Judikát 26 Cdo 31/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10.03.2026
Spisová značka:26 Cdo 31/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.31.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Žaloba pro zmatečnost
Odklad vykonatelnosti
Dotčené předpisy:§ 235c o. s. ř. § 229 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E
26 Cdo 31/2026-2522
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Vladimíra Váchy, se sídlem v Písku, Roháčova 289/33, IČO 12324019, zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem v Čimelicích 112, proti žalovaným 1) KASHI s.r.o., se sídlem v Praze 2, Mánesova 917/28, IČO 26054396, a 2) Zdeňku Kašparovi, IČO 60622679, oběma zastoupeným JUDr. Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, za účasti Pavlíny Kašparové, zastoupené JUDr. Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, o 1.389.698,91 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 6 C 4/2018, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými a vedlejší účastnicí na straně žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2024, č. j. 7 Co 972/2023-1671, 7 Co 973/2023, o dovolání žalovaných a vedlejší účastnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2024, č. j. 4 Co 56/2024-1208, takto:
Dovolání se odmítá. Odůvodnění:
1. Žalobou pro zmatečnost napadeným rozsudkem ze dne 7. 2. 2024, č. j. 7 Co 972/2023-1671, 7 Co 973/2023, Krajský soud v Českých Budějovicích změnil rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 24. 3. 2023, č. j. 6 C 4/2028-1505, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 23. 5. 2023, č. j. 6 C 4/2018-1519, tak, že žalovaným uložil společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 1.389.698,91 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), uložil žalovaným a vedlejší účastnici povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 757 965 Kč (výrok II) a rozhodl o povinnosti těchto účastníků zaplatit státu náhradu svědečného (výrok III) a znalečného (výrok IV). 2. Krajský soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) usnesením ze dne 30. 4. 2024, č. j. 7 Co 972/2023-1813, 7 Co 973/2023, nenařídil odklad vykonatelnosti shora uvedeného žalobou pro zmatečnost napadeného rozsudku, neboť žalovaní i vedlejší účastnice na straně žalovaných se prostřednictvím osobní účasti jejich advokáta zúčastnili odvolacích jednání konaných ve dnech 13. 12. 2023 a 7. 2. 2024, při nichž jim byla dána možnost činit přednesy včetně závěrečného návrhu, navrhovat důkazy a k důkazům se vyjadřovat a nebyla jim tedy odňata možnost jednat před soudem, proto v dané věci není pravděpodobné, že by předmětné žalobě pro zmatečnost mohlo být vyhověno. 3. K odvolání žalovaných a vedlejší účastnice Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 19. 8. 2024, č. j. 4 Co 56/2024-1208 (žurnalizováno na č. l. 2002), usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
. 2024, při nichž jim byla dána možnost činit přednesy včetně závěrečného návrhu, navrhovat důkazy a k důkazům se vyjadřovat a nebyla jim tedy odňata možnost jednat před soudem, proto v dané věci není pravděpodobné, že by předmětné žalobě pro zmatečnost mohlo být vyhověno. 3. K odvolání žalovaných a vedlejší účastnice Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 19. 8. 2024, č. j. 4 Co 56/2024-1208 (žurnalizováno na č. l. 2002), usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že soud může odložit vykonatelnost žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí pouze za předpokladu, že po předběžném posouzení takové žaloby dospěje k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla uplatněna důvodně, přičemž v přezkoumávané věci je podstatné, že se žalovaní a vedlejší účastnice na straně žalovaných (prostřednictvím svého zástupce) zúčastnili jednání Krajského soudu v Českých Budějovicích konaných ve dnech 13. 12. 2024 a 7. 2. 2024, přičemž v podání doručeném soudu dne 19. 1. 2024 sami uváděli, že jim byla poskytnuta možnost k doplnění dokazování a vyjádření se k dosud provedenému dokazování. Odvolací soud tedy předběžně uzavřel, že jim nebyla odňata možnost jednat před soudem. 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání žalovaných a vedlejší účastnice (dovolatelů) proti citovanému usnesení odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 5. Podle § 235c o. s. ř. je-li pravděpodobné, že žalobě pro zmatečnost nebo na obnovu řízení bude vyhověno, může soud nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci. 6. Ustanovení § 235c o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Posouzení otázky, zda je pravděpodobné, že žalobě na obnovu řízení (pro zmatečnost) bude vyhověno, a zda je namístě nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, je tak věcí úvahy soudu v řízení o této žalobě, neboť závisí na konkrétních skutkových okolnostech projednávané věci (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1271/2018, a ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3092/2020). 7. V poměrech projednávané věci se odvolací soud zabýval důvody zmatečnosti, přičemž jasně a srozumitelně, vycházeje z konkrétních skutkových okolností projednávané věci (a s odkazem na konkrétní zákonná ustanovení), vysvětlil, proč nemá za pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno. Závěry odvolacího soudu jsou přitom v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu týkající se výkladu § 229 odst. 3 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3732/2015, uveřejněné pod č. 122/2017 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm citovanou judikaturu), z níž se podává, že odnětím možnosti jednat před soudem (zmatečností) ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k provedeným důkazům apod. O zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu. 8.
u řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, například právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k provedeným důkazům apod. O zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu. 8. Odvolací soud se tedy od shora citované judikatury neodchýlil (jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe). 9. Zbývá dodat, že dovolatelé rovněž vytýkali odvolacímu soudu nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí, což může být vadou řízení, nikoli procesní otázkou, na jejímž řešení by spočívalo napadené rozhodnutí. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237–238a o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají. Z obsahu spisu je navíc zřejmé, že napadené rozhodnutí není nepředvídatelné, jelikož odvolací soud neposuzoval žádnou skutečnost, která by již nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. 10. Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 11. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. 3. 2026
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu