USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně R. W., proti žalovanému J. L., zastoupenému opatrovnicí Mgr. Barborou Čihákovou, advokátkou se sídlem v Chebu, Obrněné brigády 20/20, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 194/2023, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2024, č. j. 56 Co 116/2024-63, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Žalobkyně se domáhá vyklizení v žalobě specifikovaného bytu s odůvodněním, že žalovaný jej užívá bez právního důvodu, neboť doba nájmu tohoto bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 19. 1. 2022 skončila dne 31. 12. 2022. Okresní soud v Chebu (soud prvního stupně) usnesením ze dne 15. 9. 2023, č. j. 16 C 194/2023-39, řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přerušil do pravomocného skončení řízení o omezení svéprávnosti žalovaného, které je vedeno u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 27 Nc 32011/2023, „jelikož je v něm řešena otázka, která může mít význam pro postup a rozhodnutí soudu ve věci sp. zn. 16 C 194/2023“.
2. Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 4. 2024, č. j. 16 C 194/2023-54, vyslovil, že v řízení, které bylo přerušeno usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 15. 9. 2023, č. j. 16 C 194/2023-39, se pokračuje.
3. Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (soud odvolací) usnesením ze dne 30. 5. 2024, č. j. 56 Co 116/2024-63, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 17. 5. 2023, č. j. 40 Nc 22024/2021-240, zahájil podle § 13 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví žalovaného, spojil tato řízení ke společnému projednání a rozhodnutí a přenesl příslušnost na Okresní soud v Chebu, jenž uvedené řízení vede pod sp. zn. 27 Nc 32011/2023 (dále též jen „vedlejší řízení“). Toto řízení dosud skončeno není. Soud prvního stupně se průběžně informoval o stavu tohoto řízení a zjistil, že žalovaný se opakovaně nedostavil ke znalkyni za účelem provedení znaleckého posudku ani k provedení zhlédnutí, proto soud nařídil jeho předvedení ke znalkyni Policií České republiky.
5. Po právní stránce se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně směřujícím k zajištění práva účastníků na rozhodnutí ve věci v přiměřené lhůtě. Jelikož se „nedaří zrealizovat původní záměr“ vyčkat na rozhodnutí v řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví žalovaného, neboť žalovaný se nedostavuje ke znalkyni a zajištění jeho účasti je řešeno nařízením jeho předvedení Policií České republiky, dospěl soud prvního stupně správně k závěru, že je namístě učinit jiná opatření k odstranění překážek bránících pokračování v řízení o vyklizení bytu. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že soud prvního stupně zvažuje ustanovit žalovanému opatrovníka. S přihlédnutím k řečenému tedy uzavřel, že rozhodnutí o pokračování v řízení sleduje zájem na zachování práv účastníků. Žalobkyně totiž několikrát o pokračování v řízení žádala a žalovaný v odvolání zdůrazňoval své právo být ve věci vyslechnut, které bude zohledněno a respektováno v řízení o věci samé právě přijetím výše zmíněného opatření ze strany soudu prvního stupně.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (dále též jen „dovolatel“) včasné dovolání. Dovozuje přípustnost svého dovolání podle § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Touto otázkou má být, zda – přestože důvod, pro který bylo řízení přerušeno, dosud trvá (řízení o mezení svéprávnosti a opatrovnictví žalovaného nebylo dosud skončeno) – jsou splněny podmínky pro pokračování v řízení a jiným vhodným opatřením umožňujícím pokračovat v předmětném řízení je ustanovení opatrovníka žalovanému k ochraně jeho práv v předmětném řízení.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou -účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti a uzavřel, že dovolání není podle § 237 o. s. ř. z posléze uvedených důvodů přípustné.
8. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Jak bylo např. vyloženo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 29 Cdo 2609/2020, smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku „vedlejšího řízení“ bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám, či učiní jiná vhodná opatření, aby řízení nemuselo být přerušeno.
Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. Srov. též např. důvody rozsudku ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod č. 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 107/2014“), včetně odkazu na rozsudek ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009. Využití institutu přerušení řízení lze chápat jako krok, jenž zřejmě povede k oddálení kýženého výsledku řízení (ve sporu se nepokračuje), leč je žádoucí se zřetelem k předmětu jiného (nejen) soudního řízení, jež je důvodem přerušení řízení.
To se projevuje i v textu příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Tak v návěstí odstavce 2 v § 109 o. s. ř. se možnost soudu přerušit řízení podmiňuje tím, že soud „neučiní jiná vhodná opatření“ a následně se pak podle § 111 odst. 2 věty první o. s. ř. pro případ, že řízení je přerušeno podle § 109 o. s. ř., vyžaduje, aby soud činil „všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá“ (viz R 107/2014, včetně odkazu na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 40/2013).
9. Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle citovaného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, nebo ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2459/2020).
10. Nejvyšší soud úvahu odvolacího soudu, že v dané věci – ačkoliv dosud vedlejší řízení nebylo skončeno, a proto také rozhodnutí soudu o pokračování v řízení není „pouhou deklarací“ splnění podmínek pro pokračování v řízení - je hospodárné a vhodné pokračovat v předmětném řízení, nepřiměřenou neshledal. Je tomu tak proto, že v řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví žalovaného se nedaří opatřit znalecký posudek, neboť žalovaný se nedostavuje ke znalkyni, lze tedy předpokládat delší dobu jeho trvání; současně v předmětném řízení o vyklizení bytu žalobkyně již několikrát o pokračování v řízení žádala s odůvodněním, že žalovaný za užívání bytu ničeho nehradí, odebírá elektřinu ze společných prostor domu pro účely svého bydlení, obyvatelé domu se ho obávají.
Předmětné řízení přitom bylo zahájeno již 28. 7. 2023. Za této situace se jako vhodným jeví (soudem prvního stupně již přijaté) opatření v podobě ustanovení žalovanému opatrovníka pro řízení – advokáta podle § 29 odst. 3, 4 o. s. ř. k ochraně jeho práv a oprávněných zájmů v řízení.
11. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání dovolatele proti usnesení odvolacího soudu podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř. odmítl.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2025
JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu