NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 26 Cdo 30/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc.
JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny
Brzobohaté ve věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Janou Brodinovou,
advokátkou se sídlem Všeradice 51, proti žalovanému označenému jako Magistrát
hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, o určení
neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod
sp.zn 60 C 135/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 1. října 2009, č.j. 54 Co 326/2009-13, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2009, č.j. 54 Co 326/2009-13,
a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 6. 2009, č.j. 60 C
135/2009-5, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 1. 10. 2009, č.j.
54 Co 326/2009-13, potvrdil usnesení ze dne 12. 6. 2009, č.j. 60 C 135/2005-5,
jímž Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) zastavil řízení, rozhodl o
vrácení soudního poplatku a o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o
nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud shledal správným postup soudu prvního stupně, který s poukazem na
ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 větu první o.s.ř. zastavil řízení pro
neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že žalovaný
(označený v žalobě jako „Magistrát hlavního města Prahy“) nemá způsobilost být
účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř.), neboť je podle § 81 zákona č. 131/2000 Sb.
pouze jedním z orgánů hlavního města Prahy. Konstatoval, že v dané věci
nepřicházel v úvahu postup soudu podle § 43 o.s.ř., neboť ten je na místě
tehdy, je-li účastník v žalobě označen tak, že to neumožňuje jeho přesnou
identifikaci; žalobkyně však v žalobě označila žalovaného natolik přesně a
určitě, že nemohly vzniknout pochybnosti o tom, kdo měl v řízení vystupovat
jako žalovaný. Případný omyl žalobce v tom, zda jím označený subjekt má právní
subjektivitu, nemá z tohoto hlediska žádný význam.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž označila
žalovaného jako hlavní město Prahu. Jeho přípustnost opřela o ustanovení § 239
odst. 2 písm. a) o.s.ř. a odůvodnila je tím, že řízení je postiženo vadou,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že spočívá na
nesprávném právním posouzení. Existenci vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/
o.s.ř.) spatřuje v tom, že řízení v dané věci bylo zastaveno, aniž by byla
soudem prvního stupně vyzvána podle § 43 odst. 1 o.s.ř. k opravě nebo doplnění
podání. V této vadě pak pokračoval i soud odvolací, čímž jí byla odňato právo
na soudní ochranu a na spravedlivý proces. Na nesprávnost právního posouzení
věci usuzuje dovolatelka z toho, že odvolací soud (v rozporu s judikaturou
Ústavního soudu, jež cituje) kvalifikoval nesprávné označení druhého účastníka
řízení jako neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Navrhla, aby rozhodnutí
soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1
o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 o.s.ř.),
a že je podle § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné, se zabýval jeho
důvodností.
Podmínky, za nichž může jednat ve věci (tzv. podmínky řízení), soud podle § 103
o.s.ř. zkoumá kdykoli za řízení. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení,
který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o.s.ř.); jde-li však
o nedostatek odstranitelný, učiní k tomu vhodná opatření a řízení zastaví až
tehdy, jestliže se jej odstranit nepodaří (§ 104 odst. 2 o.s.ř.). Neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zakládá (mimo jiné) i skutečnost, že
v žalobě je uveden jako účastník řízení ten, kdo v okamžiku zahájení řízení
neměl způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu § 19 o.s.ř. Naproti tomu
úvaha o vadě podání (žaloby) se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon
splňuje náležitosti předepsané ustanoveními § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř. Povinností toho, kdo takový úkon činí, je mimo jiné řádně uvést účastníky
jménem, příjmením a bydlištěm, resp. obchodní firmou nebo názvem a sídlem
právnické osoby; nesprávnost nebo neúplnost označení účastníků je důvodem pro
postup soudu podle § 43 o.s.ř. Označení účastníka v žalobě je nesprávné typicky
tehdy, jestliže některý z jej definujících znaků je použit vadně (zkomoleně, s
písařskou chybou, vynecháním či přidáním slova ve víceslovném názvu apod.) a je
neúplné tehdy, jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí. Z uvedeného
vyplývá, že nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 103 o.s.ř. není vadou žaloby
z hlediska její správnosti či úplnosti ve smyslu § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1
o.s.ř. a naopak tato vada žaloby nepředstavuje nedostatek podmínky řízení. Závěr o tom, že označení účastníka v žalobě je nesprávné nebo neúplné, však
zakládá odlišné důsledky; soud zde nevychází z ustanovení § 19 a § 104 odst. 1
o.s.ř., ale jeho procesně adekvátní rámec představuje ustanovení § 43 o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 346/96,
uveřejněný pod č. 47 v časopise Soudní judikatura 6/1997, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, uveřejněné pod č. 11 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006). Rovněž Ústavní soud – na
základě poněkud odlišné argumentace, ale se shodným výsledkem – ustáleně
judikuje, že "pokud procesní právní úkony účastníků řízení obsahují zjevnou
nesprávnost, jejíž odstranění umožňuje rovněž odstranit nedostatek podmínek
řízení, přičemž konstatování této zjevnosti nevyžaduje procesní aktivitu soudu
(např. dokazování), nutno účastníkům řízení dát příležitost tuto nesprávnost
odstranit“ (sp. zn. III. ÚS 127/96, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5,
nález č. 68, sp. zn. III. ÚS 61/99, Sbírka nálezů a usnesení, svazek
16, nález č. 154, nebo sp. zn. III. ÚS 389/04, Sbírka nálezů a usnesení, svazek
35, nález č. 154), a že „z rámce procesního poučení nevybočuje výzva obecného
soudu, aby žalobce odstranil vadu podání spočívající v nesprávném označení
žalovaného tak, aby jeho označení odpovídalo ustanovení § 79 odst. 1 občanského
soudního řádu, aniž by bylo ve výzvě uvedeno, jak by mělo takové označení znít
konkrétně“ (sp. zn. I. ÚS 286/03, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález
č. 78).
Tyto závěry respektuje i aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu
(viz např. usnesení ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 33 Odo 699/2004, publikované v
časopise Právní rozhledy, ročník 2006, sešit č. 6, str. 231, usnesení ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3728/2007, a ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo
713/2008). Rovněž tak Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. III. ÚS 2690/08, přihlásil k závěrům vyjádřeným výše.
V projednávané věci byl sice v žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu
bytu jako žalovaný označen Magistrát hlavního města Prahy, nicméně se zřetelem
k tomu, co bylo výše uvedeno, měla být žalobkyně vyzvána k odstranění vady
podání spočívající v nesprávném označení žalovaného. Soud prvního stupně však
takto nepostupoval a odvolací soud shledal jeho rozhodnutí o zastavení řízení
správným, a to i přesto, že žalobkyně již v odvolání proti usnesení soudu
prvního stupně označila žalovaného jako hlavní město Prahu.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil
rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož se důvod, pro který bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, vztahuje i na rozhodnutí soudu prvního stupně,
dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně
k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude
rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2011
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.
předsedkyně senátu