22 Cdo 4457/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobkyně E. L., zastoupené advokátem, proti žalovanému A. H., zastoupenému
advokátem, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp.
zn. 9 C 680/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 31. května 2007, č. j. 17 Co 167/2007-190, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2007, č. j. 17 Co
167/2007-190, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. února 2007, č. j.
9 C 680/2000-183, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu
řízení.
Žalobkyně se „žalobou na zahájení řízení“ doručenou Okresnímu soudu ve Znojmě
(dále „soud prvního stupně“) 19. 6. 2000 domáhala, aby soud rozhodl, že
„žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený předat žalobkyni pozemek p. č. 242/5
o výměře 192 m², zapsaný u katastrálního úřadu ve Z. na LV č. pro k. ú.
O., okr. Z. a to do 15 dnů do právní moci rozsudku“ a náhrady nákladů řízení.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. října 2003, č. j. 9 C 680/2000-166,
žalobu zamítl. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně
usnesením ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 17 Co 55/2004-178, zrušil rozsudek
soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení s pokynem, aby
soud prvního stupně objasnil, čeho se žalobkyně „ve skutečnosti“ domáhá a aby
ji vyzval k upřesnění jejích skutkových tvrzení. Soud prvního stupně poté
přípisem 26. 1. 2007 žalobkyni prostřednictvím jejího advokáta vyzval, aby
doplnila svoje skutková tvrzení, titul, na základě něhož se rozhodnutí soudu
domáhá, a petit žaloby. Poučil ji, že nebude-li žaloba doplněna a vady
odstraněny, bude postupovat podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu („OSŘ“)
a „podání odmítne“; uvedl, že „lhůta pro odstranění vad je 20 dnů“. Přípisem
doručeným soudu prvního stupně 20. 2. 2007 advokát žalobkyně pro nepřítomnost
klientky, která byla s vnuky na horách, soud požádal o prodloužení lhůty „do
konce týdne“.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 27. února 2007, č. j. 9 C
680/2000-183, rozhodl, že „podání se odmítá“, a žalobkyni uložil povinnost
nahradit náklady řízení. Uvedl, že ji usnesením z 26. 1. 2007 vyzval, aby do 20
dnů soudu sdělila „potřebné údaje“, a poučil ji, že „jestliže soudu tyto údaje
nesdělí ve stanovené lhůtě, podání odmítne“. Dále konstatoval, že žalobkyně na
výzvu sice reagovala, požádala o prodloužení lhůty, vady podání však
neodstranila; uvedl, že jde o takové vady, pro které nelze v řízení dále
pokračovat, a proto podání odmítl podle § 43 odst. 2 OSŘ.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne
31. května 2007, č. j. 17 Co 167/2007-190, usnesení soudu prvního stupně
potvrdil se změnou ve výroku o nákladech řízení, a dále rozhodl o nákladech
odvolacího řízení. Uvedl, že žalobkyně byla jednoznačně vyzvána k doplnění
skutkových tvrzení, právního titulu, o který opírá žalobu, a aby uvedla „přesný
a určitý žalobní petit“, který by byl v souladu s jejími žalobními tvrzeními.
Skutečnost, že výzvu k odstranění vad podání učinil soud prvního stupně toliko
formou přípisu a nikoliv usnesením, posoudil jako procesní vadu řízení, která
však neměla za následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně; tato vada
nemohla způsobit, že by žalobkyně nevěděla, jakou vadu podání má odstranit.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 239 odst. 3 OSŘ. Připomíná, že výzva soudu prvního stupně z 26. 1.
2005 nebyla vydána formou usnesení; šlo jen o písemné sdělení. Při tom soud
prvního stupně v rozhodnutí, kterým podání žalobkyně odmítl, uvedl, že
nereagovala na jeho „usnesení“. Dovolatelka odkazuje na „Komentář k o. s. ř.“ a
uvádí, že usnesení by mělo obsahovat vedle formálních náležitostí: a) v čem je
podání neúplné, proč je nesrozumitelné, nesprávné nebo neurčité, b) poučení jak
opravu nebo doplnění provést, c) lhůtu k odstranění vad a d) poučení. Dále
uvádí, že nevyzve-li předseda senátu účastníka k odstranění nedostatků podání
usnesením ale jen neformálním dopisem, lze k této vadě řízení přihlédnout jen
tehdy, jestliže mohla mít za následek, že účastník nevěděl, jakou vadu podání
má odstranit nebo že nebyl řádně poučen. Může-li pak soud předpokládat, že vada
podání bude odstraněna jednoduchým úkonem účastníka, lze účastníka vyzvat k
opravení nebo doplnění i při jednání. Připomíná „poměrně důkazně dlouhé“
předchozí řízení, v němž byla oprávněnost žaloby prokázána, takže k jejímu
zamítnutí došlo vlastně z formálních důvodů než na základě věcné a hmotněprávní
argumentace. Konstatuje, že k upřesnění žalobního petitu mohlo dojít při
samotném ústním jednání, přičemž by nebylo žalováno na vyklizení, ale na
odstranění stavby plotu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak napadené
usnesení odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvního stupně, a aby věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s argumentací soudů obou stupňů
a uvádí, že „takové situace“ byly v minulosti v rámci sjednocování praxe soudy
vyšších stupňů již řešeny. Proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl
jako zjevně nedůvodné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 3
OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ a že
jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení
(zejména § 240 odst. 1, § 241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil,
že dovolání je důvodné.
Podle § 79 odst. 1 OSŘ se řízení zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště
účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a
příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě
též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž
se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle § 43 odst. 1 OSŘ předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo
opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti
nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí
lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst.
2 tohoto ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno
nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením
podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží,
dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být
účastník poučen.
K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit
všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna
potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní,
uvedou je v průběhu řízení. [§ 101 odst. 1 písm. a) OSŘ].
V návrhu na zahájení řízení je třeba provést zásadní určení skutku tak, aby
žaloba byla projednatelná, tj. aby skutkový děj byl nezaměnitelně vymezen
rozhodujícími skutečnostmi. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná
tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila
pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující
skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost
tvrzení může být splněna i dodatečně. Nedostatek náležitostí žaloby brání
jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení
rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité
nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být
předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je
logický rozpor (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 12.
2004, sp. zn. 25 Cdo 2142/2004, Soudní rozhledy č. 6/2003). Neuvede-li žalobce
v žalobě všechna potřebná tvrzení významná podle hmotného práva, nejde o vadu
žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň
takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové
stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně (usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, publikované v Souboru
rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 3233). Obsahuje-li žaloba tvrzení
skutečností, ze kterých lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní
sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním
skutečnostem, příp. i za nesplnění důkazní povinnosti není odmítnutí návrhu,
ale neúspěch účastníka ve věci samé.
Právní titul (resp.důvod) žaloby není žalobce v souladu s uplatněním principu
„iura novit curia“ uvádět; postačí, uvede-li skutkové okolnosti, od kterých se
podle jeho názoru odvíjí uplatněný nárok. Podle judikatury dovolacího soudu též
platí: „Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá,
neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho
rozsudku. Označí-li žalobce v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost,
která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu nebo způsob určení právního
vztahu, práva nebo právní skutečnosti, soud nepostupuje v rozporu se zákonem,
jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a
povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude
formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku
rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát,
aby vyjadřoval to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal“ (viz rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 22 Cdo 659/2005, publikovaný
v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 4447, usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, publikované v Souboru
rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 2375).
Vlastník pozemku, na kterém je umístěna cizí stavba, se může domáhat i
vyklizení pozemku, aniž by žádal odstranění stavby žalovaného na něm umístěné;
pokud ovšem z žalobních tvrzení vyplývá, že mu jde o odstranění stavby, a
žalobní návrh nepřesně formuluje, je soud povinen (není-li možno postupovat
přímo podle pravidel vymezených v citovaném usnesení sp. zn. 21 Cdo 909/2003)
žalobce o správné formulaci žalobního návrhu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 27. března 2003, sp. zn. 22 Cdo 1792/2001, Soubor rozhodnutí Nejvyššího
soudu č. C 1808, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. května 1999, sp. zn. 2
Cdon 1396/96, Soudní rozhledy č. 9/1999).
V dané věci soudy, požadující upřesnění žaloby, ve výroku rozhodnutí neuvedly,
které podání žalobkyně je odmítáno; z odůvodnění jejich rozhodnutí se podává,
že mělo jít o podání ze dne 19. 6. 2000, tedy o žalobu na č. l. 1. Z žaloby je
však patrno, kdo ji činí a proti komu směřuje, jasně se v ní uvádí, že žalovaná
je vlastnicí pozemku označeného v žalobě údaji z katastru nemovitostí (k žalobě
byl navíc připojen výpis z katastru nemovitostí) a že tento pozemek užívá
žalovaný, kterému nesvědčí právo nájmu a „nepředložil ani nezdůvodnil právní
titul k užívání pozemku“. Žalobkyně jej bezvýsledně vyzvala k vyklizení.
Žalobní návrh formuluje jak uvedeno shora. Z návrhu je jasně zřejmé, že jde o
vlastnickou žalobu podle § 126 odst. 1 ObčZ, žalobkyně tvrdí, že je vlastnicí v
žalobě řádně označeného pozemku, že žalovaný do jejího práva neoprávněně
zasahuje a že se žalobkyně domáhá vyklizení tohoto pozemku. Předmět řízení byl
tak řádně vymezen a není tu nic, co by bránilo v pokračování řízení o tomto
návrhu, příp. v rozhodnutí ve věci samé.
K vadě řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně vyzval žalovanou k
odstranění tvrzených vad podání jen pouhým přípisem a nikoliv formou usnesení
se poznamenává, že odvolací soud správně vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne
12. prosince 1996, sp. zn. III. ÚS 301/95, ve kterém se uvádí: „Pokud výzva k
odstranění vad podání není učiněna formou usnesení, jedná se o vadu řízení. K
této vadě řízení lze však přihlédnout jen tehdy, jestliže mohla mít za
následek, že účastník nevěděl, jakou vadu podání má odstranit, nebo že nebyl
řádně poučen“.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ
je dán a že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího
soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí
odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací
soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b
odst. 2, 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. prosince 2007
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu