USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce S. P., zastoupeného Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem se sídlem v Kolíně, Plynárenská 671/0, proti žalovaným 1) O. M., 2) P. S., a 3) M. S., zastoupeným Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, o zaplacení částky 117.168 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 255/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2024, č. j. 11 Co 49/2024-465, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 12. 2023, č. j. 7 C 255/2021-359, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 117.168 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I) a uložil žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení žalovaným (výrok II) a státu (výrok III).
2. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 11 Co 49/2024-465, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III a ve výroku II jej změnil jen co do způsobu plnění jednotlivým žalovaným
(výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
4. Ačkoli avizoval, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, potažmo která nebyla v rozhodování soudu dosud řešena, žádnou otázku procesního práva, na níž by z hlediska právního posouzení věci napadené rozhodnutí záviselo, nevymezil. Odvolacímu soudu ve skutečnosti pouze vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže akceptoval (dle jeho názoru nesprávný) postup soudu prvního stupně při zadání a vypracování znaleckého posudku a provádění dokazování. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.
5. Přesto považuje dovolací soud coby obiter dictum k námitce dovolatele týkající se postupu soudu prvního stupně v rámci důkazního řízení (zajištění srovnávacích podkladů potřebných k vypracování dodatku znaleckého posudku soudem, dotazování znalce soudem) za potřebné uvést, že rozhodnutí, které listiny budou připuštěny coby srovnávací podklad určený pro znalce, jenž má za úkol na základě příslušných odborných metod posoudit pravost podpisu fyzické osoby na soukromé listině (a o posouzení těchto skutečností podat znalecký posudek) je pouze na uvážení soudu. Přistoupí-li soud k případné redukci takového srovnávacího podkladu, nebo jako v této věci až po vypracování písemného znaleckého posudku požádá, aby znalec uvedený posudek doplnil, je jeho povinností tento svůj postup odpovídajícím způsobem odůvodnit v písemném vyhotovení posléze vydaného rozsudku. Samotnými srovnávacími materiály (listinami s podpisy fyzické osoby) soud zpravidla neprovádí dokazování (výjimka může být dána např. tehdy, zpochybňuje-li účastník řízení pravost svého podpisu na některé z listin, které mají sloužit znalci jako srovnávací materiál), nejde tak o důkazy ve smyslu ustanovení § 120 o. s. ř., tím je až samotný znalecký posudek. K tomu např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 29 Cdo 5273/2017, či ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5362/2014.
6. V posuzované věci soud prvního stupně po dotazu na soudního znalce z oboru písmoznalectví zjistil, že pro absenci potřebných srovnávacích podkladů nebyl znalec schopen verifikovat podpis V. P. na sporné listině, proto sám zajistil další srovnávací materiál, což se jeví z hlediska procesní ekonomie jako postup hospodárný. Přitom důkaz znaleckým posudkem byl potřebný ke zjištění skutkového stavu a zároveň vyplýval z obsahu spisu (§ 120 o. s. ř.). Svůj postup též řádně odůvodnil (srov. bod 38 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Nelze také přehlédnout, že závěr o pravosti podpisu V. P. nezaložil soud prvního stupně pouze na závěrech znaleckého posudku, ale též na výpovědi svědka M. S.
7. Dovolateli lze dát za pravdu v tom, že soud prvního stupně některé z listin sloužících jako srovnávací materiál provedl k důkazu, nicméně z těchto důkazů neučinil žádná relevantní skutková zjištění (srov. bod 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
8. Za tohoto stavu Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
9. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu z 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 11. 2024
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu