Judikát 26 Cdo 2872/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03.03.2026
Spisová značka:26 Cdo 2872/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.2872.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Smlouva darovací
Neplatnost právního jednání (o. z.)
Dotčené předpisy:§ 747 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D
26 Cdo 2872/2025-300
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci žalobce Š. J., zastoupeného Mgr. Ing. Vojtěchem Szalayem, advokátem se sídlem v Břeclavi, T. G. Masaryka 2957/9A, proti žalovaným 1. Š. J., zastoupené Mgr. Martinem Kostrhounem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, a 2. L. J., o určení neplatnosti darovací smlouvy a určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 3 C 176/2023, o dovolání 1. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 6. 2025, č. j. 58 Co 43/2025-254, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 58 Co 43/2025-254, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti (soud prvního stupně) ze dne 6. 11. 2024, č. j. 3 C 176/2023-182, ve výrocích II a III, jimiž určil, že dům č. p. XY stojící na pozemku p. č. XY v k. ú. XY není součástí pozemku p. č. XY a je samostatnou věcí ve společném jmění žalobce a 2. žalované a že 2. žalovaná je vlastníkem pozemků p. č. XY a XY v k. ú. XY (dále též jen „Dům“, „Pozemky“, „předmětné nemovitosti“), a dále jej změnil ve výroku IV (ve spojení s výroky I, II, III a IV usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. 12. 2024, č. j. 3 C 176/2023-195) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). 2. Dovolání 1. žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl. 3. Odvolací soud založil svůj závěr o nenaplnění podmínek § 747 odst. 1 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“, popř. „občanský zákoník“), současně na dvou na sobě nezávislých důvodech. Jednak uzavřel, že neurčitý právní pojem „po všech stránkách obdobné bydlení“ soud prvního stupně vyložil a posoudil správně, když nehodnotil pouze faktickou stránku nového bydlení, ale i jeho stránku právní, tj. i to, zda nové bydlení pro žalobce představuje stejný právní titul, jaký měl dosud, ztotožnil se s jeho závěrem, že tomu tak nebylo, neboť žalobce měl Dům ve společném jmění s 2. žalovanou a po uzavření darovací smlouvy ze dne 26. 4. 2021 již jeho vlastníkem nebyl a oproti 2. žalované ani neměl zřízeno věcné břemeno jeho doživotního užívání. Zároveň dospěl k závěru, že občanský zákoník zakazuje nejenom jednání, která znemožňují bydlení, ale i jednání, která ho pouze ohrožují, a právem (věcným či závazkovým) neslučitelným s bydlením manželů nebo rodiny je zejména užívací právo k bytu, domu nebo jeho části. Měla-li 1.
bce měl Dům ve společném jmění s 2. žalovanou a po uzavření darovací smlouvy ze dne 26. 4. 2021 již jeho vlastníkem nebyl a oproti 2. žalované ani neměl zřízeno věcné břemeno jeho doživotního užívání. Zároveň dospěl k závěru, že občanský zákoník zakazuje nejenom jednání, která znemožňují bydlení, ale i jednání, která ho pouze ohrožují, a právem (věcným či závazkovým) neslučitelným s bydlením manželů nebo rodiny je zejména užívací právo k bytu, domu nebo jeho části. Měla-li 1. žalovaná podle darovací smlouvy právo předmětné nemovitosti rovněž užívat, bylo bydlení (zajištění bydlení) žalobce v nich ohroženo, a již jen proto nemůže být s jeho dosavadním bydlením obdobné ani fakticky. 4. Druhý závěr – tedy, že zajištěné bydlení není bydlením obdobným ani fakticky, nebyl dovoláním vůbec napaden a nestačí, že dovolatelka napadla správnost dalšího právního názoru (že musí být zajištěno bydlení na základě obdobného právního titulu). 5. Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žalobě), a řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno (popř. některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.), není dovolání (jako celek) ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1647/2016, a judikaturu v nich citovanou). 6. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). 7. Jen pro úplnost lze dodat, že dovolatelka zpochybňuje správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek. Nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními a hodnocením provedeného dokazování a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Ostatně skutková zjištění nevykazují žádný významný nesoulad, odpovídají provedenému dokazování, odvolací soud (soud prvního stupně) provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry řádně odůvodnil. 8. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je také zjevné, že právu druhého manžela dovolat se podle § 747 odst. 2 o. z. neplatnosti právního jednání nemůže bránit okolnost, že v katastru nemovitostí je nemovitost zapsána jako výlučné vlastnictví jednoho z manželů, přestože ve skutečnosti je ve společném jmění manželů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3017/2019). Ostatně byl-li Dům ve společném jmění žalobce a 2. žalované, měli podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech, které nelze považovat za běžné, jednat manželé společně nebo jeden se souhlasem druhého a nebyl-li takový souhlas udělen, má druhý manžel možnost dovolat se neplatnosti takového jednání (§ 714 odst. 2 o. z.).
ví jednoho z manželů, přestože ve skutečnosti je ve společném jmění manželů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3017/2019). Ostatně byl-li Dům ve společném jmění žalobce a 2. žalované, měli podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech, které nelze považovat za běžné, jednat manželé společně nebo jeden se souhlasem druhého a nebyl-li takový souhlas udělen, má druhý manžel možnost dovolat se neplatnosti takového jednání (§ 714 odst. 2 o. z.). Podle skutkových zjištění (které dovolacímu přezkumu nepodléhají) žalobce souhlas s uzavřením darovací smlouvy nedal, měl proto právo dovolat se neplatnosti tohoto jednání bez dalšího. 9. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelkou napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 3. 3. 2026
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu