li
nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu, i když vydražená
nemovitost nebyla vlastnictvím povinného, ale vlastnictvím třetí osoby, která
na tuto skutečnost exekutora upozornila. Jde o originární způsob nabytí
vlastnického práva, při kterém je vlastnictví předchůdce (povinného) nerozhodné.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí,
můžou žalovaní podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu