26 Cdo 1166/2025-159
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Jitky Dýškové v exekuční věci oprávněné Letiště Praha, a. s., se sídlem v Praze 6 – Ruzyni, K letišti 1019/6, IČO 28244532, zastoupené JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, proti povinnému A. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Míru 231, pro vyklizení pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 72 EXE 262/2024, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2024, č. j. 20 Co 463/2024-106, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Návrhem ze dne 15. 3. 2024 se povinný domáhal zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Janem Benešem, Exekutorský úřad Praha-západ, k vymožení povinnosti vyklidit pozemek parcela č. XY v katastrálním území a obci XY, okres XY (dále též jen „předmětný pozemek“), uložené mu rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 10. 2020, č. j. 9 C 135/2006-1074, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 22 Co 104/2021-1134 (dále též jen „předmětný exekuční titul“).
2. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 72 EXE 262/2024-62, návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 15. 3. 2024 zamítl.
3. Na základě odvolání povinného Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 12. 12. 2024, č. j. 20 Co 463/2024-106, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu povinným (dovolatelem) bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval otázkou jeho přípustnosti, z posléze uvedených důvodů jej však přípustným neshledal.
5. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
6. Předmětem vyklizení dle předmětného exekučního titulu má být „deponie“ hlíny (zeminy) a dalšího materiálu uložená (navezená) na předmětném pozemku (dále též jen „deponie“).
7. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) správně uzavřel, že právní povaha deponie coby (jediné homogenní) movité věci (a nikoliv samostatné věci nemovité či součásti pozemku) již byla vyřešena v nalézacím řízení (jež skončilo vydáním předmětného exekučního titulu) v souladu se závěry dovolacího soudu v něm přijatými (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1718/2022) a jeho rozhodovací praxí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 5602/2017, 22 Cdo 5603/2017), od níž není důvodu se odchýlit.
8. Takové povaze deponie (coby movité věci) odpovídá právě výkon rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost vyklizení pozemku, na němž se nachází, upravený § 340 - § 344 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. 22 Cdo 456/98).
9. Rovněž závěr odvolacího soudu o samostatném pojetí (výkladu) pojmu „stavba“ (a jejího „odstraňování“) v oboru veřejného (stavebního) práva a „nekonkurující povaze“ předcházejícího rozhodnutí stavebního úřadu (Městského úřadu v Hostivici ze dne 10. 6. 2001) o odstranění „stavby“ (viz též § 1 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002, ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 26 Cdo 821/2003, uveřejněný pod č. 24/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 907/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2278/2022, ze dne 27. 1. 2023, sp. zn. 21 Cdo 939/2022).
10. Lze proto uzavřít, že odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) otázku materiální vykonatelnosti předmětného exekučního titulu (zejména vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byla exekuce nařízena), upravenou § 261a odst. 1 o. s. ř., posoudil v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
11. Dovolatelem odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 22 Cdo 4457/2007, na danou věc nedopadá, neboť se týká náležitostí žaloby, jejích vad a jejich odstraňování, tedy jiných, nežli dovolatelem předkládaných, dovolacích otázek.
12. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatele proti usnesení odvolacího soudu podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř. odmítl.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 7. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu