26 Cdo 2950/2024-147
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobce Společenství vlastníků domu XY, zastoupeného Mgr. Filipem Šutrym, advokátem se sídlem v Praze 7, Veletržní 826/61, proti žalované M. S., o vyklizení pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 413/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 20 Co 92/2024-132, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 5. 2024, č. j. 20 Co 92/2024-132, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 15. 11. 2023, č. j. 7 C 413/2021-106, kterým uložil žalované povinnost „vyklidit pozemek parc. č. XY, zastavěná plocha, katastrální území XY, obec XY, který je zapsán na LV č. XY Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, a to tím způsobem, že z tohoto pozemku a z fasády domu čp. XY odstraní zbudovanou terasu včetně všech jejích součástí a příslušenství a uvede tak pozemek parc. č. XY a společné prostory domu čp. XY v katastrálním území XY, obec XY do původního stavu“, a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení;
2. Dovolání žalované (dovolatelky) proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
3. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace § 237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
4. Těmto požadavkům dovolání nevyhovuje. Dovolatelka cituje § 237 o. s. ř., vytýká odvolacímu soudu (soudu prvního stupně), že neprovedl její účastnický výslech, a polemizuje s jeho závěry, neformuluje však žádné právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá. Ani z obsahu dovolání nelze dovodit, jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva má dovolatelka na mysli, ani jaké kritérium přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. považuje ve vztahu k nim za splněné.
5. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a), b) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu