26 Cdo 2220/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra
ve věci žalobců a) S. M. a b) H. M., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1)
V. J. a 2) A. O., zastoupeným advokátem, o vyklizení bytu, vedené u
Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 36/2003, o dovolání žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2005, č. j. 19 Co 367/2004-98,
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2005, č. j. 19 Co 367/2004-98,
a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. května 2004, č. j. 5 C
36/2003-78, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Prostějově k dalšímu
řízení.
Okresní soud v Prostějově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. května
2004, č. j. 5 C 36/2003-78, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby
žalovaným byla uložena povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci
rozsudku „byt č. 30, o velikosti 3 + 1, na ulici E. B. 4/7 v P.“ (dále jen
„předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobců Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12.
října 2005, č. j. 19 Co 367/2004-98, citovaný rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Z provedených důkazů (zejména svědeckých výpovědí a listinných důkazů) vzaly
soudy obou stupňů především za zjištěno, že žalobce (společný nájemce
předmětného bytu a společný člen družstva) vyhledal inzerát „na odkoupení
bytu“, na jehož základě se žalobci zkontaktovali se zájemcem o byt R. B., že
žalobce věděl o převodu členských práv a povinností na R. B., že s žalobkyní
tento převod připravoval tím, že vyhledával vhodné nabídky, účastnil se jednání
žalobkyně s R. B. a byl také informován o výši úplaty za uvedený převod, že
žalobkyně (společná nájemkyně a společná členka družstva DVB družstvo), jako
převádějící a R. B. jako nabyvatel uzavřeli ohledně předmětného bytu dne 26.
června 2002 písemnou dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s
členstvím v bytovém družstvu (dále též jen „dohoda ze dne 26. června 2002“), že
šlo o převod úplatný za částku 500.000,- Kč a že následně vznikl mezi žalobci a
R. B. spor ohledně převzaté finanční částky, neboť žalobci měli z tohoto titulu
obdržet jen částku 45.000,- Kč. Dále rovněž zjistily, že na základě dohody o
převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ze
dne 29. července 2002 uzavřené mezi R. B. jako převádějícím a oběma žalovanými
jako nabyvateli převádějící převedl na nabyvatele ke dni 31. července 2002
členská práva a povinnosti spojené s členstvím v družstvu včetně práva užívat
předmětný byt. Poté učinily skutkový závěr, že z chování žalobce zcela
jednoznačně vyplynulo, že „udělil souhlas své manželce, tj. druhé žalobkyni, k
nakládání s členskými právy a povinnostmi, tyto převáděla tedy se souhlasem S.
M.“, jak to vyjádřil odvolací soud. Na tomto skutkovém základě odvolací soud
shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že ve vztahu k dohodě ze dne
26. června 2002 není vyloučena úvaha o její relativní neplatnosti ve smyslu §
40a ve spojení s § 145 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve
znění platném v době uzavření dohody ze dne 26. června 2002 /a ve znění do 30.
března 2006/ (dále jen „obč. zák.“). Poté rovněž dovodil, že udělil-li žalobce
souhlas žalobkyni k nakládání s členskými právy a povinnostmi, nemohl se
úspěšně dovolat relativní neplatnosti dohody ze dne 26. června 2002. Následně
uzavřel, že žalobci nejsou v dané věci aktivně věcně legitimováni, neboť za
této situace dohodou ze dne 26. června 2002 (platně) převedli svá členská práva
a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu na R. B. a již tedy „nejsou
nájemci předmětného bytu ani členy předmětného družstva“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost
opřeli o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen
„o.s.ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadili pod dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) o.s.ř. Za zásadně právně významné pokládali otázky, „jaké
jednání jednoho z manželů lze považovat za jeho souhlas s dispozicí s majetkem
ve společném jmění manželů druhým manželem a jak musí být tento souhlas
konkrétní“. V této souvislosti zdůraznili, že soudy obou stupňů nesprávně
dovodily, že „zjištěný skutkový stav odůvodňuje závěr, že žalobce A) souhlasil
s převodem členských práv a povinností tak, jak jej žalobkyně B) uskutečnila
smlouvou ze dne 26. června 2002“, a pokračovali, že žalobce pouze vyhledával
vhodné nabídky a „pasivně“ se účastnil jednání druhé žalobkyně s R. B. a
současně byl srozuměn „s výměnou členských práv a povinností za byt 1+1 s
doplatkem“, nikoliv s převodem členských práv a povinností (pouze) za úplatu
(„navíc za tak nízkou částku“). Dále namítli, že podepsal-li dohodu ze dne 26.
června 2002 „pouze jeden ze společných členů, je ji třeba považovat za
absolutně neplatnou a k této absolutní neplatnosti měly soudy obou stupňů
přihlédnout z úřední povinnosti“. Zde poukázali na právní závěry obsažené v
rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky ve věcech sp. zn. 26 Cdo
501/2003, sp. zn. 26 Cdo 2440/2004 a sp. zn. 29 Odo 582/2005. Navrhli, aby
dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání namítli, že z dovolání nevyplývá „z jakého
důvodu má mít napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní
význam“. Navrhli, aby bylo „zamítnuto“.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. října 2005, tedy
po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení
provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3.
přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.), Nejvyšší soud České republiky
jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005
Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu
oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky
advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z
podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného
rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí
ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto,
že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu
prvního stupně.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/)
zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata
se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také
dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým
dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen
důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze
namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím
naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst.
3 o.s.ř.).
V projednávané věci uplatnili dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu
dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – vedle (způsobilého) dovolacího důvodu
podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. rovněž dovolací důvod podle § 241a odst. 3
o.s.ř., jímž brojili proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení
důkazů, z nichž soudy obou stupňů čerpaly svá skutková zjištění. Přehlédli
však, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice
napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá
podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak
pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle § 237 odst. 1 písm. a) a b)
o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu § 238 odst. 2 a §
238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost
dovolání teprve zvažována (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být
námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti
dovolání právně relevantní.
Jestliže tedy dovolatelé zpochybnili rovněž správnost (úplnost) skutkových
zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, nemohou tyto
námitky založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Napadený rozsudek odvolacího soudu je založen (rovněž) na právním závěru, že
dohoda ze dne 26. června 2002 byla uzavřena platně. Správnost uvedeného
právního závěru dovolatelé v dovolání zpochybnili.
Dovolací soud dospěl k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí
odvolacího soudu lze přisoudit zásadní právní význam pro řešení otázky, zda lze
dohodu ze dne 26. června 2002 pokládat za platný právní úkon. Je-li podle
závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se
tím dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými
dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení
§ 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout
k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence
uvedených vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu tyto vady zjištěny nebyly.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. lze
odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 229 odst. 1 obch. zák. členská práva a povinnosti může člen převést na
jiného člena družstva, pokud to stanovy nevylučují. Dohoda o převodu členských
práv a povinností na jinou osobu podléhá souhlasu představenstva. Stanovy mohou
určit důvody, které převod vylučují. Proti zamítavému rozhodnutí se může člen
odvolat k členské schůzi. Rozhodnutím představenstva nebo členské schůze o
schválení dohody o převodu členských práv a povinností se stává nabyvatel
členských práv a povinností členem družstva v rozsahu práv a povinností
převádějícího člena. Podle § 230 obch. zák. (tj. ustanovení, které se týká
pouze bytových družstev a které je – vzhledem k jeho znění – speciálním
ustanovením ve vztahu k § 229 odst. 1 obch. zák.) převod práv a povinností
spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu
orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na
nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství
příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky
jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné
družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný
souhlas nabyvatele členství. Současně platí, že obchodní zákoník upravuje
postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s
podnikáním související (§ 1 odst. 1 obch. zák.). Podle § 1 odst. 2 obch. zák.
se právní vztahy uvedené v odstavci 1 (§ 1 obch. zák.) řídí ustanoveními tohoto
zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle
předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí
se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá
tento zákon.
Pro dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu
(dohodu ve smyslu § 230 obch. zák.) nepředepisuje ustanovení § 230 (ve spojení
s § 229 odst. 1) obch. zák. žádné zvláštní náležitosti; pro tuto dohodu není
předepsána ani písemná forma, což vyplývá z toho, že tytéž účinky jako
předložení (písemné) smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné
družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný
souhlas nabyvatele členství (srov. ustanovení § 230 věty třetí obch. zák.).
Protože obchodní zákoník neobsahuje obecná ustanovení o právních úkonech, musí
dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu –
jako dvoustranný hmotněprávní úkon – splňovat obecné náležitosti právního úkonu
podle § 34 a násl. obč. zák.
Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 19. listopadu 2003, sp. zn.
26 Cdo 501/2003, uveřejněném pod C 2105 ve svazku 27 Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu (v rozsudku, na nějž odkázali dovolatelé), dovodil, že je-li k
uzavření dohody o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v
bytovém družstvu ve smyslu § 230 obch. zák. legitimován člen družstva a ve
skutečnosti dohodu uzavřel pouze jeden ze společných členů (žalobkyně), je
takováto dohoda absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem
(s ustanovením § 230 obch. zák.). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud
přihlásil rovněž v rozsudcích ze dne 28. července 2005, sp. zn. 26 Cdo
2440/2004, a ze dne 19. října 2005, sp. zn. 29 Odo 582/2005, a neodchyluje se
od něj ani v projednávané věci.
Byť pro dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v
bytovém družstvu zákon nepředepisuje písemnou formu, v posuzovaném případě
podle zjištěného skutkového stavu žalobkyně (společná nájemkyně a společná
členka družstva DVB družstvo), jako převádějící a R. B. jako nabyvatel uzavřeli
ohledně předmětného bytu dne 26. června 2002 písemnou dohodu o převodu
členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Byla-li
tedy uzavřena písemná dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s
členstvím v bytovém družstvu, kterou ovšem uzavřel pouze jeden ze společných
členů, lze – vzhledem k ustálené judikatuře – dovodit, že takováto dohoda je
absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem – s ustanovením §
230 obch. zák. Na tom nemůže nic změnit ani odvolacím soudem proklamované
„udělení souhlasu (žalobce) své manželce, tj. druhé žalobkyni, k nakládání s
členskými právy a povinnostmi …“.
Vzhledem k uvedenému byl dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
uplatněn opodstatněně. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 věty za
středníkem o.s.ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu. Protože důvody, pro které
bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního
stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena soudu prvního stupně
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud
rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2006
JUDr. Miroslav F e r á k , v. r.
předseda senátu