26 Cdo 2694/2022-241
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v
právní věci žalobce J. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím
Ostravským, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI 671, proti žalované E. H.,
narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou se sídlem v
Praze 2, Bělehradská 572/63, o zaplacení částky 80.000 Kč s příslušenstvím,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 41/2021, o dovolání
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 13 Co
42/2022-181, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 5.566 Kč k rukám Mgr. Jiřího Ostravského, advokáta se sídlem ve
Zlíně, Lešetín VI 671, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné. Odvolací soud (soud prvního stupně) posoudil otázku platnosti dohody o ukončení
nájmu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není
důvod se odchýlit ani v této projednávané věci. Dovolatelka odůvodnila přípustnost dovolání především tím, že se soudy
obou stupňů při řešení otázky dodržení písemné formy sjednané v nájemní smlouvě
odchýlily od ustálené judikatury dovolacího soudu (odkázala přitom na jeho
rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, sp. zn. 26 Cdo
1230/2019 a sp. zn. 23 Cdo 1593/2012), jestliže komunikaci prostřednictvím SMS
zpráv mezi žalobcem a panem XY posoudily jako platné písemné sjednání ukončení
nájemní smlouvy, ačkoliv takové jednání nesplňovalo náležitosti potřebné pro
jednání v písemné formě. Na řešení takto vymezené otázky však rozhodnutí odvolacího soudu (ani
soudu prvního stupně) nespočívá, neboť takový závěr ve skutečnosti neučinil –
dospěl sice k závěru, že k ukončení smlouvy o nájmu došlo dohodou, nikoli však
k závěru, že dohoda byla uzavřeně písemně prostřednictvím SMS komunikace. Jelikož smlouvu o nájmu rodinného domu uzavřel žalobce (jako nájemce)
se žalovanou (pronajímatelkou) dne 1. 2. 2019 za účelem bydlení, jednalo se o
nájem bytu podle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále
též jen „o. z.“). Nájem uzavřeli na dobu určitou s možností jeho prodloužení a
dohodli se na písemné formě jakýkoliv změn (písemná forma dohody o ukončení
nájmu bytu před uplynutím sjednané doby nájmu vyplývá koneckonců i z § 2237 ve
spojení s § 564 o. z.). Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně)
uzavřel, že žalobce se s žalovanou (prostřednictvím jejího zástupce) dohodl na
ukončení nájmu k 1. 6. 2020 (a to i prostřednictvím SMS komunikace), k tomuto
datu také žalobce předmětný dům žalované předal a účastníci o předání domu,
včetně jeho stavu, sepsali předávací protokol (skutková zjištění odpovídají
obsahu spisu a dovolací soud je jimi vázán). Mezi účastníky tak došlo k dohodě o ukončení nájmu k 1. 6. 2020 (tedy před
uplynutím sjednané doby nájmu), nedodržení písemné formy dohody o ukončení
nájmu má za následek její relativní neplatnost (§ 582 odst. 1 o. z.). Protože
požadavek písemné formy smlouvy o nájmu bytu (včetně její změny) je stanoven na
ochranu nájemce (§ 586 odst. 1 ve spojení s § 2237 o. z.), nemůže tuto
relativní neplatnost namítat pronajímatel. A jelikož podle dohody bylo plněno –
nájemce předmět nájmu předal pronajímatelce, která ho převzala – nemůže tuto
námitku vznést podle § 582 odst. 2 o. z. ani nájemce (srovnej např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4150/2018, uveřejněný pod
č. 32/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro úplnost je třeba dodat, že zmiňuje-li dovolatelka, že žalobce o
ukončení nájemní smlouvy jednal „s osobou k tomu neoprávněnou“, pak v tomto
směru nevymezila žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na níž by mělo
napadené rozhodnutí záviset. Lze tak uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek je
rozhodnutí odvolacího soudu v konečném důsledku věcně správné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalobce podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).