26 Cdo 2412/2025-81
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté
a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce
Společenství vlastníků pro dům XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Burešem, advokátem
se sídlem v Praze 5, Na Březince 1232/16, proti žalované Ambicity s. r. o., se
sídlem v Praze 6 – Řepích, Karlovarská 1698/1, IČO 06588182, zastoupené JUDr.
Silvií Laušmanovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 9 – Hloubětíně, K Hutím
665/5, o 451.199 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod
sp. zn. 13 C 113/2025, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 15 Co 164/2025-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 12.813,90 Kč k rukám JUDr. Jiřího Bureše, advokáta se sídlem v
Praze 5, Na Březince 1232/16, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 19. 5. 2025, č.
j. 15 Co 164/2025-23, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud
prvního stupně) ze dne 25. 4. 2025, č. j. EPR 25821/2025-15, kterým zamítl
návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti elektronickému
platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 2. 2025, č. j. EPR
25821/2025-6.
2. Nejvyšší soud dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu
odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s.
ř. přípustné, protože otázku, zda žalovaná zmeškala lhůtu k podání odporu proti
elektronickému platebnímu rozkazu z omluvitelného důvodu (§ 58 odst. 1 o. s.
ř.), posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího
soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
3. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že účelem
(smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení
provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu „z
omluvitelného důvodu“. Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu,
je třeba ve smyslu § 58 odst. 1 věty první o. s. ř. považovat jak takovou
překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně
(nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i
okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak
zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem
okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou;
příčina toho, proč účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí
mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z
jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016
ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně je nutno mít na zřeteli,
že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních
účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp.
zn. 26 Cdo 1650/2015, uveřejněné pod číslem 99/2016 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek). Dovolací soud přitom může úvahu odvolacího soudu o tom, zda byly
splněny podmínky aplikace § 58 odst. 1 o. s. ř., přezkoumat pouze v případě
její zjevné nepřiměřenosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3798/2020, nebo ze dne 24. 11. 2021, sp. zn. 33 Cdo
1122/2021).
4. V projednávané věci byl žalované elektronický platební rozkaz ze dne
28. 2. 2025, č. j. EPR 25821/2025-6, dodán do datové schránky téhož dne a do
vlastních rukou jí byl doručen fikcí dne 10. 3. 2025 (§ 17 odst. 1, 3 a 4
zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických komunikacích a autorizované konverzi
dokumentů, § 173 odst. 1 část druhé věty za středníkem o. s. ř.). Konec lhůty k
podání odporu připadl na den 25. 3. 2025. Žalovaná, která se do datové schránky
přihlásila dne 26. 3. 2025, doručila dne 10. 4. 2025 soudu prvního stupně odpor
proti elektronickému platebnímu rozkazu včetně návrhu na prominutí zmeškání
lhůty s odůvodněním, že jí v důsledku technických problémů nebyla doručena
notifikace o dodání datové zprávy do datové schránky, přičemž službu zasílání
notifikací si zřídila proto, že datovou schránku používá sporadicky.
5. Uzavřel-li za této situace odvolací soud, že neobdržení notifikace o
dodání datové zprávy nepředstavuje naplnění omluvitelného důvodu ve smyslu § 58
odst. 1 o. s. ř., neboť tato skutečnost žalované nebránila v tom, aby se mohla
přihlásit do datové schránky ve smyslu § 17 odst. 1 a 3 zákona č. 300/2008 Sb.
(ať již prostřednictvím svého statutárního orgánu, či jím pověřených osob) a
seznámit se s příslušným dokumentem, není jeho úvaha zjevně nepřiměřená a je v
souladu s výše uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu (viz také
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2025, sp. zn. 26 Cdo 2530/2025).
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. 2. 2026
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu