26 Cdo 28/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v
právní věci žalobců: a) J. T., zastoupený obecným zmocněncem, b) K. K.,
zastoupený advokátem, c) R. M., d) Z. M., e) M. M., f) S. K., g)
J. Z., zastoupený advokátem, h) K. T., zastoupený advokátkou, ch) K. Š.,
zastoupená advokátkou, i) Z. Š., zastoupená advokátkou, j) P. B.,
zastoupený advokátkou, k) V. B., zastoupený advokátkou, l) J. M.,
zastoupený advokátkou, m) D. M., zastoupená advokátkou, n) L. B., zastoupený
advokátkou, o) V. Š., zastoupená advokátkou, p) O. K., zastoupená advokátkou,
q) M. V., zastoupená advokátkou, r) L. Z., zastoupený advokátkou, ř) J. V.,
zastoupená advokátkou, s) F. M., zastoupený advokátkou, š) S. K., proti
žalované: Česká republika-Ministerstvo financí ČR, se sídlem Praha 1, Letenská
15, zastoupená advokátem, o náhradu škody způsobené nesprávným úředním
postupem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 41 C 520/2002, o
dovolání žalobců b) a g) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
16.12.2003, čj. 16 Co 386, 387/2003-248, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou podanou proti státu se žalobci domáhali náhrady škody z titulu
odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu
ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb., spočívajícím v nedostatečném dozoru Úřadu pro
dohled nad družstevními záložnami nad činností I. Družstevní záložny (dále jen
„I. DZ“) se sídlem v O., jejíž členy jsou žalobci a na niž byla pro závady v
hospodaření uvalena nucená správa a následně byl na její majetek prohlášen
konkurs. Žalobci tedy nemohou disponovat s prostředky uloženými v záložně a
domáhají se proto náhrady škody ve výši vložených prostředků do družstevní
záložny.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12.12.2002, čj. 41 C 520/2002-18,
žaloby všech žalobců, co do požadovaných částek zamítl a všem žalobcům
nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci jsou
členy I. DZ, na jejíž majetek byl usnesením Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 36
K 8/2000 ze dne 20.12. 2000 prohlášen konkurs, kterým byla nahrazena nucená
správa. Soud dospěl k závěru, že v řízení dosud nebyla prokázána existence
škody, jakožto konkrétní majetkové újmy žalobců a není tak splněn jeden z
předpokladů odpovědnosti žalované za škodu, tj. vznik škody. I. DZ je i nadále
zapsána v obchodním rejstříku, na její majetek je prohlášen konkurs a není
najisto postaveno ani objektivně zjistitelné, s jakým výsledkem skončí
konkursní řízení, případně likvidace záložny. Pokud žalobci presumují, že
přijdou o všechny prostředky vložené do I. DZ, jde o tvrzení předčasné, neboť
hodnota konkursní podstaty se ještě bude měnit a není zřejmé, kolik bude
jednotlivým členům vyplaceno. Teprve poté, kdy budou vyčerpány možnosti
jednotlivých členů záložny k uspokojení jejich nároků proti záložně, tj. po
vyplacení jejich pohledávek, popř. jejich části v konkursním řízení, popřípadě
v rámci likvidace bude postaveno najisto, zda a případně v jaké výši vznikla
jednotlivým členům -žalobcům škoda. Soud proto žalobu pro předčasnost zamítl.
K odvolání žalobců a) až š) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16.12.2003,
čj. 16 Co 386, 387/2003-248, ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně v části
týkající se žalobce a) J. T. ve věci samé potvrdil, zrušil jej ve výroku o
nákladech řízení a věc v této části vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení. Ve výroku II. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu
mezi žalobci b) K. K., g) J. Z., ch) K. Š., i) Z. Š., l) J. M., m) D. M., n)
L. B., q) M. V. a š) S. K. a žalovanou potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Ve výroku III. odvolací řízení ve vztahu mezi zbývajícími žalobci c) až f), h),
j), k), o), p) r), ř) a s) a žalovanou zastavil, neboť tito vzali ještě před
jednáním konaným u odvolacího soudu odvolání zpět. Výrok IV. se týkal usnesení
soudu prvního stupně ze dne 12.12.2002, čj. 41 C 520/2002-25 a odvolací soud
jej ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovanou zrušil a věc (zaplacení
příslušenství) vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, zároveň odmítl
odvolání žalobce š) S. K. proti tomuto usnesení.
V odůvodnění výroku II. rozhodnutí vyšel odvolací soud ze skutkového stavu
zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem o předčasnosti
žaloby. Rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že existence škody
tedy majetkové újmy žalobců, nebyla přesně vyčíslitelná k okamžiku vyhlášení
rozsudku a nebyla tak prokázána.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že odpovědnost státu za škodu
způsobenou nesprávným úředním postupem je zvláštní občanskoprávní odpovědností
a stejně jako v jiných případech je mj. předpokladem jejího vzniku existence
škody. Za škodu nelze považovat to, že žalobci nemohou disponovat svými vklady
u I. DZ, protože nemožnost dispozice s nimi není majetkovou újmou a tedy
škodou. Žalobci chybně ve svých žalobách presumují, že výsledek zákonných
procesů (nucená správa, konkurs či likvidace) bude takový, že jednotliví
členové přijdou o všechny své prostředky, které si v záložnách uložili, což je
značně předčasné, neboť jak správce tak likvidátor mohou do majetku záložny
vymoci řadu prostředků, výše aktiv a pasiv majetku záložny bude ještě značnou
dobu pohyblivá, bude se měnit hodnota konkursní podstaty, likvidačního zůstatku
a v současné době není vůbec zřejmé, kolik bude jednotlivým členům následně
vyplaceno. Současný stav účtů jednotlivých žalobců není dokladem o výši
případné škody a nemůže být až do skončení konkursního řízení podkladem pro
rozhodnutí soudu o náhradě škody.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 17.2.2004 žalobci b) – K. K. a g) – J. Z. – napadli výrok II.
rozsudku Městského sodu v Praze ze dne 16.12.2003, čj. 16 Co 386,387/2003-248,
kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku o věci
samé. Nesouhlasí se závěrem soudu o předčasnosti žaloby, neboť dle jejich
názoru je škoda již k datu podání žaloby přesně vyčíslitelná v minimální výši.
Výši škody je možno určit z ocenění majetku uvedeného v soupisu konkursní
podstaty a ze seznamu pohledávek přihlášených do konkursu. Je tedy zjistitelná
současná výše majetku úpadce a soud pochybil, když nepřipustil důkaz v tomto
směru. Řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek
odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací posoudil dovolání podle ust.
§ 240 odst. 1, § 241 a § 241a odst. 1 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo
podáno osobami k tomu oprávněnými, včas, obsahuje stanovené náležitosti,
dovolatelé jsou zastoupeni advokátem a jím bylo dovolání sepsáno.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu
upravuje ustanovení § 237 o.s.ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (písm. a/), jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o.s.ř.).
V posuzované věci mají dovolatelé za to, že v rozhodnutí odvolacího soudu
řešená otázka předčasnosti žaloby na náhradu škody způsobené nesprávným úředním
postupem, na níž je rozhodnutí založeno, má po právní stránce zásadní význam.
V rozhodovací praxi dovolacího soudu byla uvedená otázka již vyřešena, o čemž
svědčí řada rozhodnutí Nejvyššího soudu, viz např. rozsudek ze dne 30.6.2004,
sp.zn. 25 Cdo 1536/2003, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího
soudu, sv. 30, pod C 2822, usnesení ze dne 3.5.2005, sp.zn. 25 Cdo 1863/2004,
apod., v nichž byl vysloven názor, že odpovědnost za vznik škody, spočívající v
tom, že nárok člena družstevní záložny na vyplacení vkladu nebyl záložnou
uspokojen, lze uplatňovat až poté, co tato újma z právního vztahu mezi záložnou
a jejím členem vznikla, tedy jakmile právo žalobce na plnění nebylo a již
nemůže být uspokojeno. Náhrady za plnění, k němuž je povinen přímý dlužník, se
proto nelze úspěšně domáhat na dalších subjektech z titulu jejich odpovědnosti
za škodu dříve, než vůbec majetková újma věřiteli vznikla.
Pokud odvolací soud v rozhodnutí vycházel z toho, že v době probíhajícího
konkursního řízení na majetek družstevní záložny nevznikla žalobcům jako členům
této záložny škoda spočívající v neuspokojení jejich nároků na výplatu vkladů,
je tento názor správný, a za této situace je správný i jeho závěr o
předčasnosti žalob.
Z uvedeného je tedy zřejmé, že dovolání není přípustné podle ust. § 237 odst. 1
písm. c/ o.s.ř., neboť dovolateli označená otázka byla již dovolacím soudem
vyřešena.
Pokud dovolatelé dále namítali, že soud zatížil řízení vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť neprovedl žalobci navrhované
důkazy k prokázání vzniku škody, uplatnili tím dovolací důvod podle ust. § 241a
odst. 2 písm. a) o.s.ř. Tento dovolací důvod však lze uplatnit pouze tehdy,
je-li dovolání přípustné. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo shledáno
přípustným podle ust. § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nemohl se Nejvyšší soud
touto námitkou zabývat.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, pro němuž není
dovolání přípustné, a proto dovolací soud podle ust. § 243b odst. 5 věty první
a § 218 písm. c) o.s.ř. rozhodl tak, že jej odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5,
věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když žalobci f) a j) nemají
na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím
řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Ing. Jan H u š e k , v. r.
předseda senátu