26 Cdo 2288/2025-564
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté
a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v exekuční věci
oprávněné Letiště Praha, a. s., se sídlem v Praze 6 – Ruzyni, K letišti 1019/6,
IČO 28244532, zastoupené JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem v
Praze 1, Opletalova 1525/39, proti povinnému A. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem
Šmucrem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Míru 231, pro vyklizení pozemku,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 1692/2020, o dovolání
povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2025, č. j. 15
Co 54/2025-524, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Povinný napadl dovoláním usnesení Městského soudu v Praze (odvolací
soud) ze dne 28. 3. 2025, č. j. 15 Co 54/2025-524, kterým potvrdil usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 22. 11. 2024, č. j. 64
EXE 1692/2020-471, jímž zamítl návrhy povinného na zastavení exekuce ze dne 4.
8. 2021, 6. 5. 2022, 8. 7. 2022 a 25. 3. 2024.
2. Dovolání povinného odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné, protože otázku přípustnosti
vedení soudní exekuce pro nepeněžité plnění vyklizením pozemků, je-li vyklizení
týchž pozemků výsledkem splnění veřejnoprávního rozhodnutí, jehož vydání časově
předchází vydání exekučního titulu (pro soudní exekuci), posoudil odvolací soud
v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se
odchýlit ani v projednávané věci.
3. Ustálená soudní praxe v řadě rozhodnutí (viz např. rozsudky
Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002, ze dne 14. 1.
2004, sp. zn. 26 Cdo 821/2003, uveřejněný pod č. 24/2005 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 907/2018, či
usnesení téhož soudu ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1166/2025, vydaným ve
věci týchž účastníků) uzavřela, že bylo-li ve vztahu k některému z účastníků
občanského soudního řízení a ve vztahu k otázce, která má vazbu na toto soudní
řízení, vydáno rozhodnutí v řízení správním (s výjimkou rozhodnutí o přestupku
či jiném správním deliktu – viz § 135 odst. 1 o. s. ř., o nějž však v tomto
řízení nejde), soud z něj (maximálně) může (ale nemusí) vycházet; v žádném
případě však nelze v této věci dovodit existenci překážky věci rozhodnuté v
důsledku tohoto správního rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu o „nekonkurující
povaze“ předcházejícího rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění „stavby“ je
též v souladu s § 1 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
ve znění pozdějších předpisů.
4. Soudní praxe také dlouhodobě vychází z názoru, že exekuční řízení je
ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou
správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí, jehož exekuce se
navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod
číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Exekuční řízení je ze
své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro
autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (viz např.
nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, a nález
Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1655/2020).
5. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu
[§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 2. 2026
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu