26 Cdo 2390/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce statutárního města Ostravy – městského obvodu Vítkovice, se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Mírové náměstí 1, proti žalované D. C., zastoupené JUDr. Annou Bělunkovou, advokátkou se sídlem v Hrabyni 43, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 182/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. července 2008, č. j. 42 Co 401/2008-48, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaná dovoláním napadla potvrzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě (odvolacího soudu) ze dne 23. července 2008, č. j. 42 Co 401/2008-48, tj. rozhodnutí vydané před 1. červencem 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; není jím naopak důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Dovolací soud zastává názor, že – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – dovolatelka vedle způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.) uplatnila (námitkou, že „na zmiňované adrese už žádné nájemní dluhy nejsou“). Je přitom nerozhodné, že v této souvislosti formálně odkázala na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., který však nijak obsahově nekonkretizovala.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka zpochybnila správnost právního názoru, který odvolací soud přijal při posouzení věci podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zde lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. března 2001, sp.zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp.zn. 26 Cdo 1491/2003, ze dne 20. ledna 2005, sp.zn. 26 Cdo 866/2004, ze dne 9. února 2005, sp.zn. 26 Cdo 180/2004, a ze dne 23. února 2005, sp.zn. 26 Cdo 192/2004) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi. Navíc v tomto směru uplatněné dovolací námitky („Tady už se střetl zákon právě s dobrými mravy …Já to cítím z městského obvodu Vítkovice vůči mé osobě jako diskriminační.“) nelze pokládat za dostatečnou obsahovou specifikaci, která by dovolacímu soudu umožňovala přezkum napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodů podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2010
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r. předseda senátu